Den 17. Tantallon castle, Roslin
Ráno Bašník mizí do Dundee na Discovery a cestou ještě na leteckou základnu. My vyrážíme směr Edinburgh a dále na východní pobřeží navštívit Tantallon castle. Při cestě zpět navštívíme slavnou katedrálu v Roslinu.
Tantallon je vcelku zvláštní stavba, ze které jako by zbyla jen jedna pořádná zeď. I přesto však má svoje kouzlo. Z dálky to člověku nepřijde, ale když vystoupá až na vrchol hradu a má pod sebou navíc útes a moře, je to síla. Z hradu je přímo výhled na Bass Rock, což je skála pár kilometrů od pobřeží, na kterou se dělají výlety za ptactvem. Hnízdní tam nepřeberné množství ptáku, včetně samozřejmě papuchálků. Nicméně výlet na Bass Rock je lodí určitě na půl den, takže pro nás snad až příště. Přes dlouhý sklo foťáku vidím ty obrovský hejna bílých ptáků, kteří dominují celé skále s majákem. Pěknej pohled. Co si tak vzpomínám, tak celou návštěvu hradu nám notně kazil místní zemědělec, který čerstvě pohnojil okolní pole… no nemůže být všechno stoprocentní, ale smrad to byl strašnej.
Katedrála v Roslinu. Ne že bychom se Zdeňkou byli fandové do církevních památek, ale když už jsme tam, tak vysolíme za oba 16 liber a mizíme uvnitř. Dobrá, přiznávám, že je to skutečně architektonické dílo světového formátu. Z původního plánu katedrály tedy hlavní lodě a kříže byla postavena jen horní část kříže, do které ale řemeslnící vměstnali tolik zručnosti a nápadů, že by to dle mého skromného názoru vystačilo na výzdobu dvou až tří normálních katedrál. Asi by pak byli poněkud tuctové, ale tahle byla zase díky tomu přeplácaná. Ehm, přeplácaná říkám já, tedy naprostý laik, takže pusťte ty kameny na zem :o) Říká se, a co jsme viděli, tak je to asi i pravda, že se v katedrále nenajdou dva stejně opracované kameny. Skutečně, fotky to potvrdí. Když vyjdeme ven, tak ještě vylezeme na střechu katedrály. Ano, tam je to vcelku normální, protože když začala protékat střecha, tak než aby ji celou opravovali, tak přes katedrálu postavili takové lešení se střechou. Není to příliš vzhledné, ale funkční je to stopro. Nakonec, kde ve světě si můžete takhle skočit prohlídnout střechu katedrály, co?
Cesta do kempu už byla vysloveně pruda. Pršelo, do toho se přidal opět velice nechutný vichr, jaký jsme si pamatovali z ostrova Skye, takže jsme na mostě z Edinburghu měli opět s motorkami, co dělat. Druhý den už na ten most motorky kvůli větru nepouštěli. Večer v kempu obsadíme místní prádelnu. Alespoň na chvilku se ohřát, uvařit a poklábosit v teple. Jelikož je kemp přímo na pobřeží, tak fouká jak prase. V noci se moc nevyspíme, dokonce jsme ve tři hodiny ráno museli vylézat ven a překolíkovávat stany. Teplota je kolem roztomilých 8°C, tfujtajbl.
Den 18. už nikam nejedu
Předposlední den ve Skotsku, zítra nám jede trajekt. Všichni se někam rozprchnou po svejch. My se Zdendou máme již motorky dost a kvůli větru vzdáváme Edinburh. Po 18 dnech už nejsme ani na nějaký další památky zvědavý a fungovat nějakej teleport, tak už bychom byli doma. Oblíkneme se a jdeme do vesnice. Celej den brouzdáme po vesnici a pobřeží. Podíváme se do místního muzea a naobědváme se v restauraci, kde zamluvíme stůl na večer. Jdeme se ještě projít a skončíme v kavárně, abychom se z ní zvedli a šli zase do hospody počkat už na zbytek výpravy. Večer nad sklenicí pivka poklábosíme a naplánujeme zítřejší přesun na trajekt.
Den 19. trajekt
Nudááááááá :o)))
Den 20. dálnice, Mnichov
Vylodili jsme se a museli jsme se se zbytkem naší výpravy rozloučit. Brácha volal, že potřebuje vyzvednout nějaký věci v Touratechu v Mnichově, takže potřebujeme prásknout trochu do koní. Cesta po dálnici byla opět neskutečná pruda. Sice musím GS pochválit, že mu častých 170 km/h nedělalo žádné problémy, ale že by to byla zábava se říct nedalo. Až kolem jedenácté v noci jsme zajeli do kempu před Mnichovem. Nikde nikdo, tak rozbijeme stan a spíme. Ráno místo toho, abychom bez problémů odjeli, jdu na recepci zaplatit. Paní nebere karty a je na mě sprostá. Nemáme slov, jedu do města do bankomatu hodím po ní prachy a nechám si vypsat účet. Kráva, nemohla pochopit, že jsme přijeli o půlnoci a v šest ráno už zase jedeme dál, nakonec mi dala i nějakou slevu, kterou jsem po ní ani nechtěl. Nákup v Mnichově proběhl ve stejné režii. Opět nebrali karty a my jsme opět museli do bankomatu. Je mi to jedno, ale občas mi to prostě hlava nebere. Prodejna Touratechu, kde člověk kupuje věci za tisíce… nic, nebudu se rozčilovat, vidím to prostě jinak. Z Mnichova už je to domů kousek :o) Dorazíme pozdě odpoledne domů do Roztok. Unavení, špinaví a zralí na nějakou dovolenou…, ale jak to,?..vždyť jsme se z dovolené právě vrátili :o)))
Závěr:
Skotsko nás chytlo za srdíčko a myslím, že se Zdeňkou nemáme jedinou výhradu. Bezvadní lidé, krajina, kultura, historie a co je strašně důležité, domluvíme se tam. Právě možnost dorozumět se a mít možnost se bez překážek bavit s místními, dalo naší dovolené úplně jiný rozměr. Navíc, Skotové mají myslím Čechy vcelku rádi :o)
Takže: Scotland, thanks, so long and see you again!
Zvláštní poděkování patří Míše za to, že ačkoliv jsme o ní se Zdeňkou ještě nevěděli, tak s námi zvládla celou cestu :o) a Zdendě za to, že celou cestu Míšu vozila v bříšku :o)
Den 17. Tantallon castle, Roslin
Den 20. dálnice, Mnichov
Už se nemůžu dočkat až taky někam vyjedu