Den patnáctý (29.11.2010) Na jih a na sever aneb jak jsem zdržoval
Začalo to už vlastně včera večer, když jsme přijíížděli z Konce světa zpět do našeho ubytka. Chtěl jsem zaparkovat na uvolněném místřě po osobálku na náspu u domu, ale majitel mi to rozmluvil. Při couvání se mi pravá noha propadla dírou o půl metru níž a co umí rozvážený plně naložený bavorák na náspu si dokážete domyslet. Tahali jsme ho s Jirkou zpět hodnou chvíli. Následně jsem zjistitl, že mi vytekla brzdovka a přední brzdiče byly tak jen na okrasu. No trochu to brzdilo, ale nic moc. Ráno se na to musím podívat.
Když už je řeč o ránu, naplánovali jsme si vyjet relativně brzy a dát celkem tak 650 km, z toho tak 150 km po šotolině a dva hraniční přechody. Tedy dost časově náročná etapa. Balil jsem svých 5 švestek opět dlouho, ale tentokrát jsem tolik na odjezdu nezdržoval.
Ushuaia je krásná. Respektive ty hory a moře okolo. Sice drobně sněžilo, ale občas vysvitlo slunce a byly vidět čerstvě zasněžené štíty hor okolo, připomínající i relativní výškou Vysoké Tatry. Akorát vystupující z moře. Navlíkl jsem se do tučňáka (pro neznalé do nepromoku) a vyrazili jsme zpět na sever. K teplu.
Po 100 km stavíme v městě Tolhuin koupit nějaký suvenýrky a pak se s Jirkou pouštíme i do opravy mé přední brzdy. A tak jsme tam stávili celkem téměř 3 hodiny včetně moji cesty k nejbližšíí pumpě pro brzdovku a zpět. Oprava se zdařila a brzda opět brzdí. Dokonce mám pocit, že lépe než dříve. Po dalších 100 km zastavujeme v hotýlku v Rio Grande, kde si Jirka vyzvedává zapomenuté tyčky ke stanu. Aby vyrovnal skóre, přináší mi i můj zapomenutý obal na tučňáka. Než přijde kontroluji zadní gumu, protože mi minulý den trochu ušla a prně jsem ji musel dofukovat. A vidím problém. Na boku je asi od šutru boule a hned vedle je guma protržená až na plátno. Sice by vzorek E10 vydržel ještě tak na dalších 2 tis km, ale po ujetých cca 5,3 tis km půjde holka pryč. Nechci riskovat. Celková zkušenost s E10 je ale velmi velmi dobrá. Předek mi snad vydrží celých 12 tis km. Ale pneumatikám budu věnovat samostatný příspěvek později.
Hledáme bankomat a pak pneuservis. Celkově další 3 hoďky zdržení. A zase kvůlli mě. Je pozdě odpoledne a tak dnešní etapu skracujeme na celkových cca 420m a to nás čeká ještě 200 km z toho 130 šotolinka a přejezd hranice do Chile. Tenokrát nám celník kontroloval i kuférky, zda tam nemáme banány, či jiné jižní ovoce, případně živá zvířata. Nenašel je. Pořád fičí studený vítr od Pacifiku a jedeme tak celou cestu v levém náklonu. Je kosa.
Před setměním se ubytováváme v hotýlku ve městě Cerro Sobréro. Už bylo na čase.
