Motovýlet „Mlsných vlků“ přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu
5.den 8.9.2016
Ráno není po dešti ani památky. Konečně je vidět Šator, zrcadlící se na jezerní hladině v celé své kráse. Po snídani a sbalení krámů děláme hromadnou fotku a pokračujeme dále v našem výletování. Míříme po šotolinových cestách směrem k Rore. Cestou potkáváme několik skupin těžařů dřeva. Cesta je po nich a po dešti docela „zábavná“. V Rore pokračujeme směr Glamoč – rychlá šotolinová cesta, výjezdy ze zatáček driftem…………užíváme si to. Šotolina končí na hlavní silnici. Tam se dáváme doleva a míříme k obci Mlinište, a odtud chceme pokračovat šotolinou na další z vrcholků – Veliky Vitorog. Bohužel se kazí počasí a Hovězákovi se tak opět plní sen o utužování kolektivu v dešti a zimě. V Mliništi leje jako prase, teplota padá k 10°C a je slušná mlha. Zapadáme do místní občerstvovny a nakonec padá návrh, že si dáme oběd a na Vitorog nepojedeme – v té mlze to nemá smysl. Dopadli bychom jak v Chorvatsku na Gola Plješavica, kde byl celý výjezd v dešti a mlze a nebylo absolutně nic vidět. Jak jsme se dohodli, tak jsme udělali. Po obědě jedeme směr Glamoč, kde doplníme nádrže a pokračujeme směrem na Livno a pěknou cestou na Ramsko jezero. Počasí se umoudřilo. Po pauze nad jezerem jedeme dál na Prozor a opět pěknou cestou se zatáčkami a výhledy do města Gornji Vakuf. Tam nakupujeme zásoby na večer. Hledáme odbočku k obci Vrse (což se nám daří napoprvé) a u mešity v obci odbočujeme doleva na šotolinovou cestu do hor. Ta nás dovede na Prokoško jezero, kde chceme přenocovat. Cesta je občas víc kamenitá, v některých místech hodně vymletá od vody, ale nic, co by nešlo projet. Výhledy jsou pěkné. V poslední třetině cesty se opět zatahuje a přichází bouřka. Prší fest, lítaj blesky, duní hromy a cesta se chvílema mění na bahnitou klouzačku nebo tekoucí potok. Louže jsou místy pěkně hluboké, a projíždíme je na „dvanáctkách“ opatrněji, aby voda nevlítla do sání. Na Prokoško jezero dojíždíme zmáčení jak hastrmani. Na stavění stanů kašleme – vše je podmáčené a pořád leje. Zajíždíme k prvnímu z domků u kterého se kouří z komína a už domlouváme nocleh. Babka vidí byznys, tak chce 17€ za hlavu a my ji je v tom lijáku rádi dáme – v ceně je elektické LED osvětlení z autobaterie, spaní v suchu na matraci na zemi, studená voda ze žlabu, suchý záchod za chatkou, káva, čaj, vynikající domácí chleba a placky s ovčím sýrem…………co víc si přát. Večírek může začít. Do postelí padáme docela brzo, jelikož nás ta cesta docela zmohla. Najeto cca 250km.
