Čtvrtek 10. prosince 2009 – Návštěva Leptis Magma a zcela jiné hranice Leptis Magma je římské město, které v době své největší slávy od roku 0 do roku 500 našeho letopočtu bylo nejdůležitějším a možná i největším městem Římské říše v Africe. V době největšího rozkvětu mělo město skoro 100 tis obyvatel. Pak bylo kvůli moru, choleře, válkám a ničivé vlně tsunami opuštěno a přikryla jej poušť. Vykopávky začali až za Mussoliniho pokračovali do sedmdesátých let minulého století. Jeho návštěva stojí určitě za to. Po skoro dvouhodinové prohlídce toho mám docela dost a už nevím, jak mám levou ruku nakroutit aby to blbý rameno nebolelo.
Projídáme část posledních peněz v restauraci a zpět přes rušné Tripoli míříme k hranicím. Setkáváme ještě s Hadim, majitelem cestovky. Platíme mu dohodnutou cenu zkrácenou o jeden den a jedeme naprosto nevyzpytatelným provozem troubících aut dál na západ. Dnešní den je pro nás v Libyi letos poslední.
Cestovat autem po Tripoli v páteční špičce vyžaduje notnou dávku odvahy a otrlosti. Do křižovatky auta vjíždí i když už dávno v daném směru svítí červená. A hlavně podléhají v zácpě naprostému bludu, že čím více troubí, tím rychleji jedou nebo pojedou. Před naším karavanem jsme byli svědky i z Prahy nevídaných milimetrových myšek několikatunových náklaďáků a i jednoho žďuchance.
Cestou na hranice nás dost udivuje stále hustý provoz v obou směrech. Vždyť už mezi hraničním přechodem a námi už žádné město není a minule na hranicích jsme byli úplně sami.
Máme pocit, že jsem teď ale úplně na jiném přechodu. Počet aut, chodců a naprostý chaos vysoce převyšuje to, co znám z Maroka nebo Albánie. Nejvíce mne udivují pašířky-chodkyně. Z auta před hranicemi jim nakládají na záda a přední část těla obrovské krabice se zbožím a ony to pronášejí přes hraniční kontroly. Téměř bez pozornosti celníků. Jen občas se nějaký mladík v kožené bundě (podobný těm našim z Václaváku), doprovázející pašířku-chodkyni, pozdraví s celníkem a podáním ruky mu obratně předá ruličku bankovek. Funguje to skvěle. Některé chodkyně vidíme jít s nákladem přes čáru i třikrát.
Po formalitách na libyjské straně působíme velký poprask naším pomalým přejezdem až k tuniské straně. Na to taky nejsou zvyklí, aby tady auto, ještě k tomu obytné, takto svévolně pojíždělo. Rychlá eskorta nás zastavuje a my pokorně jedeme zpět libyjské straně. Ještě přeci nemáme veškerá razítka a tak musíme být na dohled a možná i případně dostřel. Čekáme další hoďku a kolem nás chodí dál a dál přeshraniční chodci a chodkyně s krabicemi, obrovskými hrnci na kuskus i plnými igelitovými pytli s kdovíčíms.
Další naprostý zážitek je shromaždiště před tuniskou celnicí. Desítky možný i stovka aut jsou naprosto natlačeny v pěti pruzích, která se na konci sbíhají do jednoho jediného, kterým tuniský celník posílá jednotlivá auta po jednom k příslušným kukaním. Co se tam děje se snad nedá ani popsat. Podle otlučení přední a zadní části auta se v Libyi dá poznat, jak často auto přes hranice jezdí. Jiří pomalu popojíždí karavanem v prostředním pruhu, já jdu před ním a svým tělem s pocitem mírného strachu bráním ostatním autům, aby nás ze stran zablokovala. A Honza v karavanu vaří gulášovku. Jsme sehraní.
Po více jak čtyřech hodinách projíždíme tím šíleným chaosem a po pár stovkách km zastavujeme na místě trvalé policejní kontroly a jdeme spát. Jsme v Tunisu.
Paji diky za pekny pocetni a krasny fotky. Dobre srustej Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu
Páji tak zase jsi měl trocha smůly,ale myslím,že nevadí,co?Užily jste fakt něco co mnoho z nás nikdy neuvidí tak jsme rádi,že prostřednictvím vás jsme si to užily taky.Sice bez potu,dřiny v písku,ale užily.Super počtení a moc krásný fotky.Těším se na celou galerku fotek a nějaký to videiko.Přeju rychlý srůst a klidný Vánoce.
Ahojda, vyčerpávající moc pěkný článek, dobrá volba stroje a paráda poježdění to muselo být Přeji krásný svátky, těším se že na malejch pojezdíme tak nespěchej a řádně to vyzdrav
Krása, dík za zprostředkování zajímavých zážitků. Toho ramena je škoda, hlavně že to nebylo nic horšího. Co chladič...fungovalo vše jak mělo nebo tě na KTM 690 něco zradilo.
A nedá mi abych se tě nezeptal .....teď si do lesa vezmeš radši 690 nebo 1100.
Brzo vyzdrav Robert.
Dík. Chladič vydržel i díky tvojí skvěle udělané opravě. KTM fungovalo naprosto skvěle a nebyl na motorce jediný problém. Jen jsem dotáhl šrouby na koncovce.
A v terénu u nás: No přeci GS1100. Co jiného?
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu 
