6.den 3.9.2013
Ráno po hotelové snídani volíme tranzit po dálnici okolo Skopje, Tetova, Gostivaru do Mavrovského národního parku. Chci si znovu projet šotolinovou cestu po náhorních plošinách a úbočích hor z Mavrova do Lazaropole – opravdu nádherná krajina s neskutečnými výhledy. Našli jsme tuto cestu úplně náhodou před dvěma lety s Ríšem a Dr.Žákem a chtěli jsme ji ukázat zbytku účastníků zájezdu. Počasí nám přálo, výhledy do krajiny byli nádherné a podle ohlasů se klukům tahle část cesty velice líbila. Po cca 40km dlouhém úseku dojíždíme do Lazaropole. Na parkovišti před hotelem ještě kecáme s místním manželským párem (pán je taky motorkář – vlastní Hondu CBR600F). Fotí si svoje děti na našich motorkách. Ptáme se na cestu přes šotolinový průsmyk okolo hory Jama (je to úsek dlouhý cca 20km). Je nám vysvětlena správná cesta, tak pokračujeme dále. Směr vesnička Gari. Pěkná nová asfaltová cesta končí vjezdem na šotolinu. Těsně před koncem asfaltu se musí uhnout do vesničky Gari na horší asfaltku a před vjezdem do obce se musí odbočit doleva na šotolinovou cestu. Tato cesta stoupá lesem několika serpentinami a je nutné se potom po několika kilometrech (cca v půli cesty) na rozcestí dát vlevo do kopce (jakoby na horší cestu s většími kameny) po cca 10-ti kilometrech se dojede na hlavní cestu z Gostivaru směrem na Ohrid (u odbočky na vesničku Ivančišta se najede zase na asfalt). Po hlavní cestě jedeme do Ohridu. V jedné zatáčce je cca na 50-ti metrech pruh vylité nafty nebo oleje. Skoro všichni ho těsně míjíme, pouze Ondra a Ríša jedou několik desítek metrů v neřízeném smyku obou kol – fakt nepříjemné v rychlosti okolo 120km/h. Oba to však nějakým zázrakem ustojí, sice se staženou prdelí, ale bez hnědého pruhu na trenkách – zde Dr.Žák prohlašuje další slogan „nechval Mitas před večerem“ , i když tady bylo opravdu úplně jedno, co má člověk obuto. Bylo to jak na klouzačce. Okolo 17,30h dojíždíme do Ohridu – chvilku hledáme bankomat, abychom si vybrali nějaké peníze, a pak pokračujeme dále do městečka Peštani, kde jsme před dvěma lety spali. Za 20 minut jsme u „našeho“ apartmánu s pěkným „posezením“ a bazénem – cena 10€ za noc. S majitelem domlouváme dvě noci. Večer jdeme hýřit do městečka a děláme si výlet po místních hospodách. Spát jdeme až hodně po půlnoci a značně „unaveni“. Najeto cca 280km, z toho cca 60km šotolin.
7.den 4.9.2013
Dnes je odpočinkový den. Spát může každý podle potřeby. Okolo 10-té hodiny jedeme na krátký výlet přes národní park Galičica k Prespanskému jezeru – nádherné výhledy na obě jezera a pěkné zatáčky. Průsmyk si dáváme z obou směrů. Potom zajíždíme ještě do Sv. Naumu podívat se na prameny a na nádherný klášter. Do apartmánu v Peštani dojíždíme po 13-té hodině. Je 32°C, tak skáčeme do bazénu - to nemá chybu. Na 15-tou hodinu máme s majitelem jedné z restaurací domluvenou projížďku po Ohridském jezeře na loďce s piknikem . Vše klaplo na výbornou, občerstvení, projížďka, koupání – prostě paráda. Večer sedíme u apartmánu, popíjíme víno Tikveš – a jak říká Uzel: „umíme si to udělat pěkný“. Spát jdeme okolo 23h. Dnes najeto cca 90km.
8.den 5.9.2013
Jsme domluveni na dřívější vstávání. V 7h už Uzel s Ondrou dělá snídani pro všechny – míchaná vejce a slaninu. Balíme a okolo 8,30h odjíždíme směrem na Ohrid, Kicevo. V něm odbočujeme na Makedonský Brod. Za Makedonským Brodem doleva na Modrište a Zdunje. Okolo řeky Treska (jezera Kozjak) vede pěkná šotolinová cesta. U mostu přes jezero kousek od Zdunje volíme směr „rovně“ po nové asfaltce, podle GPS a jedné z papírových map do obce Nova Breznica, přes chráněnou rezervaci Jasen. Nikde není žádná „omezující“ cedule, žádný náznak „slepé“ cesty. V klidu si jedeme, až najednou po několika kilometrech za jednou zatáčkou, se cesta náhle smrskne na polovinu a je ukončena závorou s nápisem STOP. Za závorou je domek, u něj Lada Niva – nikde ani živáčka, boucháme na dveře, chodíme po okolí – nikde nikdo. Přemýšlíme co dál. Buď se musíme skoro 100km vrátit přes Makedonský Brod do Kiceva nebo to vzít přes most do Zdunje a zkusit cestu, o které mi říkal známý tj. přes vesničku Gurgurnica – ale i to je zajížďka. Volíme ještě další možnost – objedeme závoru mezi stromky. Sice to není správné, ale riskneme to. Abychom se zbytečně někde nemotali, kdyby to náhodou z nějakého důvodu projet nešlo, tak se domlouváme na „předvoji“, který provede průzkum a dá ostatním vědět mobilním telefonem. „Předvoj“ tvoří Joe (jelikož má u sebe policejní „placku“ ) a Ondra (protože je velikej a budí respekt). Kluci objíždí závoru a mizí do nitra rezervace. Za chvíli už jejich výfuky neslyšíme. Na další odbočku je to podle mapy cca 4-5km. Čekáme snad půl hodiny a konečně na můj mobil přichází smluvený signál. Objíždíme závoru a jedeme za klukama. Cesta vede nádhernou úzkou asfaltkou po úbočí hor, přes sedlo Kula. Nádherné výhledy do údolí k jezeru Kozjak. Najednou dojíždíme na jakousi základnu hlídačů parku. Joe na nás mává, ať ani nezastavujeme a pokračujeme otevřenou bránou ven z rezervace. Vyjíždíme ven a čekáme o kus dál na „předvoj“. Joe s Ondrou nám potom říkají, že to vážně hrozilo průserem a pokutou, ale po čtvrthodině vyjednávání, dělání ze sebe blbce, že cesta je v mapě a i v GPS, vysvětlováním toho, že policisti a hlídači parků si na celém světě pokuty určitě nedávají, byli prý strážci parku svolni k tomu, aby nám kluci dali vědět a my mohli projet taky. A jinak jim strážci taky řekli, že cesta přes Gurgurnici je teď neprůjezdná z důvodu stavby nové silnice. Tak je to paráda, že nás pustili přes rezervaci. To bychom se museli fakt pěknej kus vracet. Před Skopje si dáváme výbornej oběd – kotletu se šunkou a kaškavalem, salát, dortík – skvělý. Pokračujeme centrem Skopje (nádherné město) a směřujeme ke kaňonu Matka. Na parkovišti u hráze přehrady se několik turistů zasukovalo při parkování a vzniká chaos. Do toho se vkládá Joe, a díky svým policejním zkušenostem začíná řídit na parkovišti dopravu. Smějeme se na celé kolo – připomíná nám to scénku z filmu Četník ve výslužbě. Ale opravdu se mu to daří a za pár minut jsou zasukovaní účastníci rozsukováni – ti co potřebovali odjet odjeli, a ti co potřebovali zaparkovat zaparkovali. V kaňonu nad hrází si domlouváme půlhodinovou projížďku na člunu. Kaňon je fakt pěkný a stojí za to ho navštívit – jsou tam krásné výhledy z hladiny přehrady na vysoké skály. Jen v sezóně tam asi bude narváno – my to měli v pohodě. Po prohlídce kaňonu odjíždíme směrem na Skopje. Najíždíme na dálnici a mažeme směrem na Kumanovo a hranice MK/SRB. Za hranicemi hledáme nějaké ubytování nebo kemp, ale nic, co by nás nějak zaujalo se nějak neobjevuje. Za Vranje se potkáváme s osamoceným Polákem na R1150GS – ptá se nás jestli nevíme o nějakém ubytování. Prý už jede 50km a nikde nic. Říkáme mu to samé a vysvětlujeme mu, že jestli má stan, tak může s náma někam do lesa. Vyrazil s náma na odbočku z hlavní silnice na Jelasnicu, ale když se začalo stoupat do hor, tak to zabalil a vrátil se zpět – asi se nás bál. My pokračovali dále nad obec Nesvrta a v jedné ze zatáček na boční šotolinové cestě stavíme už za tmy ležení cca v 1100m.n.m. Dáváme rychlou večeři a jdeme spát. Jirky začíná nějak bolet zub. Dnes najeto 370km, z toho cca 20 km šotolina.
Super cestopis.
Po prečítaní som dostal neskutočnú túžbu:
1. niekam vyraziť
2. ísť sa najesť
Tonda - tie tvoje foto 177-195 je tá cesta od Bosilegradu na Dolnú Lubjatu?
Ten tvoj tip Mavrovo - Lazaropole je skutočne úžasný. My sme tiež potom z Lazaropole chceli ísť na Ivančišta, ale nevedeli sme kadiaľ a jeden domáci nás presviedčal, že tam žiadna cesta nie je a neprejdeme to
Chlapi, jsem rád, že se to líbilo
Payo78: Mavrovo - Lazaropole fakt nemá chybu. Ta cesta na Ivančišta vede víc lesem, takže z ní nejsou takové výhledy. Ale taky stojí za to - pro nás to byla spíše výzva. Není tak pohodová jako Mavrovo - Lazaropole. Jsou tam větší kameny, trčej větve stromů, korýtka od dešťové vody která ti kradou přední kolo atd. atd. Trochu jsme tam i bloudili (zajeli jsme si cca 6km) než jsme našli tu správnou odbočku. Ani jsme tam moc nefotili - je to od videa č.247 po fotku č.260.
Z Bosilevgradu na Ljubatu je to od fotky č.167 po č.196 - je to zase jiná krajina. Úžasný jsou ty možnosti výjezdů na ty okolní vrcholy.
Hned bych jel s váma...
atd. atd. Trochu jsme tam i bloudili (zajeli jsme si cca 6km) než jsme našli tu správnou odbočku. Ani jsme tam moc nefotili - je to od videa č.247 po fotku č.260.
