Motovýlet „Mlsných vlků“ přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu
3.den 6.9.2016
Ráno je dost zataženo, ale zatím neprší. Snídáme, pak jedeme na dobrý kafe do hospody u kempu. Plán dne je návštěva starého letiště Željava, výjezd k bývalému radaru na Gola Plješavica, šotolinou přes průsmyk Mali Alan nad dálničním tunelem Sveti Rok, pak ke kaňonu Zrmanja a do vodáckého kempu u restaurace Slapovi Zrmanja pár kilometrů za dědinou Muškovci. Okolo deváté hodiny odjíždíme z Grabovace směrem na Bihac. Za slabých 20 minut už stojíme u staré Dakoty na letišti. Děláme památeční fotky a jedeme k tunelům, kde byla za „studené války“ schovaná letka Migů 21. Zase fotky, prohlídka ústí tunelů (na větší prohlídku do útrob nemáme vybavení), potkáváme skupinku slovenských 4x4 a jezdíme po přistávacích drahách. Po nasátí atmosféry odjíždíme zpět do Željavy, kde najíždíme na „státovku“ směr Plitvická jezera. Pak odbočujeme na šotolinovou cestu lesem na souřadnice k rozcestí pod horu Gola Plješavica. Na rozcestí narážíme na policejní hlídku v Golfu. Zdvořilostně pokecáme, říkáme kam chceme jet a jestli tam můžeme – máme souhlas a ještě nám radí cestu. Po několika kilometrech začíná lejt a k tomu je mlha a fučí jako svině. Dojíždíme na rozcestí pod radar, viditelnost je cca 10 metrů, fest leje a neskutečně fučí. Výhledy jsou nulové – škoda. Ten poslední kousek cesty k bývalé radarové základně už ani nemá cenu. Otáčíme. Zkusíme to jindy za lepšího počasí. Dostáváme se na hlavní silnici od Plitvic směrem k moři. Po cestě dáváme dobrý oběd v motorestu v Rudanovaci a přečkáváme tam ten největší slejvák. Po obědě už v mírnějším dešti pokračujeme do dědinky Sveti Rok (tam přestává pršet úplně), kde se napojujeme na starou šotolinovou cestu pohořím Velebit vedoucím přes průsmyk Mali Alan (v jeho okolí se natáčely některé scény z filmů o Vinnetouovi). Krásná šotolinová cesta s nádhernými výhledy na okolní skalní masivy. U průsmyku je na zídce nainstalovaná pamětní deska herci Pierru Briceovi. Začíná foukat dost silný vítr (tzv. bóra) a dolů směrem k moři jedeme docela opatrně, jelikož to s náma háže ze strany na stranu. Mimochodem na moře je z průsmyku krásný výhled. Po cestě dolů u ruin a kaple Sv.Franja dáváme menší svačinku v podobě další šrůtky uzeného a kocháme se pohledy – je to tam fakt pěkné. Pokračujeme cestou nad portálem dálničního tunelu Sveti Rok až dojíždíme na hlavní silnici mezi Zaton Obrovački a Jasenice. Kousek před Jasenicí odbočujeme doleva na šotolinovou cestu k vyhlídkovému místu na Kaňon Zrmanja. Výhled je nádherný – hned se mi vybavuje scéna z Vinetoua, kdy Old Shatterhand „brázdí“ řeku Zrmanju v prosekané kánoji a nesmrtelná hláška „tvá kánoe bude děravá, jak ústa staré ženy“ :). Po chvíli jedeme zpět, ještě zajedeme do Obrovace natankovat a už to směřujeme ke kempu za dědinou Muškovci. Vodácký kemp je v krásném místě. Koupat se dá přímo u vodopádů, čehož většina z nás hned využívá. Voda je sice trochu chladnější, ale nejsme přece žádné primadony. Stany jsou postavené, pivo tam mají – je nám fajn a nic nám nechybí. Se setměním přichází zase vítr Bóra (prostě Vichr z hor) a slušně cloume s našimi stany a hlavně z Hovězákovým a Ondrovým příbytkem z celty, který neustále pleská ve větru a vytváří zvuky jak „plašička na špačky“ na vinici – tzn. celou noc se pořádně nevyspíme. Ondra to v noci už nevydrží a odchází spát do pergoly u restaurace za Hovězákova křiku, že je srab, a že potápějící loď se přece neopouští :). Dnes najeto cca 300km.
