Sobota 5. prosince 2009 – Zázračný špalíček Dopoledne si dáváme opravářskou pauzu. Jirka mění zadní Michaelin Desert za Mitas C-18, kterou máme od začátku i my dva z Honzou. Domluvili jsme si průvodcem na závěr naší cesty dva dvoudenní tracky. První do nitra Murzuq Sand Sea a druhý závěrečný k pouštním jezerům v Ubari Sand Sea. Zejména po včerejším několika set km přesunu se nám k jinak určitě krásným vulkanickým jezerům už vůbec nechce. Tato kompromisní varianta je výhodná pro všechny. Pro nás, že si co nejvíce zajezdíme v obrovských dunách bez nutnosti dlouhých přesunů nezajímavou krajinou, a pro naše průvodce, že si každým dnem vydělají a přitom vždy jeden den nikam s auty nepojedou.
Vyrážíme asfaltkou směrem na Murzuq a po nějakých 40 km odbočujeme na písečnou pistu. Projíždíme zdejší „zahrádkářskou kolonií“, což jsou ostnatým drátem a klacky ohraničené malé plácky většinou s velbloudem a kůlnou a míjíme partu kluků, kteří po nás naštěstí šutry nehází.
Projíždíme desítky km absolutně rovnou převážně písčitou pistou. Napravo ani nalevo není vidět vůbec nic než horizont naprosté roviny před námi. Pak se v dálce začnou konečně objevovat vrcholky dun. Jedu první a vyjíždím na malý koleček, kudy vede vysoké napětí a zároveň projíždějí dvě další auta. Najednou vidím bělavý oblak prachu a jedna naše Toyota, ta salóní, stojí se zabořeným čumákem v bílém písku feš-feš. A pak že je Khaled místní mistr do dun a písku.
Zastavujeme u již známého agro-kombinátu a čerpám pitnou vodu do nádrží. Odhrabavší se Khaled dlouze vyjednává s místními Tuaregy a pak se z jejich domku vrací s nějakým špalíčkem a se svitem svých úzkých arabských očí. Špalíček hned sková do auta a my jedeme dál. Překonáváme opět známé wádí a přejíždíme první nízké dunky. Alespoň pro mne je to obrovský rozdíl, oproti našemu prvnímu dnu tady, shodou okolností na stejném místě. Tam, kde jsem se bořil a jednou spadl, projíždím vcelku bravurně bez zaváhání. Jedu na místo našeho prvního kempu, doufajíc, že budeme na stejném místě. Auta ale pokračují dál. Startuji motorku a nic. Došel benzín. Okamžitě vyběhávám na nejbližší dunu a snažím se máváním někoho oslovit. Naštěstí mne vidí Šukri a přijíždí. Tankuji plnou a vyrážím za ostatními. Dnes spíme ještě o pár km dále v dunách. Na závěr dne si dáváme vysoké pískové hory jakoby nic.
Po večeři Khaled vítězoslavně ukazuje onen kouzelný špalíček. Prý je až z Čadu z pouště a má naprosto unikátní schopnosti i upotřebení. Působením kouře z tohoto dřeva prý dochází u žen k výraznému stažení svalstva v místech, která kouři ze špalíčku vystaví a pak využívají společně se svými manželi. Pro muže je prý poté sex s takto očouzenou ženou i po mnoha letech a dětech podobný, jako s pannou. Nemohu posoudit. Na moji teorii, že to má i stinné stránky. Že žena bude mít problémy i se stolicí a bude se jí možná i špatně artikulovat, nadýchá-li se kouře, a že pokud se náhodou s kouřem setká i muž, může dojít k výraznému antiztopoření, Khaled už nereagoval. Řekl jen, že to nechce pro sebe, ale že to bude s velkým ziskem prodávat po malých odřezcích svým známým a kamarádům. Asi by jej s tím jeho Fatyma pěkně hnala.
Jak se Khaled večer rozohnil a já blbec začal všem ukazovat souhvězdí, Mléčnou dráhu i galaxii v Andromedě, začala filozoficko – náboženská diskuze. Tedy téma, kterému jsme se dosud vyhýbali. Nějak jsem správě nepochopil jeho otázku, kolik je vlastně nebí, a začal vysvětlovat co je naše sluneční soustava, že hvězdy, které vidíme jsou součástí naší galaxie a že právě v Adromedě můžeme jako mlhavý obláček pozorovat další vesmírný ostrov s 250 miliardami hvězd. Na tento můj výklad Khaled kontroval, že přece každý muslim ví, že nebí je celkem sedm a že je to naprosto jasné. Neměl jsem protiargument. Když jsem na jeho další záludnou otázku, kde je střed Země zcela nezáludně odpověděl, že v žhavém železo-niklovém jádru vzdáleném od nás 6 300 km kolmo dolů, ukázal východním směrem a řekl, že střed Země je Mekka. A že to ví i tažní ptáci, protože že ještě nikdy nestalo, že by nějaký pták Mekku přeletěl a že ji každý opeřenec patřičným obloukem obletí. A to že je i podle jednoho amerického profesora jednoznační důkaz toho, že je tam střed Země. Dostal mě. Poděkoval jsem za plodnou diskuzi a odešel spát do stanu.
Zítra nás čeká jen na motorkách kruhový výlet do dun a zpět do tábora. Plánujeme to na dvě etapy, abychom mohli v polovině v kempu natankovat.
Nedá mi to a podívám se na helmu. Odendám rozbitý držák od kamery a vidím, že je helma u mého levého spánku ruplá. Jak jsem zřejmě letěl po hlavě do písku tak jsem přistál na kameře. Ta odlítla ale způsobila tu velkou ránu do hlavy rozbití helmy. Výsledkem byl zřejmě slabý otřes mozku. Proto si z celého pádu a z následujících minut nic nepamatuji. Na levé noze mám jen modřiny. Švihám si další Ibalgin a v autě se snažím srovnat proti sobě dvě části klíční kosti Bolí to jako čert. Ale po těch Ibalginech zase ne tolik, abych propadal nějaké panice. Motorka je naložená, já jsem naloženej a zítra mne čeká další zážitek. Návštěva nemocnice v Ubari.
Paji diky za pekny pocetni a krasny fotky. Dobre srustej Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu
Páji tak zase jsi měl trocha smůly,ale myslím,že nevadí,co?Užily jste fakt něco co mnoho z nás nikdy neuvidí tak jsme rádi,že prostřednictvím vás jsme si to užily taky.Sice bez potu,dřiny v písku,ale užily.Super počtení a moc krásný fotky.Těším se na celou galerku fotek a nějaký to videiko.Přeju rychlý srůst a klidný Vánoce.
Ahojda, vyčerpávající moc pěkný článek, dobrá volba stroje a paráda poježdění to muselo být Přeji krásný svátky, těším se že na malejch pojezdíme tak nespěchej a řádně to vyzdrav
Krása, dík za zprostředkování zajímavých zážitků. Toho ramena je škoda, hlavně že to nebylo nic horšího. Co chladič...fungovalo vše jak mělo nebo tě na KTM 690 něco zradilo.
A nedá mi abych se tě nezeptal .....teď si do lesa vezmeš radši 690 nebo 1100.
Brzo vyzdrav Robert.
Dík. Chladič vydržel i díky tvojí skvěle udělané opravě. KTM fungovalo naprosto skvěle a nebyl na motorce jediný problém. Jen jsem dotáhl šrouby na koncovce.
A v terénu u nás: No přeci GS1100. Co jiného?
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu 