Den dvacátý první (5.12.2010) Houpe to
Ráno ve městě duchů, v Chaiten, je jako obvykle ponuré. Nikdo nikde. Jen psy se tu potulují. Dva dokonce celou noc hlídkují před vchodem naší chatky. Jsou to kamarádi. Přátelští. Ovšem do doby, než nastartujeme motorky. Pak se mění v Baskervili a dokážou u našich lejtek vyvinout neuvěřitelnou rychlost.
Chatka je super. Dvě ložnice, obýváček s kuchyňkou a koupelka. Jirka včera uvařil tak skvělou večeři, že zbyla i na snídani. Ale fakt dobrá! Ráno jedu jen v kulichu kupovat lístky na trajekt. Seňorita v právě otevřené kanceláři, a to je neděle, mi sděluje, že trajekt opravdu dnes jede, ale že máme smůlu. Bez předem koupených lístků nás přepravit nemůžou. Na otázku, zda si tedy můžeme koupit lístky pro nás a pro motorky přímo u ní, překvapivě odpovídá "Si". Ale že je už devět hodin a trajekt odjíždí v jedenáct, a že se už asi nestihneme se nalodit. Platím kartou 61 tisíc chilských pesos a odjíždím zpět do ubytka s našimi celkem 9-ti dokumety, potvrzeními, kopiemi lodních lístků pro nás a pro motorky i se záchranným potvrzením pro případ ztroskotání.
S Jirkou moje urgence, že je potřeba rychle vyjet, ani nehne. V klídku vetkne vypraný KN filtr do své Afričky, ještě něco poštelovává a i jinak moc na spěch nemá. Ví své. Hned v místním nářečí znamená pozvolna a za chvíli je maňána. Tady zítra.
Cestou ještě nakupuju v merkádu Sauvignon Blanc, v cestovním 2-litrovém provedení, a vyrážíme na přístaviště. Nejsme sami. Je tu náklaďák, 4 dodávky a pár pěšáků. Jeden z nich je belgičan s italkou s obousrannými baťohy. Oboustranný baťoh má zadní větší část, a přední menší. No u italky je přední snad stejně velka, jako zadní. Cestují busem a pěšky, Už několik měsíců. I podle rozhovoru s dvěma němci na motorkách včera odpoledne si uvědomuji, že jsme tohoto za tu dobu s Jirkou projeli docela dost. Udržujeme denní průměr najetých cca 500 km a ostatní nechápou.
Už to houpe. Motorky jsou přikurtovány na palubě a nás čeká mnohohodinová cesta po moři. Sauvignon Blanc dávkujeme tak, aby houpání lodi bylo přímo vyvažováno houpáním vlivem požitého alkoholu. Funguje to úžasně. Zatímco ostatní střízliví pasažeři se potácí ze strany na stranu, my kráčíme naprosto rovně jako ostřílení mořští motovlci.
Po pěti hodinách konečně přistáváme. Ale je to jen mezipřistání. nikdo nenastupuje a nikdo nevystupuje. Jen přijel malý náklaďáček a z lodi vykládají trámky a další poviant. A houpeme si to dál. Dalších 5 hodin. Je to nekonečný. Sauvignon Blanc nám došel a potácíme se též. Vysíleni po celodenní námaze přistáváme v osum večer u města Hornopirén pod stejnojmenou sopkou. Jedeme se ještě podívat k národnímu parku, ale brzy to obracíme zpět a jdeme bydlet. Máme hezkou chatku pod sopkou a spřádáme plány na poslední necelé dva týdny našeho pobytu. Shodli jsme se na Atacamě.
Pavel
