Den čtvrtý – Deštěm k severnímu polárnímu kruhu (19.8.2013, pondělí )
Chvíli před sedmou místního času mne probudil zvuk, jak vítr mlátil plachtou zavěšenou na nedalekém stromě a protože se mi zdálo, že začíná pršet, vylezl jsem a uklidil jsem si ručník, který jsem na stromě sušil. Ještě nepršelo, ale k dešti se schylovalo. Vstávali jsme v 7.00 místního času, vařili jsme si k snídani čaj a přitom sbalili stany, což jsme jen taktak stihli před deštěm. Bohužel to bylo jasné, šlo se do nemoků. Pepa sjel před recepci, kde se mu podařilo připojit do wi-fi a potvrdil nám to, co nám všem, dle zatažené oblohy, bylo stejně jasné, že déšť vydrží celý den.
Za celkem vydatného deště jsme se vydali stále severněji, naším orientačním bodem bylo prozatím Oulu. Když už nám bylo docela chladno a byli jsme notně promoklí, zastavili jsme se na odpočívadle se stánkem u jezera Uljuan Tekojärvi, kde jsme si dali někdo kafe, někdo teplý čaj. Pepovi se velice zalíbila lžička, kterou měl v čaji, a to tak moc, že mu najednou zmizela v kapse. Než jsme odjeli, šli jsme vrátit nádobí, při tom Pepa holce česky povídal: „Ukradl jsem Ti lžičku!“ a ona se na něj mile usmála, anglicky poděkovala a popřála nám šťastnou cestu. :-) Za neustávajícího deště jsme projeli okolo Oulu a od této chvíle jsme kopírovali pobřeží Botnického zálivu. Dalším naším orientačním bodem se stalo město Kemi, v němž bychom se měli oddělit od moře. Náhle se Pepa rozhodl a odbočil ze směru cesty směrem k moři. Silnice to nebyla nic moc, až se nakonec změnila v šotolinu. To už i Pepa zastavil a říkal, že viděl ukazatel na maják, tak k němu chtěl jet. Nedojeli jsme ani k moři ani k majáku, shodli jsme se, že se, dle mapy, tato cestička po pár kilometrech opět spojuje se silnicí, ze které jsme sjeli, tak že se nebudeme vracet. Pár kilometrů před Kemi jsme zastavili u Neste, což je pumpa s obchodem a samoobslužnou restaurací. Měli zde možnost dát si menu za 9.20 Euro a bylo to sněz co sníš, Čermi to pojal jako výzvu, nejprve se mě přišel zeptat, jestli to není blbý, když jim sežere všechny ty sobí karbanátky a pak šel a všechny sežral. Všichni jsme si mysleli, že praskne a skoro se nemohl hýbat. :-) Dále už byl náš navigační a pro dnešní den cílový bod Rovaniemi, město, které leží cca. 8 km od polárního kruhu. Déšť přeci jen začal ustávat a s tím, jak jsme se pomalu blížili k Rovaniemi, začal přicházet na řadu další problém a to, kde se bude spát. Vzhledem k tomu, že jsme byli všichni docela promočení a teplo nám také moc nebylo, preferoval jsem pevnou střechu nad hlavou. Nakonec jsme kolem půl páté nalezli asi 10 km před městem Motelli Rovaniemi. Ubytování v samostatné chatce se saunou a kuchyňkou pro 4 lidi za 100 Euro/noc. Dlouho jsme nepřemýšleli a už jsme shazovali bagáž z motorek. Pak jsme se dohodli, že se ještě pojedeme podívat do města.
Zaparkovali jsme nedaleko centra poblíž řeky Ounasjoki. Městečko to bylo neveliké, zastavili jsme se v Hemingway's Baru na kávu a zašli se podívat k řece. Právě zde kdosi z nás vzpomněl na ten výrok polské servírky, že si není jistá, zda Finsko je tou správnou zemí do které jet za holkama, protože jsme tady ve městě nepotkali snad jedinou pěknou. :-) Na zpáteční cestě do motelu jsme se stavili v Liedlu pro něco k večeři. Pepa tam objevil na místní poměry celkem levného lososa, tak se nás ptal, jestli si ho dáme k večeři, já nadšeně souhlasil a kluci, neznalí pepova kuchařského umu, poněkud rozpačitě přikývli. Dle mého očekávání to byla neskutečná dobrota a všichni jsme se moc dobře najedli, dokonce i Čermi k těm karbanátkům kus lososa dostal. Ze saunování tentokrát nic nebylo, neboť jsme v roztopené sauně sušili mokré boty a hadry. Osobně si myslím, že sauna po našem odjezdu byla ještě pár dnů bez masky nepoužitelná. :-)
Moc pěkně napsané. Četlo se to samo. No, každý den nemůže být posvícení. Sám jsem si zažil, že jsem se z jedné vyjížďky vracel vrtulníkem - naštěstí tady v ČR. Držím palce, ať jsi brzo fit a bez větších následků s hybností.
Ahoj, tak jsem se projel v duchu po tvé cestě, hezky se to četlo, škoda, že hůř dopadlo. Srůstej,ať na jaře můžeš zase někam vyrazit. Dám panáčka na tvé zdraví .
moc pěkný článěk, byť s neveselým koncem ... ale když má člověk OPRAVDOVÉ kamarády a štěstí na správné lidičky, tak vše dopadně dobře ... přeju rychlou a úspěšnou rekonvalenscenci ....
Zaujímavé čítanie, obzvlášť ten koniec - presne takú čiernobielu fotku (len na ľavej ruke) mi spravili 16.9.2011 na chirurgii v Bratislave ... 4.5.2012 som už rajtoval na prvom výjazde na Cendure v Dolnom Kubíne
Držím palce nech Ti sa to dobre hojí, nech mašina smutne netrčí u Pepu v garáži...
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
, přeji brzké uzdravení a návrat do jedné stopy
, jinak taky přeju rychlé uzdravení 
... 4.5.2012 som už rajtoval na prvom výjazde na Cendure v Dolnom Kubíne 
