Čtvrtek 26. listopadu 2009 – setkání v Tunisu. O víkendu jsme naložili motorky na Honzův karavan, který dal obětavě v prospěch naší expedice k dispozici, zřejmě netuše co to všechno pro karavan znamená. Jirkovo EXC na vychytaný moto nosič u zadní stěny karavanu, Honzovo BMW do pro mě zcela netušené garáže v zadní části karavanu a moje 690R dovnitř karavanu mezi kuchyňku a jídelní kout. Vešly se tam i všechny naše věci včetně náhradních pneu. Úžasné.
Honza s naloženým karavanem odjel v úterý po poledni do Janova na trajekt do Tunisu a my s Jirkou ve čtvrtek ráno vyrazili za Prahy autem do Vídně na letiště, kde nás čekal let do stejné destinace. Už v letadle bylo poznat, že naši afričtí spolucestující jsou poněkud temperamentní povahy. V zadních řadách bylo slyšet křik a vidět pravou tahanici o místa. Podle všeho to vypadalo to, že téměř třetina spolucestující si nemá kam sednout. A stojící se vrhli na sedící. Letuška neváhala a přizvala si na pomoc kapitána letadla. Ten to s přehledem bývalého tuniského vojenského stihače rychle vyřešil. Stojící se přestali vrhat na sedící a nakonec v uličce už nikdo nestál, neseděl ani neležel a hlavně už nikdo na nikoho zlobně nekřičel. Křik jsem tedy slyšeli stále, ale to byl takový ten arabsky přátelský, jak jsme později zjistili.
Od našeho přistání na letišti v Tunisu do připlutí trajektu s Honzou a našimi motorkami nás dělilo asi pět hodin. Část jsem strávili na letišti, kde zvídavý číšník okamžitě poznal, že v hliníkové lahvi připomínající termosku, se které vydatně popíjíme, zcela určitě nemáme kávu.
Po pár hodinách padlo rozhodnutí jet naproti Honzovi do přístavu. Specialitou místních taxíků je nabrání maximálního počtu cestujících a jejich následující rozvezení. Za stejnou část cesty si tak může účtovat několikrát. Jak fikané. Naštěstí jsme cenu za odvoz domluvili dopředu a nikam jsme nespěchali. Byla za toho neplánovaná i zajímavá projížďka okrajovými částmi města, kde asfalt a koše na odpadky už nikomu nic neříkají.
Začíná se stmívat a my sedíme v odbavovacím terminálu v přístavu. Připlouvá obrovská loď. Bohužel ne ta naše. Všude jsou spousty lidí, protože za pár dnů začínám muslimský svátek, kdy každý muslim musí být se svoji rodinou a společně spořádat obřadně zařízlou ovci. Raději jdeme na čerstvý vzduch do venkovní kavárničky. Zdejší káva za pár šestáků je ale výborná. Začíná mi být zle. Už pře cestou jsem panikařil, že si do Afriky určitě přivezu tu chrochtavou a teď jsem měl jasno. A mám ji. Určitě. Byla mi zima, bolely mne všechny klouby a hlava se mi chtěla rozskočit na tisíc kousků.
Po dalších asi dvou hodinách vidíme konečně Honzu a jeho karavan. Zatím ale jen stát v nekonečné řadě jiných vehiklů na celní odbavení. Ta ostatní vozidla jsou naprosto neskutečná. Nikdy bych neřekl, že třeba do malého Peugeotu se dá narvat snad desetičlenná rodina, pračka, ždímačka, televize a na střechu pak postele, matrace, kola a skútr.
Konečně Honza s karavanem vyjíždí z celního prostoru a to i s našimi motorkami v původním stavu. Všichni máme radost, že naše společné africké dobrodružství může začít. Do navigace nastavujeme cestu na tunisko-libyjské hranice. Honza s Jirkou se střídají v nočním šoférování a já částečně doháním spánkový deficit za probděnou minulou noc. Po několika hodinách spánku, Ibalginech a dalších medikamentech jsem poznal, že tu chrochtavou potvoru naštěstí asi nemám a že jen těch mých téměř 30 hodin bez spánku vykonalo své. Dobrodružství mohlo i pro mne opravdu začít.
Podle stop v písku jsem letěl vzduchem přes 9 metrů a přední kolo se bohužel zapíchlo do řídkého písku feš-feš. Po pár dalších metrech pak zřejmě následoval můj nekontrolovatelný pád přes řidítka. Toto vyčetl z písku Jirka stylem zdatného pouštního stopaře. Nic z toho si už ale nepamatuji.
Paji diky za pekny pocetni a krasny fotky. Dobre srustej Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu
Páji tak zase jsi měl trocha smůly,ale myslím,že nevadí,co?Užily jste fakt něco co mnoho z nás nikdy neuvidí tak jsme rádi,že prostřednictvím vás jsme si to užily taky.Sice bez potu,dřiny v písku,ale užily.Super počtení a moc krásný fotky.Těším se na celou galerku fotek a nějaký to videiko.Přeju rychlý srůst a klidný Vánoce.
Ahojda, vyčerpávající moc pěkný článek, dobrá volba stroje a paráda poježdění to muselo být Přeji krásný svátky, těším se že na malejch pojezdíme tak nespěchej a řádně to vyzdrav
Krása, dík za zprostředkování zajímavých zážitků. Toho ramena je škoda, hlavně že to nebylo nic horšího. Co chladič...fungovalo vše jak mělo nebo tě na KTM 690 něco zradilo.
A nedá mi abych se tě nezeptal .....teď si do lesa vezmeš radši 690 nebo 1100.
Brzo vyzdrav Robert.
Dík. Chladič vydržel i díky tvojí skvěle udělané opravě. KTM fungovalo naprosto skvěle a nebyl na motorce jediný problém. Jen jsem dotáhl šrouby na koncovce.
A v terénu u nás: No přeci GS1100. Co jiného?
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu 
