1.4.2009 Ksar Chilane – Tataouine – Ksar Ghilane 242 km
Po dni oddychu si dnes uděláme výlet do Tataouine. Je to převážně offroad. Frčíme dnes celkem rychle, k mé smůle já ale dvakrát padám – a to v místě kde je šotolina zavátá pískem. Projíždění kolejemi v hlubokém písku mi zkrátka nejde a vytvářím si tak proti těmto úsekům averzi, které se nemohu zbavit. V Tataouine si dáme oběd, hledáme restauraci kde mají mít pečená kuřata. Najít něco v malých hustě přelidněných uličkách není jen tak, chvíli kličkujeme mezi lidmi, osly a auty. Ale i toto patří k cestování v neznámých zemích a člověk tak aspoň trochu přičichne k místnímu koloritu. Restauraci nacházíme a každý si hned dáváme půlku kuřete a k tomu kopec hranolek – něco nezdravého taky přijde občas vhod. Ať máme něco k večeři, tak si necháváme zabalit ještě 3 pizzy (celkově platíme 80 TND). Řádně posilněni vyrážíme dál – tedy pomalu zpět. Jedeme taky chvíli po asfaltce, která se klikatí, stoupá a klesá, kocháme se nádhernou, leč vyprahlou krajinou do které se zařezávají mohutné kaňony dávných řek. Ke Ksar Ghilane se vracíme přes café Loutid, kde si dáváme dnes už jen colu, „domů“ to máme už jen kosek – 32 km. Dnešek také stál za to, bylo příjemně 21°C a bylo na co koukat.
2.4.2009 Ksar Ghilane – Tozeur 295 km
Dnes opouštíme naše doupě v kempu v Ksar Ghilane a míříme na sever k solnému jezeru El-Jerid do města Tozeur. Kufry nakládáme do dodávky a poveze nám je marod Dušan – teda pokud to bude možné a nebude ho při řízení po místních cestách bolet ošklivě poraněné rameno. Dělá s dodávkou malou zkušební jízdu a říká, že to je to v poho, akorát že auto zase štrajkuje a nechce jet. Ach jo. Hledáme odkalovák paliva, navigováni na dálku přes telefon, ho nakonec v útrobách motoru nacházíme. Vypouštíme tedy pár deci a motor opět naskakujeme a my můžeme vyrazit. Před odjezdem si samozřejmě nemůžeme odpustit poslední krátkou projížďku po dunách. Snažíme se opět dostat k nedaleké pevnosti, no nedaří se nám to a tak to rovněž jako včera po chvilce otáčíme zpět. Teď už opravdu můžeme vyrazit do Tozeuru. Dnes to bude pouze asfaltka, ale nevadí, protože nezáživnou cestu si v Douz zpestřujeme výtečným obědem v naší oblíbené restauraci. Po obědě pokračujeme dál a projíždíme přes jezero El-Jerid. Když už jsme tady, tak si samozřejmě musíme okusit jízdu po bílých nekonečných solních pláních takřka vyschlého solného jezera. Vzhledem k předcházejícím deštivým dnům tu ale moc suchých a vyprahlých míst k bezpečnému ježdění není. Za jezerem už čeká město Tozeur, uprostřed kterého hledáme kemp. Původní kemp byl nedávno zavřen, ale naštěstí se hned v sousedství rozhodl místní podnikavec vybudovat na své zahradě kemp nový. A tak nakonec máme kde hlavu sklonit a zřizujeme si zde naše nové dočasné stanoviště. Snad jedinou nevýhodou tohohle kempu je to, že se nachází uprostřed města, hned vedle hlavní frekventované městské cesty, a tudíž je zde hluk jak na nádraží.
3.4.2009 výlet kolem solného jezera 296 km
Dnes máme v plánu udělat si nějakou offroadovou projížďku nedaleko jezera El-Jerid. Jedeme ze západu na východ po severní straně jezera. Z jedné strany místy blátivý, místy suchý chumáči trávy porostlý okraj jezera, a z té druhé strany úbočí hor. Aby se marod Dušan tak nenudil celý den sám v kempu, tak ráno sedl do dodávky a vyrazil s námi, teda aspoň až potud, pokud mu to terén dovolí. Bohužel moc dlouho s námi nejel. U jezera asfaltka končí a dál už se jede jen po písčito-kamenitém dně jezera s místy vymletými od vody. Dušan se tedy musí otočit a jet jinou trasou. Vůbec mu nezávidím při cestě zpět musí totiž projet vesničkou, kde jsme se totiž necítili zcela v bezpečí. Zbíhali se k nám kolem cesty hloučky místních dětí, některé vesele mávali, ale docela dost jich naznačovalo že po nás něco hodí a vůbec nebyli rádi že nás zde vidí. No nic my na motorkách pokračujeme dál, tak jak máme v plánu. Cesta je dobrá, ale jsou zde i místa kde musíme být více opatrní. Sem tam se objevili úseky s jemným šedým pískem a v něm vyjeté koleje, nebo naopak úseky mazlavého bláta. Obešlo se to naštěstí bez pádů. Jenom ten Petr padal, kdy už se konečně naučí jezdit. Po zhruba 100 kilometrech opět vjíždíme na asfaltku, po které se my tři s baworáky, tedy Renda, Miloš a já, vracíme přes město Gafsa zpět do Tozeuru. Petr na KTM však nikoliv, ten pokračuje zpět dál terénem ze severní strany horského pásu, který lemuje sever jezera. Blázen jeden…
1.4.2009 Ksar Chilane – Tataouine – Ksar Ghilane 242 km
