26.3.2009 Tunis – camp poblíž Tunisu 40 km
I když žádný z nás není žádny extra spáč, spíme až do půl deváté – zřejmě proto, že naše kajuta nemá okno a my zcela pohlceni tmou naší mini kajutky ztrácíme pojem o čase. V restauraci si k snídáni dáváme kroasán a kafe, ale neustávající houpání nás opět žene do postele a my tak pokračujeme v spánku střídavě až do půl třetí. Po té už toho spaní mám ale dost a tak velím vstávat a davaj ven na čerstvý vzduch. Tam dáváme slovo s Petrem a Dušanem, dvěma Slováky z Nitry, které jsme už potkali v přístavu při naloďování. Tito dva dobrodruzi si vezou motorky (KTM 950 Adventure S, BMW R1100GS) v dodávce a míří na jih k Sahaře. Domlouváme se, že se pravděpodobně za pár dní potkáme a možná pobudem nějaký ten den pohromadě.
Pomalu se blížíme k Tuniskému přístavu. V 16:30 vyjíždíme z lodě a začíná razítkový maratón. Procházíme asi pěti kontrolami (stalo se, že jsme dokonce stáli i ve špatné frontě na štempl), čert aby se v tom vyznal. Mezitím měníme ve směnárně eura na tuniské dináry. Razítkový maratón jsme přežili a v 18:00 opouštíme brány přístavu. Spaní máme naplánováno v nedalekém kempu, vzdáleném cca 40 km jihovýchodně od města Tunis. Do kempu přijíždíme již za tmy v 19:30. Až na skupinku německých turistů (2 x Mercedes 4x4, 1 x KTM 640), kteří už jsou na cestě domů ze své dovolené, je kemp zcela prázdný.
27.3.2009 camp poblíž Tunisu – kaktusové pole 494 km
A je tady první nefalšované probuzení na jiném kontinentu. Dobré ráno nám časně ráno přeje oslice svým mocným hýkáním připomínajícím klakson kamionu. Pomalu balíme vše co jsme v rychlosti včera večer po tmě vybalili, snídáme párky a v 8:30 opouštíme kemp (10TND/osoba). Směřujeme na jih. Vynecháváme prohlídku mešity v Kairoanu a jedeme se radši podívat na koloseum v El-Jemu. V skutku impozantní stavba, nebýt toho příšerného vedra, tak si prohlídku této památky vychutnáme více. Teplota pořád roste a tak dokonce i Miloš odlehčuje svůj oděv a shazuje vložku z kalhot (25°C a slunce peče jak o život). Po vzhlédnutí kolosea se začínáme poohlížet kde by jsme tuto noc sklonili hlavu. Hledáme kemp Medina v Mahdii. Marně, zřejmě už neexistuje a ustoupil budujícímu se přístavišti na pobřeží. Tahle část Tuniska nám nepřijde příliš pohledná, až na pár památek, tu není asi o co stát. Následuje plán B – otáčíme a jedeme zpět – směr jihozápad na město Gabes přes město Sfax. Jelikož se den začíná chýlit ke svému konci, a my stále nevíme kde přespíme, začínáme mít menší obavy. Všude okolo je to samý olivový háj a všude se motá nějaký domorodec. Nakonec se nám naštěstí daří najít bezpečné místo na přespání kousek od hlavní silnice, pod pár keříky v kaktusovém poli nacházíme plácek pro stany. Zakotvili jsme těsně před setměním, postavili stany, uvařili večeři, dali frťana, umyli nádobí, dali frťana, a nebýt mne a mého povídání, tak už spíme.
28.3.2009 kaktusové pole – Ksar Ghilane 295 km
Pokračujeme v cestě na jih Tuniska, směr Gabes. Krajina se pomalu mění v poušť, olivové sady střídají palmové háje, které poskytují ochranu před větrem a sluncem zelenině rostoucí pod mohutnými palmami. Čím víc na jih, tím je tepleji a tepleji. Už toho mám dost a tak sundávám bundu a jedu dál nalehko – hned se jede lépe. Při projíždění nádherného městečka na úpatí hor Matmata se k nám přidává jakýsi čmoud na mopedu, najíždí si vedle Rendy vedoucího naši skupinku a za jízdy otravuje, jestli nechceme natankovat, či někde přespat. Kýváme hlavami a rukama, že zatím nic nepotřebujeme a tak si po chvíli jede dál po svém. V Matmatě také potkáváme bílou dodávku se slovenskou SPZkou, akorát ten řidič mi do ní nepasuje. Z dodávky na nás mává kdosi s šátkem na hlavě, ve slunečních brýlích. Na první pohled jakýsi čmoud, na ten druhý je to však Peťo, kterého jsme potkali na lodi. Zastavujeme tedy, říká že jede natankovat a tak jedeme s ním. Není zde klasická benzinka a my nakonec končíme u toho naháněče, který nás před chvílí naháněl na mopedu. Moped zde také slouží jako cisterna na rozvoz benzínu. Jelikož dohromady potřebujeme docela dost paliva, tak se začínají sjíždět mopedy ze všech koutů města a sváží po kanystrech benzín k „pumpě“. Jako trychtýř směle poslouží menší kanystřík s uřezaným dnem místo kterého je natažená dámská silonka – coby filtr. Samozřejmě cena benzínu je o tento komfort patřičně navýšena. V průběhu tankování se od Petra dozvídáme špatnou zprávu. Dušan to včera se svým GSem hned při první jízdě v terénu kapánek přepísk a leží prý na hotelu s vykloubeným ramenem. Po natankování jedeme k hotelu vyzvednout Dušana, ale jakoby toho všeho snad bylo málo, začíná zlobit i dodávka, která k hotelu dojíždí už jen svou setrvačností, protože motor po cestě zhasl a už nenaskočil. Dumáme co s tím, chtělo by to vypustit ten bordel z paliva, ale nemůžeme najít odkalovák. Zkoušíme tedy znovu štěstí a Ducato naštěstí přeci jen nastartovalo. Dohodli jsme se, že dalších pár dní strávíme společně v Oáze u Ksar Ghilane, kde se Dušan dá snad trochu do kupy a pak se uvidí co dál. Cesta k oáze je jako cesta do pekel – 34°C a nebe zahalené oblaky písku, který za jízdy pýchá do krku. V ksar Ghilane sjíždíme z asfaltky a míříme do nedalekého kempu v oáze uprostřed pouště. Poprvé okoušíme jízdu v písku, Miloš se zahrabává – zřejmě se chystá nějaký útok a tak se chce se svým plně naloženým GSem schovat uprostřed dun písku. Ještě že je to jenom kousek a po chvilce jsme v kempu. Později přijíždí i Ducato s Petrem a Dušanem. Ubytováváme se v místních berber stanech a závěr dne trávíme posezením u místního piva Celtic. Dokonce okoušíme i místní stravu, tedy kuskus (kuře s prosem), po kterém samozřejmě následuje desinfekce v podobě domácí meruňkovice a slivovice. Zítra uvidíme co to s námi udělá …
26.3.2009 Tunis – camp poblíž Tunisu 40 km
