23.9. 2010
V 6.15h nás vítá švédský Stockholm jasnou oblohou a sluncem. Rychle vyloděni sedíme v centru města a v příjemné kavárně popíjíme s místními ranní kávu. Čaba ladí plán na dnešní den. Ocitáme se na ostrově „Helgeadsholmen“. Procházíme starobylé uličky, směrem ke královskému paláci. Pohodu naruší jen Rosyho batoh, ze kterého mu kape cosi na paty. V batohu mu bouchlo pivo zbylé z předchozího večera z lodi. Celý obsah báglu jde ven a hledáme nejbližší pumpu s vodou. Nejnavštěvovanější místo Stockholmu, muzeum „ VASA “, které je součástí „ Muzea námořnictví “, si nenecháváme ujít. Cvakání fotoaparátů japonských turistů nám dává znát, že jsme na správném místě. 50m vysoká, válečná loď z roku 1628 je ohromující. Na stavbě lodi pracovalo pod vedením stavitele Henrika Hybertssona asi 400 lidí. Měla být jednou z největších a nejlépe vyzbrojených lodí své doby a reprezentovat královskou moc. Plány lodě byly změněny ještě v průběhu prací. Přání krále postavila stavitele před obtížný technický problém, který se mu nepodařilo plně vyřešit. Vysoká bohatě zdobená nástavba se dvěma dělovými palubami a neobvykle vysokým počtem děl snižovala stabilitu lodě. Proto byla na její dno umístěna běžná balastní zátěž (kameny), jejíž množství mělo být ještě zvýšeno. To se však stalo lodi osudným a hned při prvním vyplutí, šla ke dnu. Vasu objevil v roce 1956 soukromý průzkumník . Byla zachovalá v pozoruhodně dobrém stavu. V Baltském moři se nevyskytuje sášeň lodní, která jinde napadá a likviduje dřevěné lodní vraky. Na hladinu byla vyzvednuta v roce 1961. Spolu s ní i 14 000 dřevěných předmětů včetně 700 soch. Mimo jiné byly ve vraku také nalezeny ostatky 12 osob.
Po 12h opouštíme hlavní město. Čeká nás 400km dlouhá cesta překrásnou krajinou plnou rozesetých domků všech barev. V podvečer začínáme hledat kemp. Navigace nás zavádí na samotu mezi pár domků a jinak poklidnou atmosféru tohoto místa narušuje otáčející se Čaba, který na mokré příjezdové cestě ztrácí stabilitu a padá i s motorkou. Tankvak mu tlačí na klakson a Čaba nemůže sám motorku zvednout. Je s podivem, že místní nepřišli s kulovnicí. Stmívá se a my stojíme v campu u města „Sanda“ ( N 59°21.541‘ E 012°16.808‘ ). Slibujeme majiteli „samoúklid“ a platíme „pouhých“ 40,- EUR za skromnou , stylovou chatku u fjordu. Rosy s Čabou stahují paměťové karty do notebooku. Je 23°° a pomalu jdeme spát….
24.9. 2010
Uklízíme, jak jsme slíbili a vydáváme se na cestu do Norska. Allroad zjišťuje na své „ Metzelerce “ minimální vzorek. Začíná marné úsilí přezout ve Švédsku v neděli . Čaba navrhuje, použít trajekt z Osla do Kodaně a ušetřit si tak cca 800km. Jeden důvod je pneumatika, druhý zhruba jednodenní ztráta, kterou valíme před sebou. Souhlasíme. Je nutné myslet na to, že v dešti gumy nesedí a jdou do smyku. Zvyk je železná košile a my zjišťujeme, že 100km rychlost nestačí a my točíme svých oblíbených 5000 otáček ( 120km ) . 30km před norským Oslem začíná hustě pršet a my nestačíme obléci nepromoky. Jsme na kost mokří, ale zaplaťpánbůh v přístavu. Smlouváme cenu na trajekt, sušíme se. 519,- EUR za kajutu bez snídaně, je lepší než původních 650,- EUR, ale i tak je to cena šílená !!! Zbývá nám 2h času. Bereme nepromoky a jedeme aspoň na chvíli do Osla. Rychlá návštěva centra, malé občerstvení a jsme zpátky v přístavu.
Nalodění proběhlo rychle a my chápeme přemrštěnou cenu lístků. Loď je opravdu luxusní. Bereme své civilní, sportovní oblečení a vyrážíme mezi korzující vázankáře s paničkami. Jak příznačné srovnání….TITANIC. Ze všech ampliónů se ozývá služební hlášení. Mr. Sysel and Mr. Merka z roomu 1206 ať se dostaví na Informace. Nějaký „ babochlap “ ( asi kapitánka lodi ), nám vysvětlovala, abychom si urychleně uklidili veškeré mokré prádlo z veřejných prostor před naši kajutou. Vědomi si toho, že nás přece z lodi nevyhodí, kyneme hlavami a jdeme do baru ještě na jedno…Jsme přece Slovani. Poté, co jsme vyklidili asi 20 bm společných prostor lodi od našeho mokrého oblečení jsme se odebrali poznávat její krásy. Obsluha jedné z restaurací zrovna nesouhlasila s námi popíjeným pivem zakoupeným v marketu, tak se obětováváme a objednáváme jedno točené ( ony se ty plechovky stejně lépe pijí ze skla ? ) a Čaba s Allroadem objednávají velký steak v provedení medium, který byl suchý jako podešev. Co by nechtěli za cca 700,-Kč ?. Odcházíme omrknout místní noční klub s živou hudbou a pochopitelně zůstáváme do druhé hodiny ranní. Jeden by ani nespočítal všechny ty ruské polibky a caipirigny atd. . Usínáme bez problémů a ani nám nevadí, že je naše kajuta 4m pod hladinou ponoru.
25.9. 2010
Je 9.30h a dánská Kodaň nás vítá s otevřenou náručí. O Oslo jsme přišli, na Kodaň máme času více. Parkujeme v centru a nasedáme do „ City Busu“. Okruh městem je krásný. Spousta památek, kol a parků. Allroad má jeden cíl. Stát na stejném místě, jako stál jeho synovec Dan u sochy „ Malé mořské víly “. Ani zjištění, že na jejím místě stojí digitální obrazovka s webovou kamerou z EXPA v čínském Šanghaji, však nemění nic na pocitu, že nic není náhoda… Po vystoupení z busu pokračujeme prohlídku po nádherné a nekonečně dlouhé pěší zóně. Navštěvujeme množství suvenýrshopů, stejně jako v každé jiné zemi, kterou jsme projeli. Pozastavujeme se nad uměním pouličních umělců a pomalu se otáčíme, pár posledních snímků a míříme zpět k motorkám. Je nádherné počasí a my se nemůžeme dočkat přejezdů dánských mořských mostů. Je 13h a my vyrážíme směr německý Hamburg. Svítí sluníčko a pochopitelně neprší, je přeci babí léto. Cesta ubíhá rychle. Již z dálky vidíme obrovské mostní pilíře, které nesou přibližně 8 km mostu na malý ostrůvek, z kterého pokračuje druhá část mostu. 16km dlouhý most je opravdu zážitkem. Pravdou je, že poplatek 25,-EUR není málo, ale za projetí 100 % stojí. Na konci mostu sjíždíme, abychom udělali pár fotek s mostem v pozadí. Je 18h a my doplňujeme zásoby jídla již v Německém marketu. „Hallo, was machst du“, pokřikuje starší chlap na Allroada. Dozvídáme se, že má také BMW a projevuje maximální potřebu nám nějak pomoci. Diskutujeme o možnosti kempu, který vidíme v navigaci a ke kterému bychom pohodlně trefili. Nový klubový přítel trvá na tom, že nás tam dovede. Nutí nás 10 min. počkat, než odveze manželku s nákupem domů. Plní slovo a po chvíli se řítí stříbrný mercedes směrem k nám a děda kyne, ať ho následujeme. Po několika kilometrech brzdíme u kempu a děda jde vyřizovat slevu. Daří se mu, stany neplatíme. Že pracoval u CIA, mu však nikdo z nás nevěří. Důchodce ukazuje služební průkaz. Ročník 1930. Měl před 81. narozeninami. To stojí za společné foto. Koneckonců „Slovani si musí pomáhat“. Loučíme se a jdeme kempovat. Utahaní sedíme v kuchyni campu. Je zde teplo a světlo. Přemlouváme Střihače, aby se chopil střihu a výroby filmu. Marně. Dozvídáme se vše, jen ne to pro nás nejdůležitější. On ten film prostě neudělá. Uklidňuje nás ovšem Rosy, který tvrdí pravý opak, tak se necháme překvapit ?. Všichni jsme za jedno, napínat nás umí, ale my mu věříme ( že to stejně vyrobí ).
mě se to taky moc nelíbí.. ale to jsou češi.. nicméně to by se dalo rozebírat do nekonečna, občas se podobné věci na cestách stanou.. pokud tam ta paní už nebyla, nebyla neprávem potrestána a nikomu to neuškodilo, budiž.. lepší než ještě vyfasovat "mandat" (polsky pokuta) a mít zkaženej začátek dovolený.. jinak povídání napsaný hezky, těším se na pokračování..
Z deníku to tak sice vyplívá, ale spíše to bylo naší špatnou polštinou při vysvětlování policii. Jasně, že jsme nikoho nepoškodili a poškodit ani nechtěli. Z dotazu policie se to takto vyřešilo....přece jsme slovani, musíme si pomáhat
Tak snad jsme ostudu neudělali