Motovýlet „Mlsných vlků“ přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu
4.den 7.9.2016
Ráno po skoro probdělé noci zjišťujeme škody po vichru. Ríša má zlomenou jednu tyčku u stanu – opraveno tejpou. Hovězák a Odra trochu oškubanou celtu - neřeší to, jsou to tvrďáci. Po snídani jedeme kousek po silnici okolo kaňonu Krnjeza, ke klášteru Krupa, a pak šotolinama směrem Ervenik a k vodopádu Roški Slap na řece Krka. Na parkovišti postává hlídka správců parku – samé ženské. Chtějí 60 kun za vstup do této části NP Krka. Hovězák jim diplomaticky vysvětlí, že jsme delegace, která chce jen nakouknout na vodopád a dát si v kiosku zmrzlinu nebo pivo a dále do útrob parku se rozhodně pouštět nebudeme. Pouští nás tedy zadarmo. Okouknutí vodopádu a zmrzlina v kiosku nám zabere cca půl hodiny a poté pokračujeme dále vcelku pěknou cestou přes Drniš, Miočič, Vrlika do obce Cetina, kde pramení stejnojmenná řeka. Vývěr Cetiny je zajímavý – krásně tyrkysové „oko“, ve kterém se zrcadlí kostel na stráni. Voda je naprosto průzračná a jde vidět hluboko do kráteru, který je doposud potápěči prozkoumán do hloubky 150 metrů. Po pauzičce u pramene se dáváme směrem na Knin. Kousek za obcí Kijevo se odbočujeme doprava na tzv. Napoleonovu cestu - šotolinovou cestu okolo řeky Krka (někde tam u úpatí pohoří Dinara tenhle horní tok Krka zvaný Krčič pramení – v tu dobu co jsme jeli, bylo koryto úplně bez vody). Cesta je pěkná, nezáludná šotolinka. K vidění je starý mlýn s náhonem a mlýnskými kameny, a taky Napoleonův most. U Kninu potom vodopád Slap Krčič (v našem termínu byl však bez vody). V centru Kninu dáváme oběd a pokračujeme na hranice s Bosnou a začíná pršet. Na hranici je klid a během pár minut jsme v Bosně. V Bosansko Grahovo tankujeme a nakupujeme proviant na večer. Pokračujeme dále směrem na Gornje Peulje., kde odbočujeme na šotolinovou cestu k Šatorskému jezeru. Leje jako prase, což Hovězák jakožto „trenér“ výpravy kvituje – déšť a zima prý utužují kolektiv :). Nahoře na Šatoru je slušná mlha, v dešti u opušťěné, zamčené horské chaty stavíme provizorní přístřešek z celty a začíná večírek. Hlídá nás starý, vypelichaný, ale přátelský pes. Samo sebou mu sem tam přihrajeme kus klobásky a chleba – vypadá, že dlouho nežral. Je chladno, tak děláme „svařák“ a popíjíme docela dobrej rum. Okolo půlnoci jdeme spát. Najeto cca 270km.
