7.4.2009 Nebeur – Cap Serrat 407 km
Dnešní ráno je příjemné, svítí sluníčko a stany nejsou mokré. Tak kampak se dnes asi podíváme… dnes navštívíme Jogurthovu stolovou horu. Konečně, už několik dní se na ni těším. Vyrážíme trochu později, opět v 10:15, ale už po hodině a půl je hora na dohled. S motorkami se škrábeme až těsně pod vrchol po kamenité cestě. Tam nám naše stroje ohlídá za menší bakšiš mladý nezkušený oslík. Nahoru nám nyní zbývá už jen pár schodů, což nás teší, protože jsme čekali náročnější výstup. Jak si tak šlapeme po těch schodech ve skále nahoru, vyřítilo se na nás stádo ovcí a koz. V úzké uličce jsme si navzájem úspěšně vyhli a šplháme dál. Jsme nahoře a můžeme se pokochat výhledem do krajiny kolem nás. Na vrcholu této stolové hory je několik „jeskyň“, které kdysi strategicky využívalo římské vojsko, nyní však slouží jako útočiště pro ovce a kozy, které se zde mohou ukrýt před nepřízní počasí. OK máme zkouknuto a můžeme jet dál. Míříme do Tabarky, kde by měl být dle map kemp. Cesta k městu Tabarka vede nádherným kopcovitým terénem a klikatí se zde téměř jako v Alpách. Tabarka už se nachází na severním pobřeží Tuniska, je to vetší rozvinuté město a tudíž nás jeho návštěva neláká. My potřebujeme najít nějaké klidné místo pro přenocování. Zde žádný kemp nenacházíme a míříme tedy východně zkusit štěstí v kempu u Cap Serrat. Navigace GPS nezklamali a navedli nás delší, ale za to horší cestou na Cap Serrat, kde k všeobecnému překvapení nalézáme rádoby kemp plný německých karavanů s důchodci. Spíme na pláží, není zde voda ani sociálky a večeře tady nás přišla velice draze – 60 TND za 5 ryb a kalamárový salát (jen pro porovnání, doposud nás večeře nebo oběd pro 4-5 osob vyšli na cca 20 TND). Je těsně po setmění a z ničeho nic začíná foukat opravdu ukrutný vítr, zalézáme do stanů a doufáme, že nás to do rána neodnese.
Musím ještě vzpomenout co nás dnes po cestě potkalo. Tento den byl snad policejní svátek nebo co. Poprvé za náš pobyt tady v Tunisku nás zastavila policejní kontrola. Celkem to dnes byly tři policejní kontroly, z toho jedna za použití cestních zátarasů a za asistence armády. Jindy stačí při průjezdu kolem policistů jen zpomalit, a ti nás jako turisty na rozdíl od místních nezastavují a automaticky pouští dál. Tentokrát to ale neplatilo a policejní hlídky si nás podávali jedna po druhé, párkrát jsme jim před očima předvedli i pár přestupků. Nemůžeme se s nimi domluvit protože francouzky neumíme a angličtina je zde naprd. Hlásíme tedy pokaždé jen to kam jedeme a tak nás pouští dál.
8.4.2009 Cap Serrat – Bizerte 125 km
Rozhodli jsme se, že pláž opustíme a půjdeme zase o dům dál. Obloha je zatažená a začíná poprchávat. V rychlejším tempu balíme stany a jedeme se podívat směrem k Bílému mysu. Dle navigace by to měla být nezpevněná cesta, ale místo toho jedeme po klikaté úzké asfaltce po hřebenu hor, odkud se nám naskýtají výhledy na moře. Škoda jen že je takové upršené počasí, díky kterému si nakonec odříkáme návštěvu nejsevernějšího místa v Tunisku. Doufajíc, že jižněji snad déšť poleví, jedeme směr Bizerte a kemp u Tunisu, kde jsme spali první noc. Náš plán se ale posléze mění, protože Renda, jako jediný, v Bizerte spatřuje tabuli s nápisem camp. A tak se tam jedeme podívat. Kemp je to slušný, až na jeden karavan s francouzi úplně prázdný. Ptáme se, zdali je zde možné přespat. Odpověď zní ano a cena je také více než přátelská (6 TND/osoba). Je 12:30, poprvé takhle brzy stavíme stany a jedeme do města vyměnit ještě nějaké peníze a nakoupit jídlo na večer a na trajekt, který nás zítra poveze zpět domů. Odpoledne si po příjezdu z nákupu zpestřujeme procházkou po pláži u kempu. V dáli ční z vody u břehu vraky dvou lodí. Zvědavost mi nedá a chci si je prohlédnout z blízka. Byla to nakonec procházka na dvě hodiny, která nedělala dobře nejstaršímu členu naší výpravy, ale přeci jen ji zvládl bez úhony. Sílu po tomto „výkonu“ nám dodává až vytoužená teplá sprcha a taktéž vydatná večeře v podobě nudlí. Sotva jsme stačili dojíst, spouští se mohutný liják a bouře, která nás nutí zalézt si do stanů a komunikovat mezi sebou prostřednictvím vysílaček. Na spaní je ještě brzy, vždyť ještě ani není osm, ale co na plat, není co dělat a tak za tlukotu kapek o naše stany a rachotu hromů, stejně pomalu usínáme.
7.4.2009 Nebeur – Cap Serrat 407 km
