4.den 1.9.2013
Po snídani balíme fidlátka a odjíždíme. Hned cca 1km od ubytovny u jezera nás Ríša vede po šotolinách cca 20km dlouhou zkratkou k jeskyni – paráda. Na parkovišti u jeskyně není ani noha – prohlídky jsou každou celou hodinu. My jsme tam 10h 10 minut. Průvodkyně – sympatická Andělka nám nabízí soukromou prohlídku s tím, že nemusíme čekat na 11h. Můžeme jít ihned, jelikož vevnitř žádná výprava není – cena je 2€ za osobu. Jeskyně je pěkná a doba prohlídky je cca 30-40 minut – dozvídáme se nová srbská slůvka – např. „místní hrdina“ se řekne „lokalni geroj“ a „netopýr“ se řekne „slepa myš“. Po prohlídce jedeme severně cca 20 km dlouhou zkratkou (větší část je šotolina) na cestu směr hornická městečka Strmosten, Stenjevac, Resavica. Větší část této cesty pohořím Beljanica je šotolinová (cca 36km). V Resavici počítáme s benzínkou, ale tam po příjezdu nacházíme už jen torzo dřívější pumpy. Nejbližší je ve městě Cuprija. No tak musíme tam. Po natankování jedeme směr Paračin a odtud východně po státovce E761 k pohoří Rtanj. U odbočky na Sokobanju dáváme oběd (polévka kuřecí čorba, grilované kuřecí, uzená a grilovaná kotleta, pljeskavica, výborný salát). V Sokobanji hledáme odbočku na průsmyk Ozren (943m.n.m.) Odbočka je nenápadná, ale nakonec ji Ondra nachází. Od Sokobanje nahoru je asfalt, dolů směrem na Niš je šotolina a občas asfalt. Za obcí Labukovo jedeme docela „divokou“ zkratkou před dědinku Popšica, kde se chceme napojit na silnici na Svrljig. V navigaci se nám cesta zobrazuje jako cesta R243 – cesta vede ze začátku pěknou šotolinou, pak se začne zužovat a poslední 2 km se prodíráme občas půlmetrovými kolejemi od traktoru, zarostlé trávou, šípkovými a trnkovými keři – vypadá to, že tudy 100 let nikdo nejel. Ruda se zapasovává do trnkového keře, nechce urvat o větve Desierto na jeho R1150GS a raději motorku odkládá na bok. Chvilku ji z keře vyprošťujeme a snažíme se ji dostat do druhé koleje, kde zasahuje míň keřů. Ríša se tam snaží s KLV nacpat už dopředu taky, ale zůstává naštorc přes cestu, takže vyprošťujeme i Kawu. Ještě že je sucho. Konečně se dostáváme na asfalt. Jsme zpocení až na prdeli. Dojíždíme do Popšice k obchůdku, kupujeme zásoby na večer. Chceme si najít na spaní nějaký plácek v lese. Lidé sedící u obchodu nám radí, ať zůstaneme u nich ve vesnici u pramene – mají tam udělaný bazének a můžeme se v něm vykoupat a přespat u něj. Ochotně nám ukazují cestu. Bereme to jednohlasně. Koupel neměla chybu. Už za tmy nám ještě pán z obchodu nese pár kilo švestek, láhev rakije, pytlík lískových ořechů a říká nám, že od 6-ti hodin bude v obchodě čerstvý chléb. Máme pivo a víno z obchodu, máme jídlo, máme z domu slivovici a od domorodce rakiji – večírek může začít. Společnost nám dělá toulavý pes. Spát jdeme okolo půlnoci. Najeto cca 240 km, z toho cca 100km šotolin.
5.den 2.9.2013
Vstávám docela brzo, jelikož se mi zdá, že mi někdo očuchává hlavu. Á, už vím kdo to je. Ten toulavý pes, co nám dělal večer společnost. Jakmile se pohnu ve spacáku, tak pes „bere roha“. Tak ještě na chvilku usínám. Okolo sedmé hodiny už ale vstáváme všichni. Dr.Žák zjišťuje, že se mu přes noc ztratila klobása kterou měl nachystanou na snídani – rozškubanej sáček nalezený opodál určuje viníka a šibalský kukuč psa tuláka mluví za všechno. Před devátou hodinou jsme zase na cestě. Pokračujeme na Svrljig, přes pahorkatinu Svrljiška planina, městečko Bela Palanka, Babušnica, Crna Trava k Vlasinskému jezeru, ležícímu v nadmořské výšce okolo 1200m.n.m. Cesta nemá chybu – jedna zatáčka za druhou, akorát občas je trochu hrbatější asfalt. Několik kilometrů před hrází jezera je povrch už docela kvalitní (i když trochu klouzavej) a dá se jet fakt hodně svižně – zde vypouštím z úst reklamní slogan pro Rudy „když asfalt nedrží, Mitas tě podrží“. Fotíme si jezero a začínají se ozývat žaludky – od známého vím o skvělé restauraci jménem Vila Best . Po chvilce jízdy ji podle tabule u cesty nacházíme. Dáváme si skvělou telecí polévku, salát, talíře s domácím uzeným masem – paráda. Po skvělém obědě nabíráme směr na Bosilegrad – moc pěkná cesta okolo přehrad a pěkným kaňonem se spoustou zatáček. Těsně před Bosilegradem (1-2km) odbočujeme západně směrem na Dolni Ljubata na pěknou cestu horama směrem na městečko Vranjska Banja a město Vranje. Většina trasy je šotolinová (určitě okolo 40 - 50km). Cesta vede po úbočí kopců a okolo hory Besna Kobila (1923m.n.m.) až do sedla s ruským památníkem ve výšce okolo 1630m.n.m. Opravdu nádhera. Krásné výhledy do okolí. Dá se bez problémů vyjíždět vyjetýma cestama na okolní vrcholky hor. Jedeme dále okolo Vranjske Banje a přes Vranje, Ristovac, Petka na hraniční přechod SRB/MK, který je kousek od krásného kláštera Sv. Prohor Pčinjski. Za hranicemi hledáme ubytování kousek od starodávné observatoře Kokino, ale bohužel se nám nedaří nic rozumného najít. Hotel, který tam má při cestě být, je zavřený. Už je docela tma, kvůli které z observatoře už nejde vidět nic, tak nakonec po zralé úvaze jedeme do Kumanova najít nějaký nocleh. V několika hotelech a motelech při cestě mají zavřeno, takže noclech nacházíme až po deváté hodině v hotelu Harmonia přímo na periferii Kumanova. Personál ochotně oddělává stolky na „zahrádce“ hotelu, abychom si tam mohli zaparkovat motorky. Cena 20€ se snídaní. Po sprše jdeme do hotelové restaurace na vydatnou večeři a pivo. Okolo půlnoci jdeme spát a „přiopilí“ se bavíme jízdou v hotelovém výtahu – jako malí kluci. Najeto cca 380km, z toho cca 50km šotolin.
Super cestopis.
Po prečítaní som dostal neskutočnú túžbu:
1. niekam vyraziť
2. ísť sa najesť
Tonda - tie tvoje foto 177-195 je tá cesta od Bosilegradu na Dolnú Lubjatu?
Ten tvoj tip Mavrovo - Lazaropole je skutočne úžasný. My sme tiež potom z Lazaropole chceli ísť na Ivančišta, ale nevedeli sme kadiaľ a jeden domáci nás presviedčal, že tam žiadna cesta nie je a neprejdeme to
Chlapi, jsem rád, že se to líbilo
Payo78: Mavrovo - Lazaropole fakt nemá chybu. Ta cesta na Ivančišta vede víc lesem, takže z ní nejsou takové výhledy. Ale taky stojí za to - pro nás to byla spíše výzva. Není tak pohodová jako Mavrovo - Lazaropole. Jsou tam větší kameny, trčej větve stromů, korýtka od dešťové vody která ti kradou přední kolo atd. atd. Trochu jsme tam i bloudili (zajeli jsme si cca 6km) než jsme našli tu správnou odbočku. Ani jsme tam moc nefotili - je to od videa č.247 po fotku č.260.
Z Bosilevgradu na Ljubatu je to od fotky č.167 po č.196 - je to zase jiná krajina. Úžasný jsou ty možnosti výjezdů na ty okolní vrcholy.
Hned bych jel s váma...
atd. atd. Trochu jsme tam i bloudili (zajeli jsme si cca 6km) než jsme našli tu správnou odbočku. Ani jsme tam moc nefotili - je to od videa č.247 po fotku č.260.
