Dlouho jsem přemýšlel kam se vydat v sezoně 2010 na dovolenou. Alpy fakt můžu, ale nic se nemá přehánět, Alp už bylo hodně a je potřeba postoupit o level výš. K tomu za mnou na Vánoce přišel švagr s nápadem vydat se na jih. Rozhodování bylo jednoduché, alespoň jsem to měl hned jednodušší. Termín padl na první polovinu května. Škoda že nevyšel, v červnu už jsme se pěkně smažili. Odjezdu bránilo ještě několik schůzek k přesnému naplánování trasy. Ty se konaly v restauraci, takže jsme bohužel nikdy nic nenaplánovali, nebo jsme si to nepamatovali. Se slovy „máme přeci navigace, ono se to podá“ jsme byli v klidu a nebylo vlastně potřeba plánovat nic.
Den 1., 12.6., 785km
Prioritou pro první den je rychlý a nudný přesun co nejdál, abychom si následující den už jen užívali Rumunska. Ráno se tedy scházíme jen s nepatrným zpožděním, které se díky nekonečnému loučení mění ve zpoždění znatelnější, sedáme já na R1200GS a Tomáš na R100GS PD a vyrážíme.
Z Rumburka do Prahy a pak už jen nekonečné kilometry dálnic. Před Brnem nás přepadávají nepříjemně vysoké teploty, které se následující dny jen zvyšovaly. Prvotní nadšení z navigací odpadá ihned za hranicemi Maďarska, tam totiž naše mapové podklady končí a probouzí se až v Chorvatsku na zpáteční cestě. Prostě nás to ani nenapadlo kontrolovat, tímto děkujeme Garminu i TomTomu za legálně koupené kompletní mapy, Andora se bude určitě hodit :). Přes Slovensko až na konec Maďarska do Szegedu, kde úspěšně nacházíme ubytování. Motorky do garáže a hurá na hotel. Ubytování slušné, sprcha i baterie u umyvadla probíjí nebo mám halucinace z toho horka. Rychle na večeři, pár piv a spát. Zapomněl jsem doma jen jedinou věc – kraťasy. Kombinace nechutného vedra, tepláků a ostrých maďarských specialit je opravdu smrtelná.
Den 2., 13.6., 385km
Ráno nasedáme a jedeme za prvním zajímavým cílem – Rumunský Banát. Rumunsko jsme si opravdu užili, povodí Dunaje je pěkná podívaná. Rumunský Banát je pár českých vesnice z nichž vybíráme Ravenscu a tím i první kilometry příjemného offroadu. První návštěva směřuje do místního krámku pro český pozdrav, lahváče a kraťasy. Paní nám ihned hlásí kdo má ve vesnici sprchu (jak vycítila, že ji potřebujeme??) a tam se i vydáváme. Ale až po skvělé vyjížďce do vedlejší vesnice. Tu jsme sice nenašli, ale zato jsme najeli 6x více a párkrát se oba vyváleli. Motorka se zvedá skvěle, když leží na padácích a kufrech, jen by ty kufry mohly být prázdné… Tahle vyjížďka ale stála za to, louky, lesy, kopce, hory, dravá zvěř (ovce, psi)… nádhera! Paní Pražáková nám zatím připravila perfektní večeři a do rána nás kromě hrozné bouřky nic nerušilo.
Den 3., 14.6., 423km
S velkou slzou v očích opouštíme Rumunsko. Cestou Tomáš řeší svůj první i poslední problém s PéDéčkem a mění spojkové lanko. Hranice do Srbska jsme přejeli jen zvláštní náhodou, ochota obsluhy nám nakloněna nebyla, ale podařilo se. Srbsko je také především přesun, v dnešním plánu je hlavně dorazit do Černé Hory. Což se nám nepovedlo, Beograd je opravdu velké město a díky skvělému značení jsme ho projeli kompletně 2x. Ani nevím, jak jsme to přežili, v teplotách 35°C ve stínu se to zvládá tak nějak hůř. Ve večerních hodinách nacházíme snad jedinou možnost ubytování v celém Srbsku, proto neváháme, stavíme, jdeme se ubytovat a vychladit v bidetu Jamesona. Není jednoduché v Srbsku najít něco, kvůli čemu bych se tam rád vrátil.
Jsi to vzal nejak hopem. Jinak do ty Albanie jste tu frontu meli predjet stalo by za to,ale aspon mate neco na priste. Mimochodem v Cerny hore jsme si rikali uplne to samy,proc se jezdi kua do Chorvatska,kdyz tam je to tak pekny a ceny uplne nekde jinde. Hamburger 50m od more, velkej jako talir za 1,5€ pizza to samy, 1,5 litr Fanta z lednice taky....proste bomba
Aldo, děláš taky něco jiného, než že řídíš a žereš? Normálně jsem to shltal a dostal hlad. Nicméně, bezva tipy. Třeba Tlusťocha jednou protáhnu i tímto směrem.
Meli jsme strach ze nebude kde spat a co jist, tak jsme pro jistotu pri kazdy prilezitosti jen jedli a spali. A s Funtomasem jak jinak nez dostatecne chlastali
Jo, jo. Alda to pojal jako "gastrovýlet" - děláme to tak s oblibou s kamarády taky Co se týče Černé Hory, tak ji mám taky velmi rád. Letos jedeme do hor v Srbsku, Kosovu a Makedonii. V Srbsku už jsem byl v roce 2005 na cestě z Řecka - najíst a napít nám tam tehdy dali dostatečně, spali jsme tam normálně u lidí u nich doma - prostě pohoda. Pár tipů, co tam navštívit mám, tak uvidím