Hned po ránu jsme najeli do terénu. Nic obtížného, ale užili jsme si to. Stále jsme ve státě Utah.
Po krátkém dálničním úseku jsme vjeli do státu Arizona. Ale pouze na 45km. Tady nás čekala opravdová poušt a další prašná vložka. Málem jsem přejel pravého amerického chřestýše. Všichni jsme zastavili a obdivovali jsme ho z bezpečné vzdálenosti.
Den se blížil k poledni a my jsme vjeli do státu Nevada. Takže zase povinná zastávka u státní cedule. Značně se tady oteplilo. Sjeli jsme totiž z Colorádské plošiny do výšky asi 800 metrů.
Moc cest tady není, tak musíme jet zase kousek po dálnici. Je to bezpečné, protože řidiči tady motorkáře akceptují. Každou chvíli míjíme někoho na Harley. Je to přece jenom nejoblíbenější motorka v Americe.
Je skoro 35°C. Pěkné horko. To ale ještě nevím co mě čeká v příštích dnech. Blížime se k Las Vegas. Vjíždíme do světoznámého Las Vegas v pozdních odpoledních hodinách. Obrovské hotely a kasína jsou všude okolo nás. Je tady dost rušno a cesty jsou plné aut s turisty. Jsem velice rád, že už přijíždíme k našemu hotelu Treasure Island. Tomáš nás šel přihlásit a vyzvednot kliče od pokojů. Velice mile nás překvapilo, že nám odnesli naše zavazadla až na pokoj. No prostě Las Vegas.
Na večeři jsme museli zkusit tzv. buffet. A nebo taky - all you can eat. Pěkně jsme se nadlábli. A hurá do kasína. Každý jsme si dali limit, kolik chceme prohrát. Jediný Petr měl štěstí a odcházel od rulety o 400 dolarů bohatší. Do postele jdu s vědomím, že zítra nás čeká den volna.
Ale vážně, paráda, díky moc za krásný a obsáhlý článek. To by se taky dalo pojmout i jako fototrip, a hlavně bez Karbusickýho :-)
P.S.
Že jsem tak smělý - teda jestli se mohu zeptat - na kolik asi tak našince dneska přijde takovýto výlet za Velkou louži?