Čekala nás asi jedna z nejkrásnějších etap. Přejezd horského masivu sedlem ve výšce cca 2 tis m.n.m. Nejprve krásná úzká asfaltka. Každou chvíli zastavujeme a čekáme až místní pastevci umravní svá stáda ovcí do dvojstupů, abychom kolem nich mohli projet. V jedné zatáčce jsem si taky prožil svoje. Jedu první a naklápím motorku na asfaltu, a v zatáčce přímo přede mnou kráva jako bejk. Brzdím a naklápím motorku co to jde. Těsně míjím levý roh a její ocas mi oprašuje SPZku. Zapřísahám se, že už pojedu pomalu. Naštěstí asfaltka končí a čeká nás už jenom šotolinka a traverzování do horského sedla. Tady musím opět vyzvednout Kaca na jeho „silničce“. Bez házení kamenů po mě za zvolenou trasu bravurně na své hladké úzkogumce zvládá všechna úskalí kamenité cesty. Myslím, že tato cesta vydá za všechny zprofanované alpské průsmyky.
Na druhé straně hor sjíždíme opět už po asfaltu do horské vesnice s příjemnou hospůdkou s nic neříkajícím názvem Kamp. Pod stříškou je v dřevěném korytě obrovský kus sněhu z hor na chlazení nápojů. Dokonce se na nás přijíždí podívat místní kápo. Chlápek v saku a placaté čepici. Na vychrtlém koni mu to ale docela sekne. V rohu sedí zřejmě vysloužilci z nedávno ukončené národněosvobodné války. Je na nich vidět, že už nemají do čeho střelit. A možná ani píchnout. Jsou ale přátelští a ukazují nám nejlepší cestu z hor. Sjíždíme po klikaté asfaltce zatáčku za zatáčkou. V jedné nás nemile překvapuje náklaďák, který se po uzounké cestě jen tak tak projíždí. Vyškolen ráno krávou vše zvládám dobře a projíždím keříky po pravé straně. Po asi deseti kilometrech hlesání se nám otvírá naprosto úchvatná scenerie. Pod námi skoro kilometr vysoká skalní stěna a dole modrozelené jezero. Cesta dolů je vystřílena ve skalním masivu a serpentiny jsou tvořen tunely, které otočí směr cesty o 180 stupňů. Tak jsou nad sebou celkem čtyři patra. Úchvatné. Z posledního tunelu vyjíždíme přímo k jezeru.
Prokletá Afrika v Albánii
Nemáme čas se ale dlouho kochat. Pár fotek a vyrážíme do hlavního města Podgorice. Jsme opět v civilizaci. Silnice klesá z hor k moři a aut přibývá. Těsně před hlavním městem dostávám zezadu signál, že je nějaký problém. Lubošova Afrika začíná mít problém. Jede na jeden válec a chvílemi ani to ne. Na několik pokusů dojede k nejbližší pumpě. Opravujeme. Karburátor je OK, problém ale vypadá v elektrice. Sundáváme všechny možné plasty a jdeme kabel po kabelu. Nic. Všechno vypadá OK. Po této sborce a rozborce motorka zase ochotně naskočí a oba válce dobře válcují. Jen takovej ten divnej pocit….
Dostáváme se na kýženou Černohorsko-Albánskou hranici. Odbavovací procedura je zdlouhavá. Jsem zde jediní cizinci. Jinak samí Albánci převážející na svých autech hromady zboří domů. Vcelku civilizovaou Černou Horu vystřídal skutečný Balkán. Všude se válejí nějaké odpadky. Brzy se seznamuje se čtyřmi hlavními charakteristikami této země:
• Všude je neskutečnej bordel. Město Sze….. je jako jedno velké smetiště. Odpadky nikdo neuklízí a vítr odvanuje plastové tašky a igeliťáky na kilometry daleko.
• Na každý rohu, téměř v každý zatáčce je benzinová pumpa. No puma. Jeden, nebo dva stojany a u toho někde sedí, někde na železný posteli bez matrace leží chlap. Jsou flegmatičtí. Nečekají, že budeme tankovat
• Albánie – země meďáků. Kdo zde nemá Mercedes, není správnýAlbánec. Jsou zde od nejstarších pián až po poslední modely. Ani v Moskvě jsem jich tolik neviděl! A to je co říct. Většinou jsou ale min. třicet let starý. Ale i ty nejnovější kousky se musí však proplétat mezi oslími a koňskými povozy, stády ovcí a koz jako jiní bavorští veteráni.
• Albánie je mimo města úžasně krásná země. A běžní Albánci jsou milí a pohostinní.
Páji vážně nádhera,moc dobře sem si počet a hodně přemejšlíme nad tím že přehodnotíme letošní dovolenou kterou sme chtěli ject do Rumunska a do Bulharska se sject vykoupat,vaše cesta nějen mě natchla a proto bych chtěl víc info,třeba i nějaký GPS kempů a ubytování kde jste byli,jo Kaco to je cvok ) ale to se se ví ) a vaše banda je užasná,je uplně paráda že když se jeden stroj posere vracíte se všichni,prostě parta jak má bejt a nenechá kámoše ve štychu,dělá me to taky tak a nikdy nikdo nepřemejšlí o tom že by se nevrátíl,prostě to k mototuristice patří,nemuže pořád jen všechno fungovat,ale parta musí fungovat pořád a o tom to je,udělali ste mi kluci fakt radost!!!!
No moc hezky jsem si početl a pobavil se. Přesně jak píše shimi - je to super, když při cestování (a nejen při něm) jsou všichni zůčastnění pospolu nejen když všechno funguje, ale i když se věci "serou". Proto zásadně jezdím na výlety, dovolený (nebo jak to jenom pojmenovat) s lidmi, který léta znám a vím, že když bude problém, tak pomůžou a prostě to vezmou s přehledem - může se to stát i jim
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
Prokletá Afrika v Albánii
) ale to se se ví 
. Přesně jak píše shimi - je to super, když při cestování (a nejen při něm) jsou všichni zůčastnění pospolu nejen když všechno funguje, ale i když se věci "serou". Proto zásadně jezdím na výlety, dovolený (nebo jak to jenom pojmenovat) s lidmi, který léta znám a vím, že když bude problém, tak pomůžou a prostě to vezmou s přehledem - může se to stát i jim
