Den třetí – První finské kilometry (18.8.2013, neděle)
Probudil jsem se okolo 6.00 SLČ, tedy zhruba v 7.00 místního času. Za oknem začínala být v dálce vidět pevnina. Pomalu jsem sbalil spacák a karimatku. Okolo osmé se počalo objevovat okolo lodi nepřeberné množství různě velkých ostrůvků. Právě proto k našemu levoboku přirazil člun s místním lodivodem, aby nás mezi nimi bezpečně provedl do přístavu. Bavili jsme se s mladším z dvojice z Defenderu, kromě jiného přišla i řeč na Sklouzmiho, při vyslovení naší domněnky, že je teplej, mu podezřele zasvítila očka. Tak to samozřejmě zase vyšperkoval Pepa, kdo jiný. Povídal mu, že proti buzerantům nic nemá, ale musejí být schopný vykládat vtipy o buzerantech. :-) Pak jsme s Pepou vydali na croisant a čaj do restaurace.
V 9.00 jsme přistáli. Šli jsme napakovat motorky a odkurtovat je. Asi 3/4 hodiny jsme koukali jak vyváželi návěsy, pak byla konečně i naše cesta z lodi volná. Bylo pod mrakem, ale nepršelo. Protože jsme se chtěli stavit na kafe v centru Helsinek, tak jsme dle značení nabrali směr centrum. Když jsme tam dojeli, byl jsem překvapený, že Helsinky jsou relativně malé město. Druhé překvapení nastalo, když se nám ani po hodině projíždění městem nepodařilo nalézt otevřenou kavárnu. Nakonec jsme to vzdali a vydali se na výpadovku směrem na Lahti.
Za chvíli po najetí na dálnici, kousek za městem jsme zastavili na odpočívadle a jaká náhoda na odpočívadle stál černý Defender s dvojicí Čechů z lodi. Nabídli nám čerstvě kuřecí řízečky, tak jsme ochutnali, prohodili pár slov a dál jsme si jeli každý svou cestou. Protože jsme byli všichni hladoví, včetně motorek, další zastávka byla u pumpy, vedle níž byl motel s docela dobrým a ne moc drahým menu. Po nasycení jsme se vydali dle ukazatelů na Järväskyla. Sice je to stále hlavní silnice, ale finská krajina s jezery a březovo-borovými lesy mne naprosto uchvátila a když nakonec vykouklo slunko z mraků, tak to byla nádhera. Dále jsme se při naší cestě na sever stavili v supermarketu ABC nakoupit potraviny a u vedlejší pumpy doplnit palivo. Dnešní cesta skončila asi 170 km před Oulu v Emolahti v krásném kempu u jezera.
Oficiální cena ubytování byla 15 Euro/stan a 2 lidi + 10 Euro/1 hodinu sauny, ale protože jsme s sebou měli Pepu, tak jsme to měli za 40 Euro za 3 stany, 4 lidi a cca. 3,5 hodin sauny. :-) Tak že jsme postavili stany a něco pojedli. Pepa povyměňoval žárovky v sauně a zapnul tam topení. Potom zkoušel chytat ryby v jezeře, postupně vykoupal snad všechny gumové rybyčky co s sebou, jako návnady, měl, ale úspěch se nedostavil. Den jsme zakončili pěti saunovacími cykly s ochlazováním v jezeře a ke spánku jsme se ukládali za svitu měsíce někdy okolo půlnoci.
Trajekt Helsinki: N 60 13.240, E 25 11.707
Kemp Emolahti: N 63 39.880, E 25 53.705
Moc pěkně napsané. Četlo se to samo. No, každý den nemůže být posvícení. Sám jsem si zažil, že jsem se z jedné vyjížďky vracel vrtulníkem - naštěstí tady v ČR. Držím palce, ať jsi brzo fit a bez větších následků s hybností.
Ahoj, tak jsem se projel v duchu po tvé cestě, hezky se to četlo, škoda, že hůř dopadlo. Srůstej,ať na jaře můžeš zase někam vyrazit. Dám panáčka na tvé zdraví .
moc pěkný článěk, byť s neveselým koncem ... ale když má člověk OPRAVDOVÉ kamarády a štěstí na správné lidičky, tak vše dopadně dobře ... přeju rychlou a úspěšnou rekonvalenscenci ....
Zaujímavé čítanie, obzvlášť ten koniec - presne takú čiernobielu fotku (len na ľavej ruke) mi spravili 16.9.2011 na chirurgii v Bratislave ... 4.5.2012 som už rajtoval na prvom výjazde na Cendure v Dolnom Kubíne
Držím palce nech Ti sa to dobre hojí, nech mašina smutne netrčí u Pepu v garáži...
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
, přeji brzké uzdravení a návrat do jedné stopy
, jinak taky přeju rychlé uzdravení 
... 4.5.2012 som už rajtoval na prvom výjazde na Cendure v Dolnom Kubíne 
