15.7. pátek - Den první – Setkání cestovatelů u kamaráda Oldy Praha – Vlašim – Třebíč – Brno Ujetá vzdálenost: 259 km
V 15:20 ke mně přijel Pepa. Než jsme vyjeli, upozornil mě, že za ním nemám jezdit moc blízko, protože mu tam něco skřípe a může z něj něco odpadávat. Před ním, ať taky nejezdím, protože mu to moc nebrzdí. Poté jsme vyrazili na Benzinu do Vlašimi, kde jsme měli dohodnutý sraz s Jirkou.
Na pumpě jsme byli v 16:30, protože bylo dost času, krátili jsme si čekání klábosením o různých „velmi důležitých“ věcech. Asi v 17:45 se konečně, zhruba s hodinovým zpožděním objevil litrový V-Strom v indiánských barvách a na něm Jirka.
Před odjezdem z vlašimské Benziny jsme se všichni ubezpečili, že máme dost benzínu až do Brna a že druhý den ráno všichni společně někde natankujeme. No a pak jsme již bez zbytečného otálení vyrazili směrem na Třebíč, kde na nás měl čekat Schimi. Jaké však bylo překvapení, když najednou Pepa hlásil, že akutně potřebuje benzín, měnil se směr cesty k nejbližší benzínce a dále se již v klidu mířilo do Třebíče.
Na třebíčském náměstí jsme v 19:40, v pohodě nalezli Schimiho a jeli jsme k Oldovi do Brna. Díky shodě několika náhod jsme si nejprve objeli půl Brna a na závěr jsem ještě všechny provedl malým okruhem okolo celých Popůvek, protože jsem přehlédl ulici, kde Olda bydlí.
Ale vše dobře dopadlo, Oldu jsme našli. Dorazili jsme ve 20:52. Už nás s Broňou čekali. Kromě nich tam již byl i poslední z účastníků zájezdu – Barvajs. Po menším úsilí se nám podařilo poskládat všechny motorky do Oldovy garáže.
Olda nám zajistil večeři a dostatek pití. Celý večer se povídalo a čas příjemně plynul. Najednou bylo půl třetí ráno, tak jsem to všechno zahnal spát, protože následující den nás čekala pořádná porce kilometrů.
16.7. sobota - Den druhý – Dlouhá, nudná cesta přes Maďarsko Brno – Bratislava – Tuzla
Ujetá vzdálenost: 724 km
Okolo sedmé jsme se probudili do nového dne. Bylo krásně teplo a slunečno. Balili jsme si věci a vše věšeli na motorky. Pak už zbývalo jen poděkovat Oldovi, rozloučit se a v 8:20 jsme vyráželi. Olda s námi ještě kousek jel, nakonec již jen pokynutí rukou a naše pětice vyrazila vstříc dálavám.
V Brně jsme najeli na dálnici do Bratislavy a za necelou hodinu od odjezdu (9:15) jsme byli na Slovensku. Přes Slovensko jsme se zastávkami na pumpách jeli necelé dvě hodinky, v 11:09 jsme kupovali maďarské dálniční známky a vjížděli do Maďarska. Najeli jsme na dálnici a začala nekonečná nuda, jak Pepa trefně poznamenal – „kukuřice, slunečnice, kukuřice, slunečnice, kukuřice, slunečnice, slunečnice, kukuřice“. A v tomto duchu bylo dalších 5 hodin.
Ráz krajiny a dění okolo se změnil, když jsme zhruba ve čtyři hodiny vjeli do Chorvatska. Projížděli jsme vesničkami, kde na lavičkách před domky odpočívali a povídali obyvatelé všech věkových skupin. Připadalo mi to jako by člověk přijel do zcela jiného, klidnějšího, světa. Cesta chorvatským vnitrozemím šla pomaleji, ale před šestou jsme překročili hranici Bosny a Hercegoviny, tím jsme pro tento den, vstoupili do naší cílové země. Dále jsme zamířili do Tuzly, kde jsme potřebovali najít nocleh a pneuservis, ve kterém chtěl Barvajs přezout pneumatiky.
V Tuzle se to hemžilo množstvím naparáděných holek – diskotéky začínaly dunět, víkendová noc startovala a Jirka nevěděl, kterou holku dříve fotit. Nakonec jsme, trochu dílem náhody, nalezli pension i s pneuservisem (Penzion s pneuservisem v Tuzle: N 44° 32‘ 16.50“, E 18° 40‘ 59.22“), domluvili jsme si nocleh i zítřejší Barvajsovo přezutí a po osmé hodině jsme se ubytovali. Penzion ležel v těsném sousedství místní velké atrakce – koupaliště s přírodně slanou vodou, ale i v tuto dobu tam byla hlava na hlavě.
Procházkou do centra města jsme došli na večeři. V první restauraci, nás usadili přímo před diskotékový reproduktor, tak že jsme neslyšeli vlastního slova. Proto jsme se asi po minutě zvedli a odešli do sousední restaurace, která byla o poznání klidnější. V té jsme se pak navečeřeli. Následující procházka v mých očích Tuzle značně napravila reputaci, protože z hlavní silnice, ze sedla motorky, mi město přišlo docela odporné, ale historické centrum s pěší zónou plnou kavárniček a restaurací má moc hezké. Po půlnoci jsme se vrátili na pokoj a uložili se k spánku.
