Sobota 11.6.2005, 280 km
Ráno se probouzíme a za neustálého ťukání deště do oken nás zve Pavel na snídani. Po jídle a dlouhém rozhovoru se všemi členy rodiny balíme věci, vnucujeme jim alespoň 50 zlotých za vše, co pro nás udělali. Odjíždíme ve snesitelném mrholení směr Hajnowka a Bialoweski park narodowy. Cestou se mraky roztrhaly a udělalo se polojasno. Po zaplacení 25 zlotých za dvě osoby a foťák vstupujeme do zpřístupněné části pralesa. Zbytek je zcela uzavřen, nebo přístupný pouze se zkušeným průvodcem. Tento park je největší v Evropě a se svými 1200 km čtverečnými zasahuje ještě do Běloruska a to z větší části. Můžete zde vidět 120 druhů ptáků, nebo potkat volně žijícího losa, jelena, rysa, vlka, zubra atd. My po prohlídce oplocené části pralesa, kde jsme taky viděli tuto zvěř, se jdeme převléci z mototuristických věcí do civilu. Udělalo se totiž pořádné teplo. Po převlečení jsme vyrazili do okolního pralesa, kde je 8 km dlouhá naučná stezka. Po návratu zpět do moto věcí a jedeme dál. Natankovali jsme v Bieloweži u benzinky staré tak 300 let, za jejímž plotem se nachází už Bělorusko. Podle Pavlovy rady jedeme lesní cestou bez kousku asfaltu do Narewky. Na půli cesty jsme se rozhodli, že se naobědváme. Vytáhli jsme chleba a začali baštit. Za chvíli slyšíme nějaký vytočený motor. Naše rysy nám ztuhly a čekali jsme, co se vyřítí ze zatáčky za nadupaný fáro. A byl to maluch. Jel jak prase. Asi tu cestu používal jako trénink na rally. Dojídali jsme už s nastraženýma ušima a raději hloub v lese. Po oběde dojíždíme zbytek z 18 km trasy hlubokým lesem a před vsí nás čeká překvapení v podobě deště. Pokračujeme směrem na Hajnowku a v Novosadech se za stále sílícího deště dáváme doprava na Narew. U Narewské benzínky čekáme jestli ta průtrž přestane a mezitím přemýšlíme, co dál. Chtěli jsme dojet na Trakaj v Litvě, ale už víme, že se nám to dnes nepodaří. Jdeme dovnitř pumpy na kafe ( já ne, já kafe nežeru). Pepa si vzpomíná na Pavlova slova, že u Suwalek jsou kempy a krásná příroda, tak si říkáme když nenajdeme nic lepšího blíž, že to snad dotáhneme až tam. Je po dešti a tak vyrážíme směrem na Bialystok. Tam kemp ani nehledáme, protože to je ještě poměrně daleko od Litevských hranic a pokračujeme na Augustow. Jestli někdo tvrdí, že Česká republika je tranzitní zemí pro kamiony, tak ještě nebyl tady. Předjet kolonu 15-ti kamionů, pak ujet půl kiláku a dojet kolonu dalších 20-ti kamionů se opakuje až do Suwalek, což je asi 130 km. Před Augustovým zajíždíme k benzínce, kde doplňujeme palivo a po natankování koukáme na parkoviště vedle benziny, jak se plní kamiony. Je šestá večerní, nebe se vyjasňuje a tak už pro dnešek končí. Zabočuje rakouský kamion a řidič se zdá být nějaký šoumen, neboť na nás už z kabiny posunkuje nějaká gesta. Zaparkuje svého MANa, vyskočí z kabiny a otočí se do dveří, natáhne ruce a vyndává miláčka rotvajlera. Jde směrem k nám. Pozdravíme se a já si ho sjedu očima od hlavy k patě. Vypadá, jako když se mu porouchal kamion, půl dne spravoval a teď z pod něho vylezl. Dáváme se do řeči, ptá se odkud jsme a kam jedeme a takový ty kecy. On, že je z Insbrucku a na víkendy jezdí do Italských Alp. Mezitím si Martina hraje a fotí Césara ( rakouského kámoše pes) a náš hovor se chýlí ke konci. S přáním šťastné cesty se loučíme a odjíždíme. Po několika kilometrech dojíždíme do Augustova, krásného města obklopeného velkými jezery a hledáme kemp. Ten nacházíme na konci města, ale nijak se nám nezamlouvá. Proto jsme se rozhodli jet až za Suwalki do národního parku Wigierskeho. Tam nacházíme jen kemp, kde neteče voda, protože je před sezonou. Po cestě všude byly psané “pokoje“, takže je rozhodnuto. Dojíždíme k jedné spíš ubytovně, ale je u ní pán. Ptáme se na nocleh. Říká, že mají za 20 zlotých na osobu a noc. V tom přibíhá jeho žena a povídá 25 zlotých, ale on ji okřikne se slovy “to jsou češi, bratři, musíme si pomáhat“. Chvílí přihlížíme při, ve které vyhrává muž. Jdeme mrknout na pokoj a je rozhodnuto. WC, sprcha, postele, vše čisté a úhledně srovnané. Při vybalování věcí se pána ptáme, jestli nemá na prodej pivo. V zápětí ho donáší a my ochutnáváme polské pivko. Je dobrý. Po očistě si jdeme sednout k zahradnímu krbu, zapalujeme oheň a dotazujeme se, zda by neměly něco na opečení nad ohněm. Opět donáší klobásky a my si je grilujeme na rožni. Při té příležitosti se seznámíme s jejich psem Fredečkem. Je to takový malý foxteriér a je správný. Jeho majitelé a naši hostitelé se jmenují Kateřina a Wiešek. Při grilování si čteme vzkazy na přístřešku a taky jeden připisujeme. Po snězení ogrilovaných klobás a mlácení všudypřítomných komárů jdeme spát a to se nám daří až do rána.
Obrázky ze dne:
.jpg)
