20.6.07
Jsme v Leninsku,chcete-li v Bajkonuru.Anton na kterého jsme měli telefon na nás čekal a motorky jsme nechali v technické bázi za městem. Je tu bazén a sprcha takže balada.Do města se dostanete jen na zvláštní povolenku a nebo jako my dírou v betonové zdi.Prohlížíme si město, jíme a hlavně pijem pivo.Jak jsem vysušenej dokumentuje to,že jsem na záchod šel až po desátym.Místní speciality lagman a studená bílá polívka okrožka nám moc chutnali.Spíme u Antona.Lena nám dokonce cpe povlečení a Poubes se jim odvděčil utrženou sprchou.
21.6.07
Lena spíchla snídani a pak se zotavujeme na bázi v bazíku, jíme a pijeme.Tolik nám zatím ke štěstí stačí.Večer ještě jednou razíme do města. Taxík nás,ale asi omylem vysadil před velitelstvím a průšvih tu byl coby dup.Legitimoval nás sám nejvyšší důstojník a tak se ocitáme na místní policii. Pocity smíšený.Antona odvedl tajnej a od tý doby jsme ho nespatřili.Nás nafotili a vzali otisky.Po výslechu a 4hodinách nás odvezli na bázi. Asi zafungovali sms,které jsme rozeslali na všechny strany a Antonovi konexe.Okolo půlnoci se scházíme s osádkami aut,kteří jeli v druhém taxi a Lenou a tudíž neměli to štěstí poznat pohostinnost místního arestu.Balíme a rychle odsud.Do stepy tam je líp.Štíři a jiná havěť už nám tak nevadí. Všichni už spíme ve stanech.Jistota je kulomet.
22.6.07
Ráno jedem na Kizilordu kam vede asfaltka.Pumpař nám řekl,že jsme blázni a že cestu na Džezgazgan nemůžeme přežít. Jeho slova jsme záhy za městem pochopili.Hic dosahuje určitě 70stupňů.Teploměr v batohu ukazuje 50. Vítr do tváře si nezadá s fénem.Asfalt končí a peklo terénem se stupňuje,nikde ani živáček,ani auto.Budovy v dálce se zdají být fatamorgánou. Naštěstí zde žijí lidi.Slamák po sesednutí vrávorá a sotva se drží na nohou.Jsme spálení a dehydrovaní na troud. Voda v camelbagu je totiž vařicí a pít se nedá.V čajchaně nabíráme sil a pijem asi 3l čaje,vody a coly.Večer,když už horko není tak spalující jedem dál a spíme asi 150km od Džezgazganu.Já již po několikáté opravuji zobák na Bmw.
23.6.07
Jako vždy vstáváme časně,abychom ujeli co nejvíc než propukne to největší horko.V dálce bouřilo a ve stanu jsem objevil obří saranče. Poubes už přesunul do auta všechnu bagáž a veze si jen keteňák.Po cestě jsem ztratil zadní blatník.Stejně to bez něj vypadá líp. Z Džezgazganu do Karagandy to máme ještě 530km,ale tady to nebude problém,jelikož je asfalt a roviny.Nebezpečná je jen únava a spánek, který mě za jízdy přepadá.Už nepomáhá zpěv ani facky,ani cvičení a blbosti za jízdy.V Karagandě nás přepadla bouřka a hodně se ochladilo. Taky příroda je zelená.Jen ty ocelárny chrlící kouř a smrad kazí idylu.Spíme u města na loučce plné kravinců.Ujeli jsme dnes 680km.
24.6.07
V noci byl vychr.Razíme na Pavlodar.Ochladilo se na 17stupňů,tak je docela kosa.Za městem je celnice.Procedůry trvají 4hodiny,ale bez úplatků. Spíme kousek za hranicí v trávě plný komárů.Místní komarex jakž,takž funguje.Taky už jsme dost otrlý.
25.6.07
Jedem na Kulundi,kde snídáme a kluci svařují v dílně zahrádku.Štěrkovkama se probíjíne k Alejsku.Koupem se v rybníce a pereme.Za městem to dnes končíme a Slamák dělá hostinu na počest jeho zesnulé babičky,která měla pohřeb.Brusinková vodka a točené pivko do petek udělalo své. V alkoholovém opojení se věci řeší líp a tak došlo i na první výměnu názorů.Ale i to patří k cestě a pročistí to vzduch. Já už snad definitivně opravil zobák.Našel jsem totiž dva vypadlé šrouby,které celý problém zavinily.Dal jsem je hajzlíky na lepidlo a snad bude pokoj.
20.6.07
