Den šestnáctý (30.11.2010) Bay, bay Terra Del Fuego
Dnes nás čeká přesun cca 600km, trajekt na pevninu a jedny hranice. Na trajekt přes Magallanes to máme cca 50km. Přijíždíme k Pacifiku a jako první se řadíme do fronty a máváme právě odjíždející lodi. Uléhám do závětří a Pavel jde zkoumat teplotu vody. Studená jak sviň. Asi za půl hoďky přistává další loď a my se loučime s Ohňovou zemí. Přeprava trajektem na pevninu nezabere víc než 15min (cca 5km) a kupodivu je zdarma. Ani si nestihneme dát v lodním bufáči patrně zde velmi polulární hot dog s majonézou a colu, neboť v nabídce nic jiného nemají. Naplánovaná trasa nás zavádí po šotolinách mezi pastviny se stády koní a mokřiny s jezírky s plameňáky. Krajina úžasná, ale cesta končí ostnatým drátem zřejmě soukromého pozemku. Obracíme se a vracíme zpět na asfalt a mažeme na hranice v Monte Aymond. Chilské hranice jsou jako vždy v pohodě a Argentinští celníci mají furt nějaký problém.
Směřujeme k severu po pobřeží Atlantiku. Jako obvykle fouká silný boční vítr, který nás nutí jet v náklonu i v přímém směru. Cca 200km. Už mám na jedené straně uplně stuhlou šiji, jak se přetlačuju s větrem. Přestože je silnice jak podle pravítka, mámne sjetou hranu gum jak z italských pass. Podruhé tankujeme do plna a do cíle nám zbývá už jen třešnička na dortu - 150km offroad do města Gobernador Grergores, kde už jsme již nocovali při naší cestě na jih. Najíždíme na rozbitou šotolinu.
Vítr nám fiči přímo do obličeje a zvedá oblaka prachu, takže za chvíli mám plné oči a hubu písku. Písečná bouře, tak to ještě nebylo! Po cca 40km začinají vedle rozbité cesty stavět asfaltovou silnici. Najíždíme na šterkový násyp nové silnice a už mažem po asfaltové penatraci na stavbě. Místy je už i první vrstva asfaltu, ale na silnici nejsou mosty přes ría které tu zřejmě na jaře tečou. Pozná se to podle hromady šterku na silnici, takže sjet z násypu, přejet budoucí řečistě a vymáznout to zase nahoru na silnici. Na stavbě už nikdo nedělá, bo je po osmé vecer, ale i kdyby dělali tak mám pocit že by nám dělníci ješte zamával. Pokud někoho potkáme, tak vždycký zdraví. Ta stavba byla spása, ale i tak nám trvalo těch 150km tři hodiny. Přijíždíme do města krátce před 21hodínou samozřejmě za světla (vždyť je léto, ne) a rovnou jedeme do merkáta nakoupit něco k jídliu (cibuli, česnek, víno, sýr kus, jamón no a nějakou bagetu), neboť spíme ve stejném hotelu jako posledně a nehodláme dát šanci chovateli papoušků, aby nás zase překvapil svým kuchařskám uměním.
Zato mně ale dostal Pavel, neboť celou dobu otvíráme víno zatlačením špuntu do lahve prostřednicvtím desítky šroubu z moji přepravní bedny na motorku. Tentokrát do flašky zajede včetně špuntu i šroub namazaný WDčkem no a je z toho Savignon Blanc jaký svět ješte neviděl! Vynikající.
Jirka
Den sedmnáctý (1.12.2010) Bajo Caracoles - česká díra
Největší díra v Argentině. Bajo Caracoles. Ano, to je to místo, kde Jirka před týdnem strávil 5 hodin v leže u motorky, zatímco já jel 300 km pro benzín do Perito Moreno. Pár domků. Pumpa, kde mají benzín jen občas a nějaké ubytko. Malý krámek, kde uvaří i kafe a jinak nic. No a v týhle díře, kde dokola min 100 km není vůbec nic, jdu do krámku pro colu a slyším jadrnou češtinu. Nevěřím svým uším. Za ty více než dva týdny jsme tady žádného čecha, natož češku, nepotkali. A najednou dva motorkáři z Čech spolu s jedním norem. A v týhle díře. A navíc máme společné známé. Tomu bych neuvěřil. Už tu jsou tři dny a čekají na dodávku nového řetězu pro v Chile půjčené XT.
To je právě vono. Taky jsme s Jirkou zvažovali si tady motorky půjčit. Ale je s tím problém. Pořádná velká motorka (GS1200, KTM990) stojí na měsíc i s pojištěním zhruba stejně jako přeprava našich motorek sem a zpět. A pokud si za nějakých 3-4 tis USD půjčit XT, Transalp, nebo jinou "malorážku", pak je téměř jisté, že taková motorka nemá šanci vydržet více jak 10 tis km víceméně po šotolině. Udělali jsme dobře.
Ale zaćněme dnešek popořadě. Opět jsme kvůli mě vyjeli až po poledni. Před pár dny jsem na podsedlovce objevil prasklinku na jednom sváru. Udělal jsem si hřebíkem rysku a zdálo se, že se prasklina nezvětšuje. Po včerejší offroadové etapě se však prasklina o více jak milimetr prodloužila. Rozhodnutí bylo nasnadě. Nebudu riskovat a před dnešním offroadovým přejezdem And to nechám svařit. Zeptal jsem se na pumpě a po chvíli narazil na malou dílničku, kde maník svařoval nějaké ocelové tyče. Vyklubal se z něj taky motorkář. Pomohl mi motorku odstrojit, abych mohl podsedlovku zvednotu a on vše důkladně zavařil. Zdá se, že to chlapec udělal docala dobře. Než jsem to znova vše nastrojil, bylo poledne. Tankujeme na vyrážíme na dnešní více jak 400 km převážně offroadovou etapu přes Andy do Chile na Carrateru Austral.
Po více jak 200 km v silném čelním i bočním větru tankujeme v té díře Bajo Caracoles. Dnes kupodivu benzín je. Pumpař nás z minula poznává a žertuje, že zase benzín nemá. Loučíme se s krajany a norem na malorážkách a vyrážíme k hranicím s Chile. Je to dalším skoro 200 km šotolinou v protivětru. Nám pocit, že mi motorka blbě jede. Jedu po rovině a na pětku a nejede to více jak 65 km/h. Pak přijde zatáčka a vichr foukne z boku nebo do zad. Motorka okamžitě ožije a během pár vteřin je tam 90 kmh. Oddychnu si. Motorka je OK. Ten protivítr je ale strašný. Když zastavujeme na focení jezera před námi, tak mě nápor větru málem strhává ze silnice. To není ani na draka! Silný vítr pak další část cesty opět fouká z boku a motorka je neustále nakloněna doleva a udržet se ve stopě mezi dvěma štěrkovými valy je téměr nemožné.
No, kdyby jste si to chtěli u nás zkusit, tak si nechejte na Kulaťák v Dejvicích navézt několik desítek Tater štěrku a kamení, nechte si pak tou Tatrou uprostřed vyjet dvě stopy a pak několik set km v náklonu jezděte dokola. Pro mě s Jirkou je to už brnkačka :-)
Konečně přestává nudná pampa a začínají se zvedat Andy. Ze široké šotiliny se stává horská stezka pro sotva jedno auto. Po jednom sjezdu ze skalnatého výjezdu se před námi objevuje argentinská celnice. Jinak všude pusto prázdno. jen stáda koní, ovcí a občas nějací pštrosy. A hlavně lamy. No zvěřinec. Za půl hoďky nás celník pouští bránou k chilské hranici. Sněží. Projíždíme přes poměrně široký průsmyk mezi zasněženými vrcholy And a po pár km je už chilská celnice. Opět veškeré formality jsou poměrně rychle vyřízeny. Dokonce mám pocit, že jsme jejich dnešní první zákazníci. A to už je dost pozdě večer. Před námi se otvírá úžasné údolí lemované opět čerstvě napadaným sněhem na horách okolo.
Přijíždíme na vytouženou Carrateru Austral a po cca 20 km do města Cochrane. Ubytko v chatičce k úžasnými krbovými kamny nacházíme docela rychle. Tradičně nakupujeme v supermarkádu večeři a jedeme bydlet. Zítra nás čeká 500 km offroad na konec Carratery Austral a zpět do Cochrane. Na lehko.
Pavel
