Dovolím si malou vsuvku. Jelikož jsem v psaní dospěl již na ostrov Skye, došel jsem si teď nalít panáčka Taliskeru, aby mi to vzpomínání šlo lépe od ruky :o)
Vyrážíme časně a míříme na Skye. Necelých 10 km vede cesta do Kyle of Lochalsh, kde se nachází nově vybudovaný most vedoucí na ostrov. Dříve zde jezdil trajekt, poté byl vybudovaný tento most, na kterém se platilo mýtné, dnes již je i tento most zdarma. Je sychravo, větrno, a jelikož je neděle časně ráno, tak i liduprázdno. V takovémto stavu jsme poznali i městečko Port Tree. Cesta do Port Tree přes Broadford po A82 nestojí ani za řeč, neb je to vcelku nezáživnej hlavní tah, ale Port Tree není nepodobné přístavnímu městečku Tobermory, jen není tak veselé. Možná to ta ranní sychravost počasí a absolutní liduprázdno. Rozhodli jsem se objet Skye proti směru hodinových ručiček se zastávkami u zajímavých míst. Old Man of Storr osaměl čnící skála připomínající postavu starého muže na konci pohoří. Kilt Rock parádní a příkrý útes s vodopádem a vyhlídkou na moře. Rozvaliny Duntulm castlu na útesu, kde sychravé počasí dodalo místu famózní beznaděj a smutek nad opuštěným hradem a jako by tečka na závěr v podobě místního muzea dobových řemesel, které mělo v neděli zavřeno :o) Koukáme na zavřenou bránu muzea, které mohlo být jistě moc hezké, když za námi přišla místní paní, prej, no to víte, že je zavřeno, je přece neděle a správný křesťan je v neděli v kostele, a pak doma. Jenom pár turistů chce do muzea. Dám se s ní do řeči a paní se mě hned ptá, jak se daří našemu prezidentovi Havlovi, že ho mají místní rádi a že prej strašně blbě snášeli, když se dozvěděli, že si vzal prej nějakou děvku či co… Paní jsem vysvětlil, že Čechy budou mít jistě do budoucna i další prezidenty než jen Havla, tak aby na tom Havlovi moc neustrnula, a taky, že Dagmar Havlová je spíš herečka… :o) Člověk až žasne, kam se dostanou drby, hrůza. Do naší cesty se postavil Dunvegan castle, jeden ze známějších díky svým zahradám. Dohodneme se, že si koupíme lístek do zahrad a přitom si prohlédneme zámek jen z venku. Nakonec to dopadlo trošku jinak, a poté co jsme si se Zdendou koupili lísky je do zahrad, přišel zbytek grupy s tím, že si koupili lístek i do hradu. Prej se sejdeme později. No nic, zahrady tam byly pěkné, ale že bych to musel vidět dvakrát :o) Po prohlídce jsme si dali kafčo, a jelikož bylo času ještě dost, rozhodli jsme se podívat na nejzápadnější výběžek ostrova Skye, na Niest point. Ani jsme netušili, že Niest point je zároveň místem, kde je námořní maják. Velice hazká stavba, která v současnosti již nemá stálé obyvatele, neb provoz majáku je díky elektrifikaci a počítačům řízen automaticky a stálou lidskou přítomnost nevyžaduje. Maják od parkoviště není úplně blízko, nahoru-dolů, než tam dojdeme v motorkovejch hadrech, tak se trošku zapotíme, ale cesta zpátky byla určitě horší :o) Maják hezkej, ale více nás možná zaujalo skalnaté pobřeží se spoustou proláklin a mohutným příbojem. Fotím příboj a hledám nějaké pěkné šutříky v proláklinách. Až poté co nás jedna vlna málem spláchne, otáčíme a jdeme zpátky. Cestou najdu v jedné proláklině starý kovový knoflík z vojenské uniformy. Musím se pak doma podívat, jak bych vypátral jeho původ.
Cestou do kempu jsme se ještě zastavili a pokochali se výhledem na Cuillins. Pohoří Cuillins vidí samotní obyvatelé, dle jejich vyjádření, párkrát za život. Měli jsme nesmírnou kliku na počasí, obloha bez mráčku a zapadající sluníčko. Romantika jak blázen :o)
Den 9. Isle of Skye II
Chceme na Skye ješte jednou, protože je tam destilérka Talisker, kterou jsme včera již nestihli navštívit, a protože to je jedna z prvních single maltek, které jsme diky našemu sousedovi doma v Roztokách ochutnali. Bekří jedou jinam, neboť whisku nemusej, z to mají v pácu dobití dalšího Bena a návštěvu dalších proslulých zahrad. Takže ve třech motorkách hurá znovu na Skye. Dneska fouká ještě více jak včera, ale počasí se zatím drží bez kapek. Destilérka se nachází v jižní části ostrova Skye. Když tam přijedeme, tak mají tour již obsazenou a máme prej přijet až za dvě hodinky. Neva, Malej Jirka má v plánu nás zavést na nějaké místní pohřebiště, takže se necháme s Bašníkem vést. Žádné hroby jsme nenašli, ale za to nás taky nikdo nepochoval, takže můžeme být spokojeni :o) Vrátili jsme se k destilérce a plácli sebou na nedalekou trávu vystavujíce naše obličeje, dnes vzácnému, sluníčku. Prostě piknik :o) Zaplatíme vstupné (byla to jediná destilérka, kde platíme vstupné), dostáváme panáka 10y single malt Talisker a při popíjení téhle výborné whisky korzujeme po zdejší síni tradic. Fotky, vyprávění, fakta i legendy. Jen co odložíme skleničku čeká na nás exkurze, která je vedena od Adama, tedy od sladu, přes kvašení, destilaci, až po skladování a zrání v sudech. Nejstarší, který byl ve skladu vidět, byl ročník 1979, což osobně můžu potvrdit je jeden z nejlepších ročníků.V roce 1979 spatřily světlo světa samé vyjmečné věci, už vzhledem k datu mého narození :o)
Cestou ze Skye do kempu jsme plánovali zastávku na západním výběžku Elgol, odkud je dle průvodce skvělý výhled na Cuillins. No, asi kilák od destilérky nandaváme nemoky, neb počasí se rozhodlo nám dokázat, že dokáže být i dost hnusné. Do Elgolu jsme dojeli v mlze a brutálním chcavci a vichru. Odchytím místní osobu s prosebným dotazem, zda na tomto konci světa není náhodou něco nebo někdo, kdo by nám dal kousek teplého čaje. Tak trochu jsem drze kalkuloval s myšlenkou se nechat klidně někam pozvat, ale paní mě velice překvapila, když nás suveréně odkázala do místní kavárny. Nevím, jak se ta kavárna jmenovala, ale určitě „Kavárna na konci vesmíru, teda světa“ :o) Kavárnu vlastnil manželský pár, který tak nějak moc nevypadal na místňáky, ale spíš na odchovance londýnského undergroundu. Pán jako by z oka vypadl Ianu Andersnovi z JethroTull :o) Káva, čaj, sušenka a ven zpátky do chcavce. Nic naplat, bylo pět hodin odpoledne, tedy čas, kdy končí ve Skotsku sranda, tedy pracovní den i kavárnám a jejich majitelům. Neradi, ale museli jsme zpátky na motorky. Cesta do Dornie byla nepříjemná. Sice přestalo pršet, ale o to více začalo foukat. Na mostě ze Skye na pevninu už svítil nápis, že bude v nočních hodinách kvůli větru uzavřen. Že ten vítr není sranda jsem pochopil v zápětí, když při sjezdu z mostu nás to se Zdendou fouklo do protisměru, a tak 3 sekundy jsem motorku nemohl dostat zpátky do svého pruhu. To se mi stalo poprvé za nějakých 80 tisíc kilometrů, co mám na motorkách najeto. Tfujtajbl! V kempu to vypadalo ještě hůř. Naše stany, ačkoliv to jsou tzv. iglů, všechny ve vichru ležely připláclé k zemi. Takže jsme začali kolíkovat, přesouvat do závětří a tak. Když jsme přesunuli stan Jirky a Jirky a náš stan jsme připevnili ke GS, šli jsme zachraňovat stan Bekrům. Akorát jsem jim ho stačil ukotvit, když Bekři dorazili z výletu.
Když přijela majitelka kempu vybírat peníze, tak jsem se ji ptal, zda nemá nějaké informace o blížícím se orkánu. S udiveným výrazem mě odrovnala prohlášením, že žadný orkán, že je: „just a little bit windy…“ a zmizela. Šel jsem si dát panáka :o) Večeři a následný večerní klábosení nad podobou příštích dnů jsme trávili na místních záchodcích. No co, kemp byl prázdný a i ten instalatér, který přišel opravit ajnclík nám řekl, že klidně přijde až zítra a ať máme hezký večer. Inu, jinej kraj jinej mrav :o) Venku celou noc chcavec a vichr…
Den 10. Western Ross, Inverness
Dohodnuto, půjdeme ještě společně na prohlídku Eliean Donan castle, a pak již každý pojede vlastní cestou. U pokladny jsme byli jedni z prvních na prohlídku tohoto do značné míry profláknutého hradu. Na tomto hradu se točil například film Highlander a vlastní jej klan nebo chceme-li rodina McRea. Jak mě poučil Bašník, tak je to přímo i ten, který jezdí prý nějaké závody v autě. Svitlo mi, WRC závody a známý létající Skot - Colin McRea fanoušky přezdívaný jako Colin McCrash vzhledem k jeho úspěšnosti v likvidaci aut :o) Paráda, o to víc jsem si vážil návštěvy tohoto hradu. Myslím, že zřejmě jeden z nejhezčích co s týče poměru vzhled stavby a vnitřního vybavení úplně nejlepší, co jsme ve Skotsku viděli. Zdeňka mi dá určitě za pravdu, i když ještě jeden hrad byl nezapomenutelný, zvláště vzhledem k jeho ptačímu nájemci, ale o tom až později :o)
Paní u pokladny nám samy navrhly, ať si u nich necháme helmy. …zase mě překvapily… Před hradem dudal piper a turisti z Japonska zatím nejevili známky přílišné aktivity, takže do hradu jsme vcházeli jako jedni z prvních. Skvělá expozice, která nadchne staré i mladé. Pro nejmenší je celá historie hradu zpracována v podobě malého hrajícího modelu. Safra, asi nejen pro nejmenší, protože když jsem se jal si to pustit už po třetí, tak mě Zdenda odtáhla se slovy „neblbni, už je za tebou fronta“ :o) Nádherně zařízená hodovní síň, ložnice, kuchyně s personálem ve voskovém stavu, fakt bomba. Prohlídku máme za sebou a zanecháváme zvolna se plnící parkoviště přijíždějícími autobusy. Po A890 opouštíme Dornie i s Eliean Donan a míříme na sever. Na první křižovatce nás opouštějí Bekři, kteří míří na Inverwe Gardens a se kterými se setkáme až večer v kempu někde u Invenrenss. Na druhé křižovatce se se Zdendou oddělíme od obou Jirků, kteří jedou projet cestu podél pobřeží přes Applecross a Kalnakill. My raději volíme přímou cestu do Shieldaigu, a to z jediného důvodu - fouká jak prase a jediná naše motorka má s jízdou ve větru evidentně problémy (nebo řidič?), takže než riskovat klikatící se cestičku, čekáme na oba Jirky v hospůdce při konzumaci pivka, vína a uzeného lososa, užíváme si to, napíšeme pohledy a když přijdou Jiříci, jsme nádherně odpočati. Jiříci si chtěli dát také oběd, ale mají smůlu, protože od tří do šesti se nevaří, tak si dají alespoň čajík :o) Jeden postřeh z místní hospody. My jsme tam přijeli něco kolem poledního a bylo tam docela plno. Říkali jsme si, že zřejmě je čas obědů, takže žádný div. O to víc nás zarazilo, že lidí s postupující hodinou neubývalo, ale naopak… inu, jak jsem napsal již několikrát, jinej kraj… :o) V Kinlochewe se napojíme na A832 a údolím Docherty míříme na Inverness. Ač bylo Glen Docherty právě v přestavbě, pranic mu to neubralo z jeho krásy. Lehké pošmourno dodalo tu správnou atmosféru.
Před Inverness najedeme na dálnici a jedeme do centra s tím, že projedeme centrum a vydáme se směrem na jih na Scaniport, kde je podle mapy anoncovaný kemp. Město mi dá trošku zabrat v navigaci, ale pražský výcvik nás bez problémů vyvede ven. Horší je to už s tím kempem, který evidentně neexistoval, takže stavíme a dáme válečnou poradu. V mapě je další kemp mimo město směrem na východ. Svóza se nabídne, že to naroutuje v GPS (Gdeto Proboha Sem), abychom se nemuseli znova motat ve městě. Kemp nakonec najdeme až po několika konzultacích s místními blízko bitevního pole Culloden. Kemp je o něco dražší, než na co jsme byli zvyklí, ale zase o něco lépe vybaven. Neřešíme to. Ještě jsem položil na recepci nesmělý dotaz, jak je to tady s midges. Kempař mě spražil pohledem, že oni nejsou nějakej zaplivanej kemp na západním pobřeží plnej midges. Ok ok ok, snad jsem toho tolik neřekl. Večer jsem si chtěl pro toho pána dojít, aby mi řekl, jak tady u nich na severu říkaj těm roztomilejm muškám, který žerou lidský maso…kretén jeden :o)
Den 11. Inverness
Volnóóóóóóóo. Tak prostě zadky jsme měli už tak placatý, že jsme se rozhodli pro den bez moto a pěkně busíkem jsme dojeli do města. Dali jsme si rozchod a všichni se rozprchli po svých záležitost. Hrad, obchody, suvenýry, procházka podél řeky, kostely, parky,… je tam co vidět. Sešli jsme se na oběd v místní putyce, ke kterému jsme dali pivko, pak druhé, třetí a že prej jedeme zpátky.
Nám se se Zdendou ještě nechtělo, tak že se sejdeme až večer v kempu. Šli jsme se cournout ještě městem, pokecali s pár lidma, já jsem si nechal stáhnout fotky z karet a vypálit na CD za směšný poplatek a šli jsme ještě na kafe. Cestou zpátky přemýšlíme se Zdendou, jak ukecat autobusáka, aby nám zastavil až v kempu, protože jede okolo a zastávka byla asi kilák cesty a nám, teda hlavně asi mě, se nechtělo šlapat :o) Naštěstí v momentě, kdy jsem se odhodlal řidiče oslovit, mě řidič rovnou řekl, že tam bude stavět kvůli staršímu anglickému páru. Paráda. Vystoupíme a dáme se s těma lidma kolem 70 do řeči. Byli úžasní, nejen že nám pochválili naší angličtinu, ale měli i stejné návyky. Vyprávěli nám, jak se na dovolené mimo Velkou Británii stydí za své krajany kvůli jejich nevhodnému chování. Odvětili jsme ji, že pakliže potkáme nějakého Čecha, tak mluvíme raději anglicky. Jak je to stejné. Neříkám, že když potkám krajana, mám nos nahoru, ale když se procházíte historickou Viktoriánskou tržnicí a vidíte Čecháčky v trenkách, jak křičí „jéééé, Pepóóó´,pojď sém, tady mají hospodu, která se jmenuje Pivo“, tak bych vraždil. Ano, v Inverness je hospoda, která se jmenuje Pivo, dokonce tam čepují jenom česká piva, ale to kurnik neznamená, že….nic kašlu na to.
V kempu jsme našli opuštěného Bašníka, že prej Bekří a Svóza jeli plenit zase nějakou hrobku :o) Takže já si vzal pivko a sednul k Bašníkovi, dumat nad mapou a Zdenda se ujala velkého prádla, dík jí za to :o) I když moje úloha byla taky důležitá, protože piva jsme koupili nějak moc a kdo by se s ním tahal, muselo se vypít :o)
.jpg)
Den 8 neděle Isle of Skye
Den 9. Isle of Skye II
Den 10. Western Ross, Inverness
Už se nemůžu dočkat až taky někam vyjedu