Jednou takhle v hospodě ke mně přišel Chosé Manuel s tím, že jejich mladej jede na vejlet do Polonin na Ukrajinu, tak jestli je tam nezajedeme zkontrolovat asi na 4 dny. No slovo dalo slovo a bylo to domluvený. Nakonec jsme jeli já s manželkou, Chosé Manuel s manželkou a Miloš Pinkava bez manželky. Mladej Manuel nakonec nikam nejel, protože dostal angínu a tak jsme měli volné pole působnosti. Zaznělo „Koločava“ a bylo o cíli rozhodnuto.
Vyrážíme ve středu 9. července kolem 17:30 hod. a cíl dnešní cesty je autokemping Varín za Žilinou na pravém břehu řeky Váh kousek od hradu Strečno. Stavujeme se u Chosého, ale ten klasicky běhá v trenýrkách po garáži, lomí rukama a všude kolem jsou věci, co mají být v kufrech. Vyrážíme napřed a po cestě za Olomoucí na benzince nabíráme Miloše a valióme dál směr kemp. Do Varínu přijíždíme ve 21:15 hod. Na recepci platíme zamluvenou chatku
a jdeme vařit různé pytlíkové pochutiny na našich benzínových vařičích. Chosé dojíždí v deset večer. Dáváme si pár plechovkáčů, vyháníme pavouky z chatky, protože by moje arachnofobička nemohla v klidu spát a pak jdeme na kutě. Když ležíme, dáváme si ještě sázku komu ráno prvnímu bude zvonit telefon. Všichni typujeme Chosého, protože on je vždy na dovolený jako telefonní ústředna.
Typ nevyšel. Telefon zvoní mě jako prvnímu. No stejně je už sedm hodin a chceme vstávat. Vaříme snídaně, já odpojuji lambda sondu, protože mě motor chvilkama cuká a po konzultaci s Tondou z Oslavan jsme vytušili, že by to mohla zapřičiňovat ona. Kabel je pod nádrží, tak ji odsouvám, rozpojuji a dávám nazpět s Milošovou pomocí. Zkouším nastartovat a ta hajtra ne a ne chytnout. Po chvilce Miloš na záhadu přichází. Zasune plynové lanko zpátky do dorazu a motor chytá na první okulení. Stydím se. Červenám se. Takhle profláklá závada, která se stala snad každýmu mě nedošla. A to to vždycky radím na stránkách lidem s obdobnýma problémama. No hold jsem asi myšlenkami jinde. Jdeme zpátky k našemu snídaňovému stolu a koukám, co to Chosé jí z konzervy. Divný, růžový, s hodně nohama do všech stran. Malý chobotnice v plechu. Tak to jsem ještě nežral. A teda taky doufám, že ani nebudu. Je na něm vidět, že on si naopak labužnicky pochutnává.
Čas odjezdu se přiblížil a nasedáme na stroje. Jedeme ke Strečnu, protože tam je kompa (přívoz) přes Váh. Jezdí každý den od 8 do 18 hodin furt sem a tam. Motorka s dvěma pasažéry stála tuším 50 korun. Od Strečna pokračujeme za pěkného počasí dál na Martin, Ružomberok, Poprad a Spišský Štvrtok, kde uhýbáme doprava na Košice přes Krompachy a Margecany. Tato cesta je podstatně hezčí než vrchem Slovenska. V obci Bystrany si můžete prohlédnout jedno z „krásných“ cikánských get. I za jasného slunečného dne tam je poměrně tma co jich tam je těch víc opálenejch spoluobčanů. Po projetí zimního lyžařského střediska Krompachy už míříme do Margecan. Tam začíná velká a zajímavá vodní plocha zvaná nádrž Ružín. Kolem ní se můžete kroutit po asfaltce přes kopec, tak jsme to jeli teď, nebo se dá jet po druhém břehu lesem, kde toho sice moc nevidíte do okolí, ale zas projedete pěkným úzkým tunelem, který sousedí s velkým a dlouhým železničním tunelem, který se jmenuje Bujanovský a vyúsťuje před železničním mostem vedoucím přes druhý konec nádrže a jmenuje se Malá Lodina. To je všechno na trati Poprad - Košice a dokonce to má i své turistické známky. Pak už pokračujeme dál přes kopečky s příjemnými zatáčkami až na kraj Košic, kde je další železniční zajímavost a to sice Dětská železnice. Kolem ní pokračujeme dál do centra Košic za naším kamarádem uměleckým kovářem Cyrilem Horákem. Naposledy jsem k němu do úplného centra města jel před 3 lety a na cestu si matně vzpomínám. Vím, že to bylo před obchodním centrum Dargov uhnout z hlavní a pak furt doprava a doleva, doprava a doleva, doprava a doleva …. No pak si už až tak jistý nejsem, tak radši volám. Zastavili jsme asi 200m od něho. Stačilo ještě dvakrát doprava a doleva, doprava a doleva.
U brány nás už vítá on a jeho dvě feny kavkazkého ovčáka Baša a Jaga. Dáváme se do řeči a jdeme se podívat do krámku na jeho ruční kovářské výtvory. To nevydrží Chosé ani jeho žena Majka a kupují alespoň svícen. Říkají, že příště sem musí jet minimálně autem, ne-li náklaďákem. Jdeme si dát lehký oběd do pivnice pod krámem. Tam je obrovský stůl z poctivého masivu a u něj zrovna takové židle. Ty jsou velikostně zhruba stejné jako normální, ale váží přímo jako prase.
. Jo, jinak s tím vyskočeným lankem jsi se potom ani nepochlubil
Ono tak trochu se není s čím chlubit. 
