Den třináctý (27.11.2010) - Od Pacifiku k Atlantiku
Ač jsem vstal ve stejný čas jako Jirka, a ještě drahnou půlhodinu spravoval helmu, měl Jirka co dělat, aby byl připraven na motorce k odjezdu z horského hotýlku v Torres del Paine ve stejnou chvíli, jako já. Jezdím s ním rád. Ví moc dobře, že ve skupně jezdím vždy nejraději první nebo poslední a vždy mi vyjde vstříc. Je charakter.
Čeká nás asi 100 km šotilinky k nejbližší pumpě na pobřeží Pacifiku. Projíštíme krajinou nespočtu ledovcových jezer a těsně před městem Puerto Natales najíždíme na asfaltku. Už jej cítíme. Voní solí a chaluhami. Pacifik. Vlny bijí do přístavních mol a děsně fouká. Koupat se mi v něm tedy nechce. Tankujeme do plna a vyrážíme.Na kopečku nad městem je kultovní místo všech motorkářů, kteří tudy projíždějí. Je to pietní místo jedné slečky, která zde údajně přišla o život. Jako holt zde každý motorkách, necháváme plastovou lahev s vodou jako pití pro slečnu. Nejsme vyjímkou.
Po 100 km po asfaltu směrem na Punta Arenas odbočujeme na úzkou šotilinku a podél hranice s Argentinou míříme k pobřeží Atlantiku. Krásná šotolinka. 130 km dlouhá. Nikde nic, jen stáda ovcí, lam a občas nějaký pštros či stádo koní. Až ke konci potkáváme v protisměru dvě auta. Jelo se ale krásně. Po větru.
Trajketem překonáváme Magallanesův průliv a vjíždíme na území ostrova Terra Fuega, Ohňové země. Dalších 150 km po šotlině, které je docela rozbitá od kamionů. Nic moc. Večer po 600-ti najetých km a přejetí hranic do Argentiny konečně vníždíme do města Rio Grande. Ještě, že má Jirka dva kanystry s benzínem. Jinak by chlapec nedojel :-)
Spíme v docela slušným hotýlku za dobrou cenu 275 Pesos i se snídaní. Do Ushuaii zbývá 210 km.
Den čtrnáctý (28.11.2010) Ushuaia - dál už cesta opravdu nevede
Ráno při probuzení prosvítá z poza okenní rolety intenzivní světlo. Bude hezky a tudíž se hned lépe vstává. Jdeme na snídaní, ale venku krápe a je zataženo. Dobrá cena pokoje byla vykoupena oknem vedoucím pouze do osvětlené hotolevé chodby. Architektonický skvost. Po chvíli váhání nad počtem vrstev oblečení se Pavel přeci jen rozhoduje pro nepromok PINGUIN style, ke kterému by v POLU měli dodávat asistenta při oblékání. Později mu ho závidím. Vyrážíme do 220km vzdálené Ushuaia za vydatného slejváku. Cestou se zdravíme s neobvyklým množstvím motorek. Teplota kolísá mezi 5-8C a asi 50km před cílem zastavuji Pavla, a griluju si ruce na válcích jeho boxera. Pavel má motorku vybavenou polárními chrániči heftů, a tak jede v suchu. Nabízí mi, jak je jeho dobrým zvykem, své rukavice a obléká si moje. Asi na pět vteřin, a pak prohlásí, že odmítá mít zbytek cesty ruce v lednici. Vytáhne své suché letní a vyrážíme dál. Krajina se změnila z nezáživné pampy na krásné hory. Přestává pršet a do Ushuaia vjíždíme po suché silnici.
Plán je jasný, dotankovat, najít ubytko, usušit se a podle počasí vyrazit pojezdit okolí. Ubytujeme se v privátu a hodinu si fénuju boty. Od majitele ubytování se dozvídáme, že tu byl motosraz. Prošvihli jsme to o den a bezpochyby mohli získat cenu pro nejvzdálenějšiho účastníka - patrně nepromok. Svítí sluníčko a vyrážíme do parku Tierra del Fuego v mokrých věcech, aby nám cestou uschly. Jako obvykle nás na vstupu skásnou o vstupné, pro inostrance 3x vyšší než místňáky.
Park se rozpostírá na břehu Atlantiku, z něhož se zvedají až tísíci metrové zasněžené štíty. Projedeme celý park a jak jinak, dokumentujeme se po více něž 5.000km u cedule "konec světa". Začíná pršet a do pronájmu dorážíme úplně promočení. Držíc se hesla "Karle zkrať to, je tu zimaˇ" (Cirmaman -Dobytí severního pólu....) máme v plánu zítra vyrazit zpět. Za teplem. Na sever. Do And.
Jirka