ASFALTO-ŠOTOLINOVÝ GASTROVÝLET PO ALPÁCH (A,D,I,CH,F)
6.den 19.6.2012
Odjezd po deváté hodině. Přejíždíme z Itálie do Francie směrem na Briancon. Najíždíme na cestu k průsmyku Col d´ Izoard (2361m.n.m.). Na vrcholu nás chytá drobná přeháňka, tak čekáme až to přejde u výborné kávy. Drobně prší jen pár minut, takže za chvíli je to OK. Rudova motorka nás trochu zlobí, občas když je vlhko, tak se jí moc nechce, vynechává a občas střelí do výfuku tak, že cyklisti leknutím padají z kol do příkopu. Večer se na to budeme muset v kempu kouknout. Hall jsem mu půjčil rezervní na cestu, tak ho kdyžtak vyměníme. Frčíme do Guillestre. Tankujeme, nakupujeme v obchodě proviant a pití a jedeme směr Embrun. Odbočuji na Crévoux a průsmyk Parpaillon (2645m.n.m.). V restauraci v La Chalp pod průsmykem dáváme skvělý oběd – pizzu, grilované placky s mletého masa a hranolky. Majitel nám říká, že k tunelu na Parpaillonu se nedostaneme kvůli sněhu a i samotný tunel má zamčená vrata, kdybychom to prý chtěli dojít pěšky. Cesta je jinak úplně v pohodě – asi nejlehčí z toho, co jsme v té oblasti po šotolinách jeli, jede s náma ještě jeden Němec s manželkou na R1100GS – za sucha to musí být úplně na pohodu. V jedné zatáčce teče slušně silný potok, který vymlel jemný štěrk a zanechal jen velké kameny a vymletá místa. Kousek před tímto místem potkáváme odstaveného „dlouhého“ Defendera u kterého není posádka. Pomáháme si přetahnout motorky přes potok, přes kameny. Němec je rád, že nejede sám a děkuje nám za pomoc. Od této zatáčky už je cesta do půlky zasypaná sněhem a s vyšší nadmořskou výškou se to zhoršuje. Nakonec dojíždíme k jedné ze zatáček „vraceček“, kde stojí odstavený krátký „Defender“. Je u něj jeden Němec s vysílačkou. Za zatáčkou je už cesta skoro celá zasypaná. Němec z Defendera nám říká, že jeho kolega s manželkou už musel odstavit „dlouhého“ Defendera níže, protože už se s ním nemohl vlézt do zatáček kvůli sněhu. Tak naskočili všichni do „krátkého“ který ještě tohle jakžtakž zvládal, ale nakonec za pár kilometrů musel rezignovat taky. Němcova manželka spolu s majitelem druhého Defendera a jeho ženou se vydali s vysílačkou pěšky k tunelu – chyběl už cca 1 – 1,5km. Volali nám, že můžeme popojet na motorkách ještě asi 200 metrů za zatáčku, a pak že je to už komplet zasypané. Kašleme na to, 200 metrů nic neřeší a stejně začíná drobně pršet. Otáčíme motorky a jedeme zpět dolů na Embrun. I tak to nemělo chybu – je to tam nádherný. V Embrunu musíme ještě sehnat „ořech“ č.16 na povolení řemenice, kdybychom museli měnit Rudovi na jeho motorce Hallsenzor. Ptáme se majitele v jednom autoservisu, jestli se někde ve městě nedá toto koupit nebo jestli by nám ho nemohl prodat on. Majitel na chvíli odchází, a nakonec nese starší ráčnu i s ořechem č.16. Říkáme mu, že nám stačí ořech, že ráčnu máme – on jen mávnul rukou, že nám to dává zadarmo, že nic nechce. Kupujeme ještě čistič na brzdy, že zkusíme Hall zatím jenom „prostříknout“, a že se třeba umoudří a vydrží celou cestu domů. Loučíme se, děkujeme a odjíždíme směrem na Savines – le – Lac a Barcelonnette – začíná slušně lejt, tak lezeme do nemoků. Před Les Thuiles bereme kemp. Akorát přestává pršet. Zkusíme poservisovat Rudovu motorku v rámci možností, které máme k dispozici a vypadá to, že Hall to nebude. No nic, musí to vydržet domů. Po postavení stanů napadá Držáka a Ríše myšlenka, že si půjčíme tenisové rakety, které nám nabízela paní na recepci kempu a dáme si čtyřhru. Starší a zkušenější „ročníky“ výpravy Karlos a Jirka budou rozhodcovat a dělat pivní pomoc. Já s Ríšem hrajeme proti Držákovi a Rudovi. Je to hra s obrovským nasazením, takže potíme krev a při pádech u zachraňování míčků si dřeme lokty do krve o tenisový kurt. Nakonec vítězí Držák s Rudem. Hrajeme až do setmění. Pak jdeme do hospody koukat na fotbal Francie – Švédsko. Zlikvidovali jsme kompletní pivní obsah ledničky v kempové restauraci a jdeme spát. Najeto cca 220km.
7.den 20.6.2012
Ráno je pošmourno. S Karlosem ještě stíháme složit stan za sucha, ale kluci už balí za lehkého deště. Odjíždíme před desátou oblečení v „pršipláštích“ směr Barcelonnette a Jausiers. Tam odbočujeme na Col de la Bonette (2802m.n.m.). Část průsmyku za lehkého deště, ale vršek už cedí opravdu fest. Přidává se vichr a teplota imrvere padá dolů. Ono snad bude sněžit. Fučí tak, že to se mnou neskutečně hází. V jedné zatáčce se válí Ital na Ducati a pomáhá mu posádka dvou aut – přes kus nějakého dřeva kladivem vyklepávaj ráfek. Ten déšť v kombinaci s vichrem a zimou je na přilnavost pneumatik zrádnej. Dost mě to mrzí – na tenhle průsmyk jsem se vyloženě těšil. Výhledy jsou nulové a požitek z jízdy taky. Ani nezastavujeme na vrcholu a hned jedeme dolů na Isolu. Před Isolou už je to zase jen lehký deštík a nakonec přestává pršet úplně a začíná se objevovat slunce. V St. Sauveur – sur – Tinée odbočujeme doprava na opravdu moc krásnou cestu kaňonem okolo nádherné, na skalách položené vesničky Roubion, a dále přes průsmyk Col de la Couillole (1678m.n.m.) do Beuilu. V Beuilu dáváme v restauraci skvělej oběd – rostbíf s pečenými bramborami, chlebem, salátem, zapečené ravioli s houbami a zeleninou a pivo. Najednou zavrčí venku motorky a do restaurace se hrnou „naši Němci“. Smějeme se jak pominutí a děláme si srandu, že někdo z nás má naimplantovaný čip a Němci nás díky němu sledují přes satelit. Dělají si taky kolečko po národním parku Mercantour. Loučíme se, přejeme si šťastnou cestu, domlouváme se, že se možná uvidíme v Ga-Pa na BMW mottorrad days a odjíždíme směr Valberg. Tam odbočujeme na cestu s mnoha zatáčkami směrem na malebnou vesničku Péone. Děláme fotky a pokračujeme údolím na Guillaumes a St Martin – d´Entraunes. Tam odbočujeme doleva na Col des Champs (2080m.n.m.). Počasí nám už přeje a výhledy jsou parádní. Sjíždíme do Colmarsu a dáváme se doprava na Col d´Allos (2250m.n.m.). Po příjezdu na vrchol Ruda zjišťuje nemilou věc, že mu upadla za jízdy s přilby kamera. Jel poslední, a cca 20km jsme nikde nezastavovali, takže najít ji bude nadlidský úkon. Ruda se vydává zpět pod průsmyk hledat, my čekáme na vrcholu. Vrací se bez úspěchu – je to fakt škoda. Mrzí to všechny, byli tam parádní záběry z celé cesty, kempů, hospod. Počítali jsme s tím, že když se najde, tak bude „na hadry“, ale zachránili by se alespoň data na kartě. Sjíždíme dolů na Barcelonnette, a kus před městem odbočujeme prudce doprava na Col de la Cayolle (2326m.n.m.). Náladu po ztrátě kamery si napravujeme na další zastávce pod průsmykem, kdy při focení jednoho vodopádu z mostu přes říčku slyšíme z vrchu přijíždět motorky. Za pár okamžiků už se kolem nás řítí s hlaholem „naši Němci“, kteří se tam ze zhora přiřítili. Chlámeme se všichni na celé kolo a oprašujeme hospodskou řeč o čipu, který někomu z nás Němci naoperovali, aby nás mohli sledovat. A tady jsme je potkali během naší výpravy naposledy – fakt dobří týpci. Tak snad je potkáme v Ga-Pa. Přejíždíme Cayolle, těsně před vrcholem mě a Jirkovi skáčou dva svišti sebevrazi přímo pod kola, ale mají šťastný den, a jejich plán nechat se nedobrovolně přejet se mi podaří zmařit. Nahoře nezbytné foto a jedeme dolů do údolí a směrem do Guillaumes. Tam ještě v obchodě kupujeme nezbytné propriety na večer a dáváme si silné presso v místní cukrárně. Pokračujeme na Col de Valberg (1668m.n.m.) a potom už do Isoly, kde jsme si vyhlídli kemp. Posledních pár kilometrů před Isolou pociťuje Držák na motorce mírné vlnění pod zadkem. Zjišťujeme v kempu nemilou věc – jedno z ložisek spoje kyvka/převodovka je volné a díky tomu je na zadním kole vůle tak 5mm. Asi ložisku dala zabrat některá ze šotolinových cest. No, ložiska jsou kuželíková a snad nebudou úplně vysypaná, tak je ráno v Isole zkusíme u někoho přitáhnout – určitě to na zbytek dovolené bude stačit a vyměníme je až doma. Takže ráno moudřejší večera, nemá teď cenu se tím zabývat a propadat chmurům – jdeme do hospody na pivo. Hospodský a majitel kempu v jedné osobě vypadá trochu jako Jean Reno – usuzujeme, že je to třeba jeho bratr. Za tmy opouštíme hospodu a děláme si ještě piknik u stanu. Spát jdeme až hodně po půlnoci. Najeto cca 360km.
Díky za pochvalu Tahle část Alp je fakt parádní a my zdaleka neprojeli vše - ale aspoň se tam můžu vrátit. Pěkný fotky dával do vlákna "šotolina v Alpách" i milánek a Melizoy - i z toho jde hodně čerpat. Já bych chtěl jen poradit každému, kdo se na něco podobného chystá - jeďte co nejpozději - ideálně červenec, srpen - my jeli moc brzo a díky tomu jsme se na spoustu míst nedostali kvůli sněhu.
6.den 19.6.2012
7.den 20.6.2012
Akorát nechápu, jak při té vší práci co máš, ještě stíháš toto napsat, klobouk dolů
Tahle část Alp je fakt parádní a my zdaleka neprojeli vše - ale aspoň se tam můžu vrátit
