PALUBNÍ DENÍK Z ALPSKO-DOLOMITSKÉHO a BMW SRAZOVÉHO VÝLETU „TELEBLBIES“ PŘES A, I, kousek CH, D.
Den 5. (1.7.2009) Dnes jsme vcelku rychle na nohách. Odjíždíme cca v 8,30h opět přes passo Costalunga, Bolzáno, přejíždíme přes docela „rychlý“ průsmyk Mendola (1363m.n.m.) a dále na západ směrem na passo Tonale (1884m.n.m.) Tam zastavujeme na malej oběd v jednom bufetu. Jdeme se podívat na památník obětem I.sv. války a pokračujeme dál na passo Gávia (2621m.n.m.). Výjezd na tenhle průsmyk mi dává s mojí postavičkou a váhou komára pořádně zabrat. Uzoučká silnice a neskutečné vracečky jižní rampy mě utvrzují, že je mi moje Adventůra opravdu o číslo větší a že ji asi na příští sezónu vystřídá „obyčejný“ 1200GS. Konečně jsme nahoře. Počasí opět luxusní a výhledy nádherný. Po nezbytných fotkách jdeme k motorkám, kde Puk zjišťuje, že má v zadním kole mezi špunty jeho TKC hřebík – měříme tlak a je OK. Zatlačujeme hřebík hlavičkou nadoraz – přes špunty je nad ním skoro cenťák místa a jedeme do Bormia. Tam to budeme řešit někde u benzínky, kde je kompresor, ať neplýtváme bombičkami. U jedné pumpy s autoservisem chceme gumu zalepit knotem, který máme samosebou pod sedadlem. Málem už začalo odmašlování věcí z motorky, abychom se dostali k lepení, když se nabídnul mechanik z autoservisu, že gumu za 5€ zalepí jeho knotem. Všeho necháváme – za 5€ to u nás nezalepí nikdo, a tak nám sundávání věcí z motorky odpadá. Za 15 minut už upalujeme na passo Stélvio (2757m.n.m.). Při výjezdu nám začíná slušně lejt. Nahoře na vrcholku už musíme do nemoků. Děláme pár fotek a vracíme se zpět směrem na Bormio. Po pár km od vrcholu odbočujeme doprava na krátký výlet do Švýcarska na Umbrailpass (2503m.n.m.). Přesně v místech, kde při sjezdu dolů přechází asfalt v cca 5km dlouhý šotolinový úsek prošlapuje Dr.Žák zničehonic pedál zadní brzdy nadoraz a projíždí na můj vkus vcelku rychle šotolinovou zatáčku. Vše OK – ustál to. Na následující rovině zastavuje a hledáme příčinu – diagnóza=pouští gumička v brzdovém válci. No nic. Musí to dojet domů jen s předkem. V St. Marii se napojujeme na hlavní silnici směr hranice CH/I. V podvečer dojíždíme do Merana. Nacházíme správný výjezd z města směrem na passo Rombo nebo-li Timelsjoch (2509m.n.m). Před městečkem St.Martino in Passíria jedeme do kempu. Po postavení stanů jdeme vypláchnout vlky do vyhřívaného kempového bazénu. Bazén máme celej pro sebe, tak se tam rochníme přes hodinu. Když přijdeme ke stanům nevěříme svým očím. Naše tábořiště je obležené Jeepy s českými poznávacími značkami. Jeepaři jedou na výlet na Sardinii. Jaké překvapení, když se najednou objeví Bob z cestovniendura.cz. Takže o zábavu na dnešní večer je postaráno. Kecáme, popíjíme. Kolem půlnoci jdeme spát. Najeto cca 360km.
Den 6. (2.7.2009)
Ráno se loučíme s Bobem a výpravou Jeepů a po 9-té h už mažeme směrem na Timelsjoch (2509m.n.m.) Počasí opět luxusní. Cestou nahoru opět několikrát zastavujeme, focení, panoramata – prostě pohodička. Na rakouské straně platíme mýto a frčíme směrem k Soldenu. Před ním odbočujeme doleva na Otztaler Gletscherstrasse k ledovci Rettenbach – po zaplacení mýta se dostáváme na parkoviště do výšky 2809m.n.m. Kocháme se výhledy na sjezdovky a okolní skalní masívy. Opět skoro žádnej turista – na parkovišti všehovšudy dvě auta. Jedeme zpět k Soldenu, na silnici se prohánějí horské kozy, užíváme si zatáčky. Pokračujeme dále na Otztal a Imst. Zastavujeme se před Otztalem v grillhausu na oběd – výbornej grilšpíz a hranolky. V Imstu směr Fernpass ( 1216m.n.m.) a Garmisch-Partenkirchen. Na BMW motorrad days v Ga-Pa přijíždíme po 15-té h. Stavíme stany, jdeme na pivo s klobásem, projít se po areálu a čekáme na zbytek kámošů a známých, kteří přijedou později (Ďola, Bohumil, Mirek, Leoš, Fíša, Morgan…..). Mezitím se jdeme zaregistrovat na zkušební jízdy na páteční ráno. V podvečer jsou již všichni na místě a začíná uvítací večírek. Najeto cca 200km.
Dnes jsme vcelku rychle na nohách. Odjíždíme cca v 8,30h opět přes passo Costalunga, Bolzáno, přejíždíme přes docela „rychlý“ průsmyk Mendola (1363m.n.m.) a dále na západ směrem na passo Tonale (1884m.n.m.) Tam zastavujeme na malej oběd v jednom bufetu. Jdeme se podívat na památník obětem I.sv. války a pokračujeme dál na passo Gávia (2621m.n.m.). Výjezd na tenhle průsmyk mi dává s mojí postavičkou a váhou komára pořádně zabrat. Uzoučká silnice a neskutečné vracečky jižní rampy mě utvrzují, že je mi moje Adventůra opravdu o číslo větší a že ji asi na příští sezónu vystřídá „obyčejný“ 1200GS. Konečně jsme nahoře. Počasí opět luxusní a výhledy nádherný. Po nezbytných fotkách jdeme k motorkám, kde Puk zjišťuje, že má v zadním kole mezi špunty jeho TKC hřebík – měříme tlak a je OK. Zatlačujeme hřebík hlavičkou nadoraz – přes špunty je nad ním skoro cenťák místa a jedeme do Bormia. Tam to budeme řešit někde u benzínky, kde je kompresor, ať neplýtváme bombičkami. U jedné pumpy s autoservisem chceme gumu zalepit knotem, který máme samosebou pod sedadlem. Málem už začalo odmašlování věcí z motorky, abychom se dostali k lepení, když se nabídnul mechanik z autoservisu, že gumu za 5€ zalepí jeho knotem. Všeho necháváme – za 5€ to u nás nezalepí nikdo, a tak nám sundávání věcí z motorky odpadá. Za 15 minut už upalujeme na passo Stélvio (2757m.n.m.). Při výjezdu nám začíná slušně lejt. Nahoře na vrcholku už musíme do nemoků. Děláme pár fotek a vracíme se zpět směrem na Bormio. Po pár km od vrcholu odbočujeme doprava na krátký výlet do Švýcarska na Umbrailpass (2503m.n.m.). Přesně v místech, kde při sjezdu dolů přechází asfalt v cca 5km dlouhý šotolinový úsek prošlapuje Dr.Žák zničehonic pedál zadní brzdy nadoraz a projíždí na můj vkus vcelku rychle šotolinovou zatáčku. Vše OK – ustál to. Na následující rovině zastavuje a hledáme příčinu – diagnóza=pouští gumička v brzdovém válci. No nic. Musí to dojet domů jen s předkem. V St. Marii se napojujeme na hlavní silnici směr hranice CH/I. V podvečer dojíždíme do Merana. Nacházíme správný výjezd z města směrem na passo Rombo nebo-li Timelsjoch (2509m.n.m). Před městečkem St.Martino in Passíria jedeme do kempu. Po postavení stanů jdeme vypláchnout vlky do vyhřívaného kempového bazénu. Bazén máme celej pro sebe, tak se tam rochníme přes hodinu. Když přijdeme ke stanům nevěříme svým očím. Naše tábořiště je obležené Jeepy s českými poznávacími značkami. Jeepaři jedou na výlet na Sardinii. Jaké překvapení, když se najednou objeví Bob z cestovniendura.cz. Takže o zábavu na dnešní večer je postaráno. Kecáme, popíjíme. Kolem půlnoci jdeme spát. Najeto cca 360km.
na těch kopcách musí být kosa i v létě
