3.den 28.5.2011
Ráno spíme každý dle potřeby. Máme čas. Vláček jede až v 10,30h. Po desáté odcházíme na nádraží zakoupit lístky (600 Dinárů – jde zaplatit v pohodě kartou). Už nám přistavují k vagónům lokomotivu. Zabíráme místo na nástupní plošině jednoho z vagónů – odtud bude nejlepší výhled. V 10,30h za zvuku píšťalky a vztyčené „plácačky“ paní výpravčí se dává souprava do pohybu a vyráží vstříc horskému masivu Šarganu. Cesta opravdu stojí za to. Spousta tunelů, krásné výhledy na okolní kopce a údolí. Ve stanici Vitasi přehazují lokomotivu a jede se zpátky – ve 13h jsme opět v Mokré Goře. Po 14-té hodině se loučíme se včelařem a jedeme směrem na hraniční přechod SRB/BiH Donja Vardiste. V Prosjeku odbočujeme na Uvac a Ustibar, kde chceme překročit hranice zpět do SRB, a pak jet dál směrem na Pljevlju do MNE. Narážíme ale na menší problém na srbské celnici – celník nemá razítko, protože celnice není mezinárodní – funguje jen mezi místními. Po vzájemné dohodě celník volá do nedalekého městečka Uvac, kde je větší celnice a posílá nás pro razítko tam – vše OK , vracíme se z Uvace s razítky v pase a jsme přes Ustibar vpuštěni. Cesta vede po slušně rozbité asfaltce pěkným kaňonem, a pak vystoupá nahoru do hor nad Pljevljou. Chytáme tam festovní bouřku. Vjíždíme do MNE, v Pljevlji tankujeme a pokračujeme pěknou zapadlou asfalto - šotolinovou cestou přes Maturage, Kovren,Tomasevo směrem k hlavní silnici na Berane a Rožaje. Střídavě prší a zase leze slunce. Před Rožaje bereme noclech v motelu Duga – motorky jdou spát do garáže a my na výbornou večeři. Padlo pár lahví místního vína a jdeme spát. Najeto cca 250km.
4.den 29.5.2011
Vyjíždíme cca v 10h. V Rožaje odbočujeme na Peč na hraniční přechod s MNE/Kosovo (RKS) přes průsmyk Kulina, Mala Jablanica. Na hranicích RKS je potřeba uzavřít povinné ručení – neplatí zde zelená karta (16€).
Dojíždíme do Peče a hledáme odbočku na Rugovskou soutěsku. Na benzínce se nás ujímá místní „biker“ a ochotně nás protahuje uličkami, projíždíme okolo základny KFOR a za chvíli už vjíždíme mezi skalní masívy soutěsky. Děláme nějaký fotky, dojíždíme po šotolinové cestě k vojenským zátarasům pod průsmykem Čakor, tam otáčíme a vracíme se zpět do Peče. Na výpadovce směrem na Dakovicu ještě poobědváme a pokračujeme dál. Projíždíme Dakovicu, Prizren a za ním vjíždíme do hor v národním parku Šara – krásný hory, spousta zatáček. Dojíždíme na hraniční přechod RKS/MK. Dále směr Tetovo, po okresce přes obce Bogovinje, Negotino do Gostivaru, a odtud po hlavní silnici a cca po 11km doprava na Mavrovo. Až okolo 23h dojíždíme po malém zabloudění do Mavrova k motelu u jezera. Jsme docela utahaní, tak jen slivovice z vlastních zásob a na jedno pivo značky Skopsko do restaurace. Najeto cca 350km.
Tondo,
díky za pěkné fotky a povídání. Přečetl jsem to jedním dechem
A říkám si - kdyby vás tři tak pozvali do TV studia a proložili jste ty laskominy vaším motorkářským povídáním, strčilo by to možná do kapsy všechny ty komerční Bohdalky, Pohlreichy, Babicy a spol.
A taky se mi moc líbí ty fotky z rugovské soutěsky. Úplně tam vidím Karu ben Nemsího na Ríhovi, hadžiho Halefa Omara i toho padoucha Žuta z šestidílného orientálního cyklu Karla Maye.
3.den 28.5.2011
už se těším,až se tam příští rok vydám....
S každým takovým cestopisem víc.....
