9.den 3.6.2011
Fakt parádní spaní – ticho a klid. Po deváté odjíždíme zpět přes Gusinje směrem na Andrijevica a Berane. Těsně před ním odbočujeme doleva k národnímu parku Biogradská Gora. Jedeme směren na sedlo Raskrsnica. Občas prší, a tak to místy trochu klouže. Po cestě z Raskrsnice jsou pěkně vidět sjezdovky u Kolašinu, u kterých se potom šotolinová cesta vynoří. Dál už je asfalt. Po vydatném obědě nabíráme směr kaňon Tara, který už máme sice projetej z dřívějška, ale je fakt pěknej, a tak to nikterak nevadí. Zastavujeme akorát na chvíli u mostu přes Taru a pokračujeme do Pljevlji. Po cestě nás chytá neskutečná sprcha a do nemoků se stíháme oblíct na poslední chvíli. V Pljevlji dotankovat, a potom přes Gradač a Šulu po šotolinové cestě na hraniční přechod „Tří veteránů“ MNE/BiH. Potom přes Čelebiči do Foči. Bereme chatku v kempu u řeky Drina – 5€ za osobu. Majitel nám okamžitě nalívá kořalku. Na večeři výborná klobáska a několik piv. Najeto cca 280km.
10.den. 4.6.2011
Po deváté se loučíme se sympatickým majitelem kempu a jedeme naší oblíbenou tranzitní trasou přes Goražde, Ustiprača, Rogatica, Vlasenica, Kladanj, Orašje na hranice BiH/HR. Před Orašje ještě dáváme poslední oběd na cestě – desetidenní obžerství zakončujeme 400g talířem mixu grilovaného masa, čevapčiči a klobásků. Potom přes Chorvatsko, Maďarsko a Slovensko už je to nezbytný nudný tranzit. V Maďarsku nás tradičně chytá slušnej slejvák. Před Székesfehérvárem mi Držák hlásí, že mu náhle a bez rozloučení umřela „Paní“, a tak přebírám velení. Před hranicemi SK/ČR se já a Ríša s Držákem loučíme slovy houslisty ve filmu Titanic „bylo mi ctí si s Vámi zahrát na této lodi“ a rozjíždíme se k domovům. Držák už je skoro doma a já s Ríšem to máme ještě cca 100km. Cca v 1h ráno jsme s Ríšem doma. Najeto cca 860km.
Vejlet se nám vydařil. Co jsme chtěli projet jsme projeli, co jsme chtěli vidět jsme viděli, co jsme chtěli sníst jsme snědli a co jsme chtěli vypít jsme vypili. Nálada v týmu jako vždy výborná. Najeto cca 3500km.
Tondo,
díky za pěkné fotky a povídání. Přečetl jsem to jedním dechem
A říkám si - kdyby vás tři tak pozvali do TV studia a proložili jste ty laskominy vaším motorkářským povídáním, strčilo by to možná do kapsy všechny ty komerční Bohdalky, Pohlreichy, Babicy a spol.
A taky se mi moc líbí ty fotky z rugovské soutěsky. Úplně tam vidím Karu ben Nemsího na Ríhovi, hadžiho Halefa Omara i toho padoucha Žuta z šestidílného orientálního cyklu Karla Maye.
9.den 3.6.2011
už se těším,až se tam příští rok vydám....
S každým takovým cestopisem víc.....
