20.9. 2010
Prší, oblékáme nepromoky a vyrážíme směr Kuržská Kosa ( 55km území Ruska a 45km Litvy ). Při výjezdu od hotelu opět vzbuzujeme pozornost několika psů. Jsme rychlejší a ujíždíme. Po cca 15km jízdy stojíme opět u závory. Poplatek pro 4 motorky na 55km úsek přírodní anomálie Kuržské Kosy, stojí 520,- Rublů ( cca našich 320,- Kč ). S našimi EURY jsme vykázáni od pokladny, abychom směnily v bance. Nikomu se nechce zpátky do města. Allroad přichází s nápadem, že budeme stopovat kolemjedoucí a vyměníme. Po deseti neúspěšných pokusech už diskutujeme, kdo zajede do města. Allroad řekl, že ještě dvě auta a jede. Osádka plně naloženého auto vymetá to posledního rublu svoje peněženky a dává dohromady 520,- Rublů. Allroad se loučí slovy „Spasibo pažalsta“ a postarší ruska upadá v hlasitý smích. Jsme Slovani, musíme si pomáhat. Závora se zvedá a my vyrážíme....
Pár fotek s mořem u písečných dun nebyl dobrý nápad. Odbočujeme z hlavní silnice a míříme na parkoviště před dvaceti lety pravděpodobně hojně navštěvovaného rekreačního střediska. Dnes je toto místo tak možná srovnatelné se snímky z Černobylu. Na velkém prostranství se objevuje smečka nezvykle velkých psů. Čaba hlásí do interkomu, že dál nejede, že už ho místní fanklub dosti obtěžuje a otáčí motorku na příjezdové silnici. Allroad věří, že rychlé kolečko po velkém prostranství zvládne a psi bez tréninku ( kdo ví kdy tady byl kdo naposledy ) nestíhají. Allroad se štěstím ujíždí. Po jeho vzoru se otáčí i Rosy a už skoro při odjezdu, kdy za ní řádně bere dva větší psi kontrují a strhávají Rosyho k zemi. Tentokrát byli rychlejší. Rosy jde k zemi i s motorkou. Motorka se pere s místním zábradlím a čechrá kdysi vycházkový chodník. Vypnutý motor Rosyho už není pro psy zajímavý. Škoda je však velká. Rozbité plexi, ohlá vidlice, zohýbané držáky kufrů a lehce podřené oblečení. Po 2 hodinách oprav a improvizací odjíždíme. Pár kilometrů před rusko-litevskou hranicí je na území Kuržské Kosy vesnice. Odbočujeme do ní s očekáváním nějakého nevšedního zážitku a po pár metrech nás vítá Lada s policejní hlídkou. Místní, kteří byli kontrolováni mají zelenou a už se soustředí jen na nás. Jeden z policajtů vypadá, že měl ještě ráno dvojku v krvi a nutí nás sundat si helmu s kamerou, která ho velice zajímala. Po pár minutách nutné byrokracie pokračujeme dál. Přijíždíme na hranice a se slzou v oku se pomalu loučíme s Ruskem. Tentokrát už jen 1,5 hod. na hranicích, přece nás nepustí jen tak ?. Litevská hranice dává znát, že jsme v civilizaci. Prezentace pasů a jsme v Litvě. Ouha platíme další poplatek Litvě. 40,- EUR není to málo, ale je v tom i trajekt v Klajpedě, který nás už veze na druhý břeh. Začalo hustě pršet a my se zastavujeme ve městě Kretinga na dobrý oběd. 25,- EUR taky není málo, ale hlad je hlad. Jsme v Litvě. Poutní místo „Križiu Kalnas“ neboli „Horu Křížů“, nesmíme minout. Místo nabité pozitivní energií. Máme štěstí, je večer a my jsme zde sami. Nepopsatelný zážitek. Je těžké odhadnout množství křížů, různých velikostí nashromážděných od věřících za 150 let. ( Také přidáváme každý křížek za své blízké ) Místo, které bylo několikrát zničeno totalitním režimem, je srovnáváno s Jeruzalémskou „ Golgotou “, je dle mého názoru ještě impozantnější svoji prostotou…..
Ještě jedna fotka s německým cyklistou poznamenaným 15 denním cestováním na dámském kole a odjíždíme. Plynule přijíždíme do Lotyšska a po cca 60km jsme ve městě Jalgava. Pěkný rodinný penzión a příjemní majitelé nám nechávají vybrat. Je to v suchu , vítězí pokoj s krbem ( N 56°38.390‘ E 23°46.697‘ ). Vybalujeme zásoby s jídlem a nezbytnou slivovici. V teple a tichu praskajícího dřeva, se nám dobře usíná .
mě se to taky moc nelíbí.. ale to jsou češi.. nicméně to by se dalo rozebírat do nekonečna, občas se podobné věci na cestách stanou.. pokud tam ta paní už nebyla, nebyla neprávem potrestána a nikomu to neuškodilo, budiž.. lepší než ještě vyfasovat "mandat" (polsky pokuta) a mít zkaženej začátek dovolený.. jinak povídání napsaný hezky, těším se na pokračování..
Z deníku to tak sice vyplívá, ale spíše to bylo naší špatnou polštinou při vysvětlování policii. Jasně, že jsme nikoho nepoškodili a poškodit ani nechtěli. Z dotazu policie se to takto vyřešilo....přece jsme slovani, musíme si pomáhat
Tak snad jsme ostudu neudělali
nicméně to by se dalo rozebírat do nekonečna, občas se podobné věci na cestách stanou.. pokud tam ta paní už nebyla, nebyla neprávem potrestána a nikomu to neuškodilo, budiž.. lepší než ještě vyfasovat "mandat" (polsky pokuta) a mít zkaženej začátek dovolený.. jinak povídání napsaný hezky, těším se na pokračování..
