Sobota 12. prosince 2009 – Kartágo Ráno se ukazuje naše benzínka jako centrum všeho dálničního života. Na rozdíl od podobných benzínek u nás, má tato i se samostatnými vchody místnosti na obřadné mytí nohou a pak směrem na východ jsou jednotlivé kóje s koberečky pro vykonání ranní či večerní motlitby. Muslim na cestách má tuto povinnost redukovanou právě na tuto denní frekvenci.
Před odjezdem se nám nabízí typický obrázek zdejších poměrů. Mezi naprosto luxusními nejnovějšími auty a polorozpadlými starými Peugeoty si to k benzínce šněruje běžně zde častá trojice. On sedí na oslu a ona s taškami v rukách kráčí pár metrů za ním, tím oslem. Pak muž seskočí a jde si k pumpě vypít kávu a ona vede osla spásat sporadické trsy trávy pod dálnicí a čeká na svého oslovoda.
V Tunisu zastavujeme na Honzově oblíbeném místě dáváme si kebab s harisou. Vidím jednoho taxikáře jak se snaží zaparkovat za naším karavanem a pak se ozve rána. Samozřejmě, že to do nás napral. Teatrálně se rozčilujeme a naoko voláme policii ve snaze z něj dostat alespoň nějakou náhradu za rozsekaný zadní blikr. Chce vypisovat nějaké hlášení pro pojišťovnu v arabštině a tak to vzdáváme a odjíždíme na prohlídku rozvalin starobylého Kartága.
Kartágo je teď v Tunisu nejlepší adresa. Něco jako u nás Hradčany, Břevnov a Hautspalka dohromady. Téměř každá druhá vila je hlídaná vojáky a vše nasvědčuje, že právě s karavanem míjíme místo i zdejšího hlavního osvíceného. Co nezvládly Punské války, to dokončila moderní výstavba. Po starém Kartágu zbylo jen pár plotem obehnaných rozvalin. Ale z chrámového vrcholku je pěkný pohled na město.
Vyměňujeme poslední dolary a nakupujeme ve standardním obchoďáku matroš na dnešní večeři. Pět lahví výborného tuniského červeného vína, sýr, olivy, harisu a khobzu. Honza i přes mé navigační pokusy parkuje neomylně náš karavan u pláže pár desítek metrů od moře. Dáváme si první dvě lahve vína, a vyrážíme do víru velkoměsta. Je 12. prosince a v tričku, kraťasech a sandálcích si dáváme zmrzlinku a kotvíme v přijemné čajovně, kde okamžitě objednáváme tři kotlíky mátového čaje a šíšu. Pozorujeme cvrkot kolem a je vidět jaký je nebetyčný rozdíl mezi chováním Fatym tady na pobřeží a někde na jihu Libye. Zde se, mrchy, velmi emancipovaly. Což je i vidět po návratu do karavanu na pláži. Okolo nás zatím zaparkovalo s výhledem na volné moře několik aut s koedukovanými dvojicemi. Kompletně zafuněná okna těchto aut hovoří jednoznačně potvrzují toto emancipační teorii.
Dáváme další dvě lahve vína a já jdu spát. Nějak mě po tom týdnu od zlomení zase začalo to rameno pekelně bolet. Už nepomáhá ani cvičení s dobrým tuniským červeným.
Ale ti tak s Honzou a Jirkou spřádáme velmi smělé plány na další enduro expedice. Snad se něco podaří příští rok dohromady realizovat.
Paji diky za pekny pocetni a krasny fotky. Dobre srustej Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu
Páji tak zase jsi měl trocha smůly,ale myslím,že nevadí,co?Užily jste fakt něco co mnoho z nás nikdy neuvidí tak jsme rádi,že prostřednictvím vás jsme si to užily taky.Sice bez potu,dřiny v písku,ale užily.Super počtení a moc krásný fotky.Těším se na celou galerku fotek a nějaký to videiko.Přeju rychlý srůst a klidný Vánoce.
Ahojda, vyčerpávající moc pěkný článek, dobrá volba stroje a paráda poježdění to muselo být Přeji krásný svátky, těším se že na malejch pojezdíme tak nespěchej a řádně to vyzdrav
Krása, dík za zprostředkování zajímavých zážitků. Toho ramena je škoda, hlavně že to nebylo nic horšího. Co chladič...fungovalo vše jak mělo nebo tě na KTM 690 něco zradilo.
A nedá mi abych se tě nezeptal .....teď si do lesa vezmeš radši 690 nebo 1100.
Brzo vyzdrav Robert.
Dík. Chladič vydržel i díky tvojí skvěle udělané opravě. KTM fungovalo naprosto skvěle a nebyl na motorce jediný problém. Jen jsem dotáhl šrouby na koncovce.
A v terénu u nás: No přeci GS1100. Co jiného?
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu 