Bohužel naše plány na další dny v této zemi jsme museli přehodnotit. Dotyčná Afrika se dvacet kilometrů od hranic rozhodla úplně přestat fungovat. Na kurtu jsem ji několik km táhl k nejbližší vesnici, kde byl servis. Po rozebrání jsme konečně našli závadu. Tento typ Afriky má na každý válec samostatnou řídící jednotku zapalování a jedna odešla do věčných lovišť. Když jsme je prohodili, tak alespoň jeden válec začal válcovat. Zajímavé je, že při zpětném prohození obou řídících jednotek nefungoval ani jeden. Během asi dvouhodinové opravy se kolem shluklo asi dvacet Albánců. Nerespektovali jsme tak pravidlo, že když je domorodců dvojnásobek než vás, je dobré se vytratit. Byli všichni ale moc milí a pomáhali nám.
Motorka pak na jeden válec jela sice pomalu, ale vcelku v pohodě. Místo do albánských hor a průsmyků jsme však nasměrovali naše přední kola k druhému hraničním přechodu zpět do Černé Hory. Tam jsem už dorazili za tmy. Asi v deset večer jsme naši krásný nový penzion u moře. Skoro až do rána jsem se snažil mrtvou řídící jednotku oživit ale marně. Zkusíme tedy co nejdříve dojet to Dubrovníku a tam se pokusit řídící jednotku sehnat. Ráno vyrážíme proto co nejdříve. Někteří z nás se ještě stihnou alespoň jednou vykoupat v moři. Cesta po pobřeží je odpočinková. Kvůli provozu se nedá jet moc rychle a proto se kocháme. Zastavuje v Boce Kotorské. Jsou tady dvě super baby. Možná jsou i místní. A nebo taky po několika dnech v horách se nám posunula měřítka. Dáváme si chlazené nealko pivo, objíždíme jediný středomořský fjord a nakližujeme blížíme se k hranicím s Chorvatskem. Rozloučení s Černou Horou určitě není poslední. Alespoň pro mne. Chci se sem a do Albánie ještě vrátit.
Pár km před Dubrovníkem Afrika opět umírá. A vypadá to, že asi definitivně. Zbývají dvě možnosti. Buď v Dubrovníku sehnat novou řídící jednotku, nebo si tu někde domluvit parkování v garáži a motorku odvézt v dodávce. Po asi dvouhodinovém projíždění všech možných i nemožných motoservisů a prodejen se dostáváme do vyhlášeného moto-baru. Sem by měl údajně brzy přijít největší dubrovnický motorkářský guru. Přišel. Chlápek s bradkou a v kožené bundě (v místních 35 C je fakt hustej). Ale na moje dotazy jen kroutí hlavou a nakonec garantuje, že v celém městě nic takového, jako řídící jednotka do Afriky daného typu, prostě není. Smířeni druhou možností se s kámošem vracíme zpět k odpočívadlu „U zdechlé Afriky“. Luboš jen tak cvičně po několika hodinách nečinnosti a asi i se zoufalství brkne o startér. A věřte nebo nevěřte, ta mrcha naskočila! Sice opět jen na jeden válec, ale jede. Hlavně už nezastavovat a tak jedeme po Jadranské magistrále směrem na Split. Je to ale vyčerpávající. Jet za Lubošem je za trest. Nejde mu to více jak 60 km/h. Proto se střídáme a ostatní u nejbližší pumpy vždy čekají. Proto potřebujeme dojet co nejdál. Každá stovka ujetých kilometrů je dobrá. V jednu v noci vyhlašuji konec etapy. Ostatní, povzbuzeni výdrží afrického jednorožce, by snad pokračovali dál, dokud snad chudák nezdechne úplně. Ani nestavíme stany a cca v 800 m.n.m na louce spíme jen ve spacácích na karimatkách.
Páji vážně nádhera,moc dobře sem si počet a hodně přemejšlíme nad tím že přehodnotíme letošní dovolenou kterou sme chtěli ject do Rumunska a do Bulharska se sject vykoupat,vaše cesta nějen mě natchla a proto bych chtěl víc info,třeba i nějaký GPS kempů a ubytování kde jste byli,jo Kaco to je cvok ) ale to se se ví ) a vaše banda je užasná,je uplně paráda že když se jeden stroj posere vracíte se všichni,prostě parta jak má bejt a nenechá kámoše ve štychu,dělá me to taky tak a nikdy nikdo nepřemejšlí o tom že by se nevrátíl,prostě to k mototuristice patří,nemuže pořád jen všechno fungovat,ale parta musí fungovat pořád a o tom to je,udělali ste mi kluci fakt radost!!!!
No moc hezky jsem si početl a pobavil se. Přesně jak píše shimi - je to super, když při cestování (a nejen při něm) jsou všichni zůčastnění pospolu nejen když všechno funguje, ale i když se věci "serou". Proto zásadně jezdím na výlety, dovolený (nebo jak to jenom pojmenovat) s lidmi, který léta znám a vím, že když bude problém, tak pomůžou a prostě to vezmou s přehledem - může se to stát i jim
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
.jpg)
) ale to se se ví 
. Přesně jak píše shimi - je to super, když při cestování (a nejen při něm) jsou všichni zůčastnění pospolu nejen když všechno funguje, ale i když se věci "serou". Proto zásadně jezdím na výlety, dovolený (nebo jak to jenom pojmenovat) s lidmi, který léta znám a vím, že když bude problém, tak pomůžou a prostě to vezmou s přehledem - může se to stát i jim
