Snídani jsme si dali v takzvaném Jail house. Měli tam velice dobré kafe.
Po krátkém úseku na dálnici jsme najeli opět do terénu. Úsek byl dlouhý asi 45 km. Všichni jsme si ho užili do sytosti. Tomáš a Miro měli kameru na přilbách a natočili velice pěkné záběry. Za krásného počasí jsme projížděli krajinou plnou červených útvarů.
Projeli jsme San Rafael Swell a naše další zastávka byla v Goblin Valley - Údolí strašidel. Bylo až neskutečné vidět, co může matka příroda vytvořit.
Pokračujeme směrem na jihozápad a v dálce vidíme černé mraky. Zastavili jsme se na oběd a opět jsme si dali pravý americký steak. Ještě doplnit plnou nádrž, a jedeme dále. Projížděli jsme Capitol Národní Park a obloha se pořád více zatahovala. Nenechali jsme nic náhodě a oblékli se do deště. Cesta, která se jmenuje Cesta časem nás zavedla až do výše 2865 metrů. Trochu tady mrholilo a teplota klesla až na 4°C. Takže veliká změna v teplotách, kolem poledne bylo skoro 30°C.
Naštěstí jsme to měli už asi jenom 50 km do naší cílové stanice. Do městečka Boulder jsme dojížděli za deště. V blízkosti našeho hotelu, byla velice dobrá a vyhlášená restaurace, kde všechno vaří z místních potravin a bio. Den jsme zakončili opět v pohodě a spokojeni.
6 denBoulder – Zion270 KM12 červen
Pršelo celou noc a ráno stále prší. V dálce můžeme vidět čerstvý poprašek sněhu na vrcholcích hor. Po snídani v Hells’ backbone caffe jsme se rozhodli, že odložíme náš odjezd až na 12 hodinu. A taky že jo. V poledne se to protrhlo a zase svítilo slunce. Pokračujeme Cestou časem a projíždíme Escalante národní monument.
Dnešní první zastávka je v Bryce národnim parku. Už jsem zde jednou byl, ale nestačil jsem opět žasnout. Kluci také nevěřili svým očím.
Bryce canyon vypadá jako červená krápníková jeskyně, ale otočená naruby. Je vytvořená z vápencových útvarů a za vše může voda, vítr, mráz a čas. Udělali jsme si tady malý výšlap. Po šesti dnech v sedle motorky to byla příjemná změna.
Stále jsme na takzvané Colorádské plošině a pohybujeme se ve výšce mezi 1200 až 3800 metrů. Takže počasí se tady může změnit během chvilky. A taky, že jo. Zase se na nás něco žene. Ale ujeli jsme tomu.
Dnes nás čekal ještě Zion národní park. Protože jsme dnes ráno vyjeli s malým zpožděním tak tam přijíždíme v podvečer. Mohutné skalnaté útvary mají unikátní podobu a jsou zbarvené do červena díky západu slunce. Po projetí dlouhým tunelem se před námi otevřelo krásné údolí. Připadal jsem si jako v nějakém indiánském filmu.
Ubytovali jsme se v přilehlém městečku Springdale a na večeři jsme šli do místního salonu.
Ale vážně, paráda, díky moc za krásný a obsáhlý článek. To by se taky dalo pojmout i jako fototrip, a hlavně bez Karbusickýho :-)
P.S.
Že jsem tak smělý - teda jestli se mohu zeptat - na kolik asi tak našince dneska přijde takovýto výlet za Velkou louži?