19.9. 2010
Vstáváme do sluníčka. Teď už to víme, babí léto je tady. Balíme stany, snídáme. Střihač je stále bez zrcátka a my přemýšlíme, kde najdeme CO2. Čaba odbočuje na benzínku. Allroad svoji českopolštinou vysvětluje tankujícímu zákazníkovi, náš problém. Máme štěstí, polák má svoji autoklempírnu, ale také se dozvídáme, že je neděle. Slibujeme řádnou odměnu, ale pořád slyšíme, že je přece ta neděle. Myslíme si, že i ve středu by to sním bylo stejné. Nakonec podléhá neúnavnému tlaku nás čtyřech. Následujeme jeho auto několik kilometrů za město, ale pořád naším plánovaným směrem. Oprava proběhla vcelku hladce, protiúčtem dáváme slivovici. Snad si tedy užije tu pokaženou neděli. Slovani si přece musí pomáhat. Stisk ruky a my vyrážíme. Teď už i Střihač vidí, co se za ním děje, zrcátko je na svém místě. Průběžně Čaba a Allroad dokumentují průběh cesty na motokamery na helmách. Čaba se ještě před pokořením Ruské hranice rozhoduje natočit projíždějící kamarády. Bere za ní, aby poodjel a mohl natáčet. Zbývající skupina jeho záměr nepochopila a drží se ho zuby nehty. Po pár kilometrech se mu daří poodjet. Zastavil u krajnice, šikmé krajnice, natáčí a najednou rána a motorka leží. Místo průjezdu zastavujeme a pomáháme stavět. Přijíždíme na Ruskou hranici. Plni očekávání a informací od jiných cestovatelů čekáme, co se bude dít. Jsme odstaveni mimo provoz, čekáme. Naštěstí jde o formality. Ruské celníky velice zajímala Čabova a Allroadova kamera na helmách a důležitá pro ně byla informace, jestli jsou vypnuté. S odstupem času si říkáme, co by se asi dělo, kdyby zjistili, že jsme je průběžně natáčeli. Natáčení a focení Ruské armády a policie je přísně zakázáno. A my na po 3. vyplňujeme formuláře, vždy v nich byla nějaká nám neznámá chyba. 1,5h je dobrý čas, říkáme si…. adin…dva…try…četýre, odpočítává celník a zvedá závoru. Radujeme se zbytečně. Před námi je další závora ( dohromady jich bylo pět ) s celníkem a tiskopisy. Tento už byl řádně nesympatický, doslova kokot. Jde to rychle, azbuku máme v ruce. Tiskopisy už dostáváme duplicitně a opět na po 3. se daří vyplnit k soudruhově spokojenosti a po 1h pokračujeme směr Kaliningrad. Po cca 40 km jsme v Kaliningradu. Před vjezdem do města vnímáme porezlou a nenápadnou ceduli Kaliningrad . Zastavujeme a děláme foto. Projíždíme městem a poprvé zažíváme na naší cestě offroad ( tedy když nepočítáme místy Polsko ). Kočičí hlavy velikosti fotbalového míče a z nich vysoko trčící tramvajové koleje. Silný zážitek, zvláště při pocitu, že začíná pršet. Hledáme centrum města. Marně. Ostuda to není, každý má své centrum někde jinde. Jedni nás posílají tam a druzí támhle. Čaba se ptá místního taxikáře na centrum goroda, ale místo toho se dozvídá, jakou má taxikář motorku a společně si prohlížejí fotky v mobilu. Odjíždíme snad k centru a před námi je nádherný pravoslavný kostel. To už ale poměrně dost prší tak děláme pár fotek a sjíždíme k vojenskému muzeu, které se jmenuje jak příznačně „Muzeum světových oceánů“. Zde stojí na hladině řeky pravá, nefalšovaná vojenská ponorka a námořní bojová loď. Rozhodujeme se, jakou atrakci navštívíme, protože na obě nebude čas. Vyhrává ponorka, logicky, kde jinde, než tady vás do ní pustí. Konec konců, na lodi se ještě svezeme, ten trajekt nebude zas tak jiný ?. Jsme ohromeni množstvím cuplíků, páček a miniaturními rozměry kajut, opravdu nebylo lehké válku vyhrát… Vydatně prší a my bereme nepromoky. Pokoušíme se najít exit z města směr Kuržská kosa. Značení je stejné, jako s tím centrem. Víme, že musíme jet na severovýchod a to nám musí stačit. Při kličkování a bloudění městem přicházíme na další, do budoucna naprosto běžný jev v Rusku. Toulající se psi a to ve smečkách. Při průjezdu jednou takovouto ulicí první jedoucí Čaba s nohama na hoře a odjíždějící pryč co to dá obklopen smečkou psů odolal útoku. Sjíždíme na dálnici směr Zelenograd. Radost trvá jen 30km. Dálnice končí. Na sjezdu je omezení na 60 km. První jedoucí Čaba už tři dni ignoruje veškeré rychlostní limity a protože byl poodjetý, tak u sjezdu zpomalil, abychom také odbočili. Za 200 m stojíme všichni u policejní Lady, abychom se dozvěděli, že na 60 km jeli Rosy s Allroadem 104 a 106km. Jak je možné, že se do záběru nedostal Střihač, který jel mezi nimi nám není známo, asi ruské radary nemají takovou sekvenci snímků ?. Jediný, kdo pochopitelně nepřekročil rychlost byl Čaba ?. Jak prozíravé, postavit radar tam, kde se dá jet 130km. Čaba nelení a hned za tepla se ptá policajtů na „Kuržskou Kosu“. Ti si stále melou svou a chtějí 50,- EUR za motorku. Každý dáváme 5,- EUR. Celkem 20,- EUR ale bez bumážky. V Ladě zavládlo nadšení a s přáním šťastné cesty odjíždíme dál. Jsme přece Slovani. Jsme v Rusku. Na rychlost si už dáváme pozor, někteří.
Přijíždíme do Zelenogradu, na benzínové pumpě se dotazujeme na ubytování. Dostáváme tip na slušný hotel a vydáváme se ho hledat. Projíždíme městem a kromě polorozpadlých a vším možným zarostlých domků hotel nevidíme. V jedné z bočních uliček na Čabu opět vystartuje smečka psů. Nechápe, co jim vadí na jeho Akrapoviči. Místních se ptáme na hotel a ti nás naprosto jistě posílají na místo. Poměrně pěkný 3***hotel za cca 500,- kč se snídaní a uzavřeným hlídaným parkovištěm je správná volba. Po zakempování ve dvou dvoulůžkových pokojích a navrácení se do lidské podoby vyrážíme na krátkou pocházku po pobřeží a usazujeme se v restauraci „Kapitán Flint“ s příjemným personálem gavarýcím pouze rusky. Výborná večeře (rybí polévka, jehněčí žebírka, výborné pivo a to vše završeno ruským koňakem ) je příjemným zpestřením závěru dne. Mladá servírka je velice sympatická a po dotazu, co si dáme, reaguje na požadavek o pivo „adin“ a tasí na nás svůj prostředník. Velice sympatická dívka ?. Vycházíme z restaurace směrem k hotelu a venku prší. Motorky pod zámkem hotelového parkoviště, nám dávají klidně spát.
mě se to taky moc nelíbí.. ale to jsou češi.. nicméně to by se dalo rozebírat do nekonečna, občas se podobné věci na cestách stanou.. pokud tam ta paní už nebyla, nebyla neprávem potrestána a nikomu to neuškodilo, budiž.. lepší než ještě vyfasovat "mandat" (polsky pokuta) a mít zkaženej začátek dovolený.. jinak povídání napsaný hezky, těším se na pokračování..
Z deníku to tak sice vyplívá, ale spíše to bylo naší špatnou polštinou při vysvětlování policii. Jasně, že jsme nikoho nepoškodili a poškodit ani nechtěli. Z dotazu policie se to takto vyřešilo....přece jsme slovani, musíme si pomáhat
Tak snad jsme ostudu neudělali
.jpg)
nicméně to by se dalo rozebírat do nekonečna, občas se podobné věci na cestách stanou.. pokud tam ta paní už nebyla, nebyla neprávem potrestána a nikomu to neuškodilo, budiž.. lepší než ještě vyfasovat "mandat" (polsky pokuta) a mít zkaženej začátek dovolený.. jinak povídání napsaný hezky, těším se na pokračování..
