22.7. pátek - Den osmý – Plujeme trajektem Komani – Firez – Valbone – tábor v horách
Ujetá vzdálenost: 174 km po cestách + 33 km po vodě, Celkem 207 km
Ráno jsme se vzbudili včas, posnídali z vlastních zásob, naložili motorky a začali jsme pátrat, odkud se bude tvořit fronta. Majitel kempu nás neustále ubezpečoval, že máme dost času. Náhle se objevil policajt a počal kreslit na silnici bílé čáry. Pak se začala na most sjíždět auta občas i autobus a my pořád v kempu, majitel pořád tvrdil, že máme stále zachovat klid. Poté náhle shora od hráze začala sjíždět auta, což bylo neklamné znamení, že loď právě připlula a že za chvíli budeme naloďovat.
Auta z protisměru přestala jezdit a majitel kempu dal pokyn, že máme vyrazit. Bez ohledu na pořadí příjezdu jsme byli zařazeni do fronty a než jsme se nadáli, už jsme mířili k tunelu mířícímu ke koruně hráze. Před tunelem jsme byli zastaveni a zkasírováni o pár „albánských šmejdek“, říkali jsme si, že ta loď je nějaká levná. Po příjezdu k přístavišti1), kde po nás požadovali zaplatit za lodní lístek, jsme se dozvěděli, že to bylo mýto za tunel, které se zřejmě platí pouze před odjezdem lodi, protože večer kluci nic neplatili, inu vydělávat se musí na všem.
Po zaplacení jsme byli vpuštěni na loď a nasměrováni k samotnému boku lodi, kde bylo určeno místo našim motorkám. Motorky jsme zamkli, vzali si z nich jen ty nejdůležitější věci a zamířili jsme na horní palubu, abychom měli dobrý výhled. A že bylo na co koukat.
Vzhledem k tomu, že přehrada byla strategicky významný objekt, tak dříve než jsme vypluly, bylo možno vidět, soustavu pozorovatelen a bunkrů, které ji měly za úkol ochránit. Pak již zaburácely letité motory, vyvalila se oblaka dýmu a loď se dala do pohybu. Po obou stranách lodi vyrůstala z vody, do velikých výšek, strmá skaliska, místy jsme od nich měli tak maximálně 3 metry na každou stranu, občas byly tyto stěny přerušeny rozsedlinou, kterou se v době jarního tání valí voda ze hřebenů hor do jezera. Tu a tam se skály rozestoupily a jezero se nepatrně rozšířilo a v mírnější stráni bylo možno spatřit malé domky. Jak jen tu mohou ti lidé žít? Pak zase chvíli vypadalo, že jedeme na břeh, ale jedna zatáčka a úzká vodní cesta pokračovala. Turistický průvodce nelhal, když se v něm psalo, že je to téměř jako jet po norském fjordu. Pepu po chvilce přírodní scenérie trochu zmohly a ulehl na podlahu, okolní cestující z toho měli hroznou srandu, jeden přičmoudlý Albánec si lehnul vedle Pepy a nechal se s ním vyfotit. Na konci plavby však byla horní paluba plná ležících cestujících... Po zhruba 2 a 3/4 hodinách plavby se v dáli za zatáčkou objevil velkolepý přístav2) ve Firez. Byl to vlastně jen kousek vybetonovaného břehu, aby měla loď kam vyklopit nájezdovou rampu. Jinak všude kolem byly jen hliněné, či štěrkové cesty, po kterých jsme se vydali do města Firez. Odtamtud se jelo směrem na Valbone.
Cestu tímto údolím doporučuje Beba ve svém průvodci. A i když se vlastně jednalo o slepou část cesty dlouhou 41 km a bylo nutno vracet se touž cestou, rozhodně to stálo za to – Beba měl opět pravdu. Silnice je podle všeho již několik let ve výstavbě, tak že se jelo po prašném nebo štěrkovém povrchu. Ovšem nedoporučuji jezdit v příliš těsném závěsu za někým jiným, mohlo by se snadno stát, že v oblaku prachu přehlédnete připravené odkryté šachty pro budoucí kanalizaci. Silnička se vinula podél křišťálově čisté říčky Valbony, hlubokým údolím, mezi mohutnými, skalnatými štíty hor.
Vzhledem k tomu, že jsme již byli docela slušně hladoví, tak jsme zastavili, hned na kraji vesnice Valbone, na oběd. Vybrali jsme si poměrně novou hospůdku3) ve stylu srubu. Všichni jsme si pochutnali. Zatímco jsme jedli, na obloze se objevily mraky, ze kterých to vypadalo na déšť. Ale naštěstí, než jsme postupně všichni odbyli své potřeby, tak napršelo a uschlo, tak jsme v pohodě vyrazili na samý konec sjízdné cesty tímto údolím. Dále by se dalo pokračovat jen vyschlým řečištěm, kde byly obrovské valouny, Schimi, Jirka a Barvajs si kousek zkusili a i Barvajs povídal, že to je hard-off. Cesta zpět tímto údolím probíhala za občasného focení zcela v klidu.
Jel jsem poslední, Krátce po tom, co jsme najeli na asfalt jsem se zdržel na jedné křižovatce, Schimi jel kousek přede mnou. Po výjezdu z následující zatáčky to se mnou úplně trhlo, cca. 200 metrů přede mnou jsem uviděl auto napříč silnicí a vedle něj se ze země zvedal chlap v helmě. Úplně jsem se vyděsil, že sejmuli Schimiho. Naštěstí se zase tak moc nestalo, po hlavní jel chlap na mopedu a z pole vyjížděl mercedes, který ho přehlédl a sejmul ho. Vzhledem k tomu, že chlap na řidiče mercedesu hrůzně řval a šíleně cosi gestikuloval, tak to patrně dopadlo dobře. Schimi říkal, že toho chlápka na mopedu předjížděl a to auto v poli viděl. Zkrátka jsme měli kliku.
Po chvilce jsme najeli na úzkou asfaltku, která se klikatila kopci okolo kaskády na řece Drina. Každou chvilku se otevíral nádherný pohled do údolí na některou z přehrad. Já jsem sice tuto taškařici neviděl, protože jsem fotil na následující vyhlídce, ale vše jsem slyšel. Na odpočívadlo přijížděl jako poslední Pepa a se slovy „Volové chyťte mě, spadnu!“ i on předvedl bříško své motorky. Klikatění uzoučké silničky nás ještě hodnou chvíli bavilo, ale po 3 hodinách jsme toho již začínali mít plné zuby a navíc se už začínalo pomalu šeřit a my viděli, že zřejmě již žádný kemp nenajdeme.
Zastavili jsme proto v horách a chvíli hledali a nakonec jsme našli nějakou nepoužívanou starou cestu, která vedla po úbočí, kopce pryč od silnice. Tak jsme po ní ujeli asi 500 metrů a rozbalili tam náš tábor4). Foukal strašný vítr a do kamenité země nebylo téměř možno zatlouct kolíky, tak jsme stany zevnitř zatěžkávali velkými kameny. Postaveno bylo již za tmy a vařila se večeře, co dům, respektive kufry daly, trochu to připomínalo pejska a kočičku a jejich slavný dort, ale nakonec to šlo. Vítr se utišil, v dohledu ani světýlko a nad hlavou úžasná hvězdná obloha bez mráčku. Vůbec se mi nechtělo zalézat do stanu, tak jsem ještě poměrně dlouho se Schimim kecal. Nakonec jsme zalezli i my dva a tím dnešní den skončil.
1) Přístaviště Komani N 42° 06‘ 32.76“, E 19° 49‘ 35.28“
2) Přístaviště Firez N 42° 15‘ 51.84“, E 20° 00‘ 33.60“
3) Restaurace ve Valbone N 42° 27‘ 36.18“, E 19° 55‘ 19.56“
4) Tábor v horách N 42° 05‘ 16.92“, E 20° 14‘ 14.58“
