Sobota 28. listopadu 2009 – Šukri a cesta napříč V Honzově karavánku se spí opravdu dobře. A to kupodivu i s naloženými motorkami. Ráno v osm už nás budil náš průvodce a nabyl sám. Byl s ním Šukri. Usměvavý ani ne třicetiletý Arab i se svoji Toyotou. Nakonec se z něj vyklubal úžasný kluk, který se o nás staral, vařil a byla s ním velká zábava. Své peníze si opravdu zasloužil. Pokud mu je Khaled dá. V plné výši.
Byla před námi skoro tisíc km dlouhá cesta napříč Libyí přes centrální pahorkatinu, město Sebha až do kempu v Tikarkibě. Docela jednotvárná cesta naprostou pustinou. Jen občas policejní kontroly, kterým vždy náš průvodce předal jeden list s našimi jmény a schválenou trasou. Trochu policejní stát. Ale pro nás naprosto bezpečný.
Kamenitá poušť se střídala s písčitou. Okolo silnice snad každých 20 metrů odhozená roztrhaná pneumatika. Občas kostra zřejmě náklaďákem sraženého velblouda. Provoz ale velmi malý kvůli jejich svátku.
Na jedné ze zastávek jsme si všimli jedné drobné odlišností mezi námi a našimi průvodci. Těch rozdílů se ukázalo nakonec více než dost, ale tato byl první a pro chlapy dost důležitý. My močíme ve stoje, oni při tom klečí na zpravidla levém kolenu. My určujeme směr proudu manuelně. Oni na to mají takový zvláštní instrument připomínající dlouhý asi kamenný doutník, který si zřejmě dědí z otce na syna. Honza tento styl později v poušti úspěšně aplikoval, myslím že ale bez kamínku.
Posledních 100 km už jsme projížděli širokým wádí ohraničením na severu mohutnými do oranžova zbarvenými dunami Ubari Sand Sea a na jihu černými skalami, za kterými je si 100 km hamada a pak druhé, větší, Murzuq Sand Sea.
Okolo šesté večer jsme konečně dorazili do kempu Tikarkibě. Docela příjemné místo přímo pod dunami v relativní zeleni a hlavně s teplou vodou ve sprchách. Nejdříve ze všeho jsme vyložili a sestavili naše motorky. Mě navíc čekalo namontování padáků na ochranu chladiče. Jeden byl kratší než by měl být. Vůbec to tam nešlo dát. Přemluvil jsem ho silou. A to vydatnou. Docela dlouhý den. Ale od zítra to přijde. Motorky a my v poušti.
Prý jsem klečel nějakých 10 metrů od padlé motorky. Nevíce mě ale zarazila ta spousta stop okolo. Mých. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem prý po pár minutách ležení na zemi vstal a začal chodit dokola okolo padlé motorky. Naprosto si to nepamatuji a netuším, proč jsem to udělal. To byl ten hlavní důvod, proč mě kluci našli relativně rychle. Z té velké dálky se ten jeden bod začal pohybovat a tak nebylo pochyby že jsem to já. Nebyly to dva tmavé trsy trávy.
Paji diky za pekny pocetni a krasny fotky. Dobre srustej Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu
Páji tak zase jsi měl trocha smůly,ale myslím,že nevadí,co?Užily jste fakt něco co mnoho z nás nikdy neuvidí tak jsme rádi,že prostřednictvím vás jsme si to užily taky.Sice bez potu,dřiny v písku,ale užily.Super počtení a moc krásný fotky.Těším se na celou galerku fotek a nějaký to videiko.Přeju rychlý srůst a klidný Vánoce.
Ahojda, vyčerpávající moc pěkný článek, dobrá volba stroje a paráda poježdění to muselo být Přeji krásný svátky, těším se že na malejch pojezdíme tak nespěchej a řádně to vyzdrav
Krása, dík za zprostředkování zajímavých zážitků. Toho ramena je škoda, hlavně že to nebylo nic horšího. Co chladič...fungovalo vše jak mělo nebo tě na KTM 690 něco zradilo.
A nedá mi abych se tě nezeptal .....teď si do lesa vezmeš radši 690 nebo 1100.
Brzo vyzdrav Robert.
Dík. Chladič vydržel i díky tvojí skvěle udělané opravě. KTM fungovalo naprosto skvěle a nebyl na motorce jediný problém. Jen jsem dotáhl šrouby na koncovce.
A v terénu u nás: No přeci GS1100. Co jiného?
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
Mimochodem, pokud planujes dalsi takove lety se sedla, doporucuji jeste prikoupit neckbrace, ja uz bez nej nevyjedu 
