7.den 1.6.2011
Po snídani okolo 9,30h opouštíme „zimmerfrei“ v Peštani a jedeme přes Ohrid směrem na Debar. Pěkná cesta plná zatáček okolo dvou přehrad. V Debaru ještě tankujeme a jedeme na hranice MK/AL směrem na Peshkopi. Je vcelku slušný vedro 30°C. Za hranicemi se cesta klasicky po albánsku mění v asfaltový tankodrom. Projíždíme Peshkopi a cca po 10km za obcí Kuben přejedeme most přes řeku Drinit Të Zi a dáváme se doprava směrem na Kukes. Šotolinová, kamenitá cesta pěkným údolím řeky, krásné výhledy a divoká příroda Albánie. Několik kilometrů před Kukes začíná asfalt. V Kukesu volíme směr Shkodar a nádhernou zatáčkovitou silnicí dojíždíme okolo 19h do Puke. Zde na náměstí v hotelu (námi pojmenovaném „U Supa – z pohádky Tři veteráni) je nám, jakožto třem cizincům, nabídnuto ubytování v pokoji „s ramínkama a bez štěnic“ za 20€ s bohatou snídaní – shlédnutí jídelníčku a pitelníčku nám stačí, nechceme nic dalšího řešit a pokračování v jízdě odmítáme. Po nastěhování do hotelu se dáváme ve sprše do gala, abychom nevzbuzovali v restauraci pohoršení. V údolí Drinit Të Zi se prášilo jako prase, a já a Ríša, kteří jsme vesměs uzavírali peloton, ač jsme si nechávali dlouhé rozestupy jsme vypadali jako ředitel vápenky a jeho náměstek. Na večeři jsme se trochu rozšoupli – jako předkrm 1kg jehněčí pečeně, a pak každej 300g telecí biftek. Popíjíme a kecáme do zavíračky. Po 23h jdeme spát na pokoj. Ríša nechává otevřené okno, aby se nám líp spalo na čerstvém vzduchu. Toho ale zle využívá „přísná víra“, která nám tímto otevřeným oknem ve 4h ráno posílá zvuky a hlaholení linoucí se z „tlampačů“ minaretu nedaleké mešity. Toto mučení trvá asi 2 minuty a nepomáhá ani uzavření okna. Pak už jsme toho moc nenaspali, jenom jsme se převalovali, protože na náměstí začal čilý ruch už od svítání. Jinak najeto cca 270km.
8.den 2.6.2011
Nevyspalost vynahradila výborná snídaně. Po deváté odjíždíme směrem na Shkodar, na jedné z pump utrácíme poslední Leka za benzín a v Hani i Hoti odbočujeme doprava na naši oblíbenou cestu okolo řeky Cemit na hranice AL/MNE u Gusinje. Za Gusinje směrem na dědinu Vusanje navštěvujeme krásné Alipašiny prameny a za Vusanje údolí řeky Skakavice. Ležení rozděláváme na louce v údolí. A jak říkal Držák: „tady se bude dobře spát – jsme daleko dosahu „tlampače“. Večer piknik před stanem. Pak jdeme spát. Najeto cca 160km.
Tondo,
díky za pěkné fotky a povídání. Přečetl jsem to jedním dechem
A říkám si - kdyby vás tři tak pozvali do TV studia a proložili jste ty laskominy vaším motorkářským povídáním, strčilo by to možná do kapsy všechny ty komerční Bohdalky, Pohlreichy, Babicy a spol.
A taky se mi moc líbí ty fotky z rugovské soutěsky. Úplně tam vidím Karu ben Nemsího na Ríhovi, hadžiho Halefa Omara i toho padoucha Žuta z šestidílného orientálního cyklu Karla Maye.
7.den 1.6.2011
už se těším,až se tam příští rok vydám....
S každým takovým cestopisem víc.....