PALUBNÍ DENÍK Z GASTRO, PIVNÍHO, SILNIČNĚ OFFROADOVÉHO VÝLETU „TELEBLBIES“ PŘES SK, H, HR, BiH, MNE, AL
Den 3.
Budíček v 7,30h, zase pohodička, zase kafíčko, zase snídaně z vlastních zásob. Před devátou vyrážíme na tip od staříka k jednomu z nejhlubších míst kaňonu řeky Tara. Nacházíme je celkem snadno podle turistické podrobné mapy, kterou nám dal. Cca za 15 minut jsme tam. Dědula fakt nekecal – stojí to za to. Jedeme zpátky do Žabljaku a pokračujeme směrem na Pljevlju a Mojkovac do kaňonu řeky Tara. Zastavujeme u odbočky na Pljevlju u mostu přes Taru. Dále kaňon Tary – několikrát zastavujeme na focení. Před Mojkovacem odbočujeme na Kolašin a Podgoricu. Klášter Morača, kaňon Morača – nádhera. Podgorica - zrovna chytáme dopravní špičku. Směr Albánské hranice. V Tuzi ještě dáváme oběd – výborná pizza. Hranice MNE/AL. Hani Hoti, Koplik, Shkodar, pak státovka na Puke a Kukes. Odbočka na Koman. Pěkný výhledy na přehradní jezero. Absolutně žádnej provoz. Moc hezky se nám jede. V Komanu to zapichujeme v hospůdce nalevo před mostem. Hospodskej nám nabízí noclech přímo v hospodě – jsme pro, alespoň se nebudeme muset nikam potácet. Večer koukáme v televizi na ČT4 na záznam příjezdu našich hokejistů a následné oslavy. Oslavujeme taky. Albánci mají radost, že my máme radost. Hospodskej jde v jedenáct spát, nechává nám otevřenej bar s tím, že si máme brát co chceme a vyrovnáme to zítra – neskutečná důvěra. My si dáváme ještě pár piv a po jedné hodině jdeme spát taky. Najeto cca 300km a už konečně nemokneme. Po telefonátu s manželkou zjišťuji, že u nás se mokne pořád.
Den 4.
Budíček se mě a Držákovi dnes nelíbí – trochu bolí hlava. Ale co. Dneska máme odpočinkový den. Trajektem z Komani do Fierze je to 2,5 hodiny plavby – to se dáme trochu dohromady. Loučíme se s hospodským, vyrovnáváme útratu a odjíždíme z hospody k trajektu. V bistru u trajektu nás staví na nohy heřmánkovej čaj a silný presso. Po deváté přijíždí trajekt. Naloďujeme se. V 10h odjezd. Nádherné scenérie, plavba se nám moc líbí. Počasí je super, kecáme s mladým holandským párem, který cestuje na kolech a se starým holanďanem, který cestuje se starým Saabem. Má stejný cíl jako my – Valbone. Trajekt přijíždí do Fierze, vyloďujeme se, a nabíráme směr Bajram Curri. Potom už údolím řeky do Valbone. Pěkně sjízdná kamenitá cesta. Ale vypadá to podle množství navezeného stavebního materiálu a vybetonovaných „vodotečí“, že se bude asfaltovat. Kousek před Valbone se projíždí vyschlým řečištěm, ale je to opravdu kousek a není to nic hrozného. Výhledy na okolní hory jsou super. Přijíždíme k jakémusi „hotelo-chatko-kempu“ . Dáváme si pozdní oběd – pečené jehněčí maso a salát – tak dobře připravené jehněčí jsem ještě nejedl. Po jídle se jdeme ubytovat do chatek. Podnikáme ještě výšlap směrem na Ragam. Vracíme se za soumraku. Tolik zmijí jako ten den jsem neviděl za celý život. Večer trávíme u piva v hospodě a koukáme s místním osazenstvem na fotbalový zápas Albánie – Černá Hora. Okolo 23h jdeme spát. Najeto odhadem trajektem cca 40km a na motorkách 53km.
Den 3.
