Je opět hezky a vydáváme se směrem k domovu. Jedem po opravené silnici přes Koločavu směrem k Siněvirskému jezeru, ale na odbočce k němu uhýbáme druhým směrem. Tam se nám za moment otvírají poloniny v plné kráse. Zajíždíme na takový plácek a fotíme a fotíme a fotíme…Pak jedeme dál směrem Sojmy, Pilipec, Volovec. V Nižné Vorotě najíždíme na trasu, po které jsme se vraceli z Krymu, takže víme, že tady na tý nový (ale fakt nový) hlavní asfaltce jezdí policajti a vymejšlí si přestupky a berou si za ně úplatky, tak uhýbáme na vedlejší a jedeme přes Polany do Perečinu, kde tankujeme a vzhůru přes Ublu na Slovensko. V Uble procházíme zase kontrolami, ale času to moc nezabere. Na Slovenský hranici nás obchází jeden celník za druhým a poslední je fakt dobrý. José stojí v řadě první a celník se ho ptá: „Máte cigarety?“ José odpoví: „Jedny rozkouřený“ celník: „Hmm“. Jde ke mně: „Cigarety máte?“, odpověd: „Jedny rozkouřený“…“Hmm“ a přistupuje k Milošovi (nekuřák) „Máte cigarety?“… „Nemám“…. „Jak to?“ Na odpověď nečeká, ale Miloš je podezdřelej. No nedivte se, když tam stojí pětinu toho co u nás. To je pak divný, že žádný nemáte.
Po přejezdu hranic se v Uble uhýbáme doleva směrem na Sobrance. Kousek mimo trasu je Beňatínský travertin, na kterém jsme byli před pár lety s Waltrem. Přijíždíme k němu a kocháme se pohledem na něj. Na protější straně je ve skále velryba skákající do vody. Je to totiž zatopený lom. Najdem si fleka a jdeme do vody. Je skvělá. Cachtáme se, relaxujeme a po koupeli vaříme jídlo. Začíná se sem sjíždět tmavší část obyvatel východního Slovenska, tak je čas odjezdu. Zemplínská šírava je již co by kamenem dohodil.
Po příjezdu k Šíravě vybíráme kemp, kde složíme hlavy. Toho si všímá jeden místní podnikatel a vzhleden k tomu, že chceme jen přespat a nerozbalovat stany, tak příjímáme jeho ubytovací buňku na jednu noc kousek od břehu Šíravy. To bylo asi to nejhorší rozhodnutí, co jsme mohli udělat. Tfuj. Kousek od nás je hospoda kde řvala, živá kýčovitá hudba tak nahlas a dlouho, že jsme se moc nevyspali. A nejen kvůli tomu. Pivo tam točili na jedno natočení, takže stálo taky za hov…no. Martině je blbě už v noci a já po ránu se taky necejtím nic moc. Leze na mě chřipka. No at už jsme doma. Už to je jen nějakých 550 km. Celej den jsem na motorce jak zmlácemej. Projíždíme deštěma, sluncem, větrem, no nic moc. Už se těšíme domů. Pod Strečnem zastavujem v kiosku a když chcem odjíždět tak nasednu na motorku, Miloš na mě volá a přibíhá a oznamuje mě, že pod zadním kolem mám louži oleje. Jdu k zadnímu kolu a v celku mě to nezajímá. Necejtím se dobře a už chci být doma. Flek oleje. Stavím motorku na centrál a beru za kolo. Bez vůle. Zatočím s ním a nehučí. Tak teda nasedám a jedu dál. Gufero at si teče. Jedu tak 100-120 a na první benzině v čechách proceduru s točením a hrkáním kola opakuji. Furt stejný. Kupuji nejlacinější převodový olej na dolívání. To po cestě dělám asi třikrát. Konečně doma. Stavím stroj do garáže a jdu se kurýrovat. Druhý den koukám na flek pod zadním kolem. Nijak malý není. To asi nebude jen gufero. A nebylo…….
. Jo, jinak s tím vyskočeným lankem jsi se potom ani nepochlubil
Ono tak trochu se není s čím chlubit. 
