Do hranic z Vietnamem chybělo 150 km.Už se stmívalo, a chtěl jsem stihnout alespoň do hranic. Dále i tak nešlo. Hranice se v 6 hodin zavírá . Poseděl jsem na zahrádce jedné hospůdky, pozoroval pestrý život kolem sebe, a jedl jako už poněkolikáté v těchto končinách velice, ale velice pikantní polévku. Co se týká jídla jsem si vždy pochutnával a často ani nevěděl co jim.
Musel jsem se smát kambodžským motoristům, kteří kolem mně vezli skříně, /obyvací stěnu/, a druhý zase ovoce a to tolik, že se někomu vleze na vlek za auto. Nejlepší byly motorky, které tahali za sebou vozik s lavicema, a na jedné sedělo přes dvanáct lidi.
"no posible, no posible" me zase zacal tvrdit hned rano celnik na celnici do Vietnamu.Vedel jsem uz drive, ze vietnam bude nejtvrdsim oriskem, a smeril jsem se s tim, ze do vietnamu z motorkou nepojedu, ale vse to vypadalo dobre az na toho predposledniho zmrda.Prinesl mi v anglictine papir, na kterem psalo, ze do Vietnamu nesmi cizinec any Vietnamsky obcan z motrorku vetsi nez je 190 ccm. Zacalo vijednavani, ponizovani, proseni a ne, a ne.Zmrdik me posadil na jeho motorku a odjeli jsme za sefem.Privital me z usmevem, a myslel jsem, ze mam vyhrano. "kolik kubiku ma tva motorka"? "200 ccm!! Co valec, to 100ccm"sem rekl. " Aha, no, tak to neni tak hrozni, ale pravidla sou pravidla, odpovedel. "prosim, mister, prosim ja tam musim, ja musim videt dobre lidi v Saigonu!" sliknul jsem trycko, kde mam popsane vsechny sve cesty a staty, a byl tam i vietnam. Chtel po me videt papiry, a z velkymy obavamy aby se nevsiml kubaturu mu karnet dal.Neumel any angicky, natoz francousky.Jen se vsiml BMW 259 GS 1100 R. Vyskocil,vypadal rozlobeně a ja myslel ze to je v prdeli. Prekladatel mi oznamyl, ze jsem lhal, a ze muj BMW ma 259 ccm, a to uz je opravdu moc. Opet sem sliknul trycko,on se zacal smat,a byl uz fakt nalomeny, citil jsem to, takze desetidolarovka v jeho kapse sve udelala.Dostal jsem opet povoleni na jeden den.Ja usmlouval na dva.
Saigon je zase nejsilenejsi mesto na svete co se tyka dopravy na motocyklech.Jezdi se protismerem, nerespektuje se any policajt, natoz semafor. Na riditkach vozy slepice, 5m kanalizacni roury, 8 bas piva, zivi prasata upoutana na zadnim sedadle, a vubec jsem se v tom bordelu citil fajn, dokud jsem malem v 10 minutach neboural 9x.Uz jsem mel strach pozitri, az uz budu muset zase ven z mesta.Moto jsem zaparkoval na dva dni do hotelu, a jezdil riksou jako spolujezdec schvalne na nejdopravnejsich ulicich, a nesmerne se bavil.V Vietnamu neni moc aut k videni.Jen mopedy a kola.Jen zridka auto, presto maji silnice celkem ok. Puvodne yl muj plan jet az na sever, projet chinu, kam ale se opravdu nemuze.Uz jsem nechtel ryskovat, a dnes me to mrzi, ale vim ze by fakt neslo.No, muze, ale stoji to cca 8000 usd na mesic, jelikoz potrebujete doprovod atd. No, nakonec nemuzu any na sever Vietnamu.Kdybych mohl, poslu motorku do J Korei, pote Traajektem do Japonska, a domu pres Rusko, mongolsko, Uzbek,Tadjikystan,Turkmrnistan,Kazachstan ,Azerbajdjan,Armenii.... do Nusly, ale ted me plan trosku ty vietnamci zmrvily. Zbyde mi jen jedna moznost.Spet do Bankoku.Vizum uz me propadl, ale zeme jako je Thajsko...“Ha, to se vyridi ne, nejsu zadné bečko!!“
Kambodiu jsem vice mene projizdel a spechal do Angoru.Nejznamejsi pamatka Kambodie.To je tak na tri dni se vratit par tisiceleti zpet a uzivat v pamatkach starych templu a davne kultury kdysy velice uznavane rise. Cesta na hranice byla opet hrozna, a u kazde louze jsme museli postavat a cekat, anebo kopat, aby voda odtekla. Na Thajskou celnici jsem po peti hodinach 150 km vzdalenosti prijel znicen a opet uplne vsude mel zazrane cervene bahno. Na hranicich vse probehalo v pohode a rychle, dokud se zase noeobevil šulín, ktery tak dlouho cumel do pasu, nez se vsiml, ze me thajske vizum skoncilo vcera. Nechci tady dramatizovat a popisovat, ale i po nabidky, ze dam 500USD slovy:petset dolaru za "jako" vizum, tak me nepustil. A ja se tak uz u Angora radoval , ze mam za ctiry dni letadlo, a ze v klidu zaridim lod, koupim suveniry, dukladne vycistim motorku, a uziju si par noci na Kao Sanu, no, a ted hovno. Sazil jsem se jet honem na cestu spet do hlavniho mesta Kambodie, vzdaleneho cca 500km, Ale po hodine a najetych 15 km me to preslo.Sednul jsem si, a zoufalosti se rozbrecel, a ptal se boha, proc me jebe v dno dušy!!!? Jel jsem zpet na hranice, nasel Taxik, usmlouval nejlepsi cenu co jsem mohl.100 dolacu sem i tam, s tim ze pojedem prez noc a furt. Typek me slibil ze ma nejlepsi auto, a aglicky umel jen "yes, no, a one hundret dollars" Motorku jsem mel na dvore u jednoho typka. V kambodii jsem jine auto nez Toyotu Camry nevidel, a i ta naše byla.Stara cca 15 let z 1,1 mio km. Samozrejme se vnoci rozbyla, ale protoze tady jezdy jen a vsude tyto toyoty, tak se u kazdeho baraku najdou nahradni dili.V tri rano jsme pokracovali.Rano na ambasade me oznamili , ze za 3 dni at se stavim.Ja mel let za tri dni, z Bankoku, a ne byt 1000km od... Mluvil jsem z urednikama, proste z vsema, co slo, a nic. Konzul se mel vratit kolem desate.Cekal jsem na jeho auto, a v kapse mel slozen papir, na kterem psalo v Thaistine: VAZENY PANE KONZULY,MUSIM NUTNE S VAMY MLUVYT.PROSIM". A sedel a cekal pred branou.On projel, a zajel dovnitr, presto ze jsem rval a ukazoval mu papir. Zase jsem se ptal boha proč ...., najednou ale pro me prisel hlidaci policajt, a uz jsem myslel ze me zaviraji , nebo vezou do blazince. Ha! ale me vezli k nemu do kancelare. Vysvetlil jsem problem, a on me nadaval proc jsem tak nezodpovedni ohledem vizuma, a ze to neni jeho problem ....A ze nevi co semnou. Tak podle skusenosti s pruserama a urednikama jsem cekal: "ok, tak dnes večer, a pak uz abych te nevydel!!!" Ale tady, u nejvisiho to znelo:"ZITRA, MISTR!!Tomorow v pet odpoledne. Nedrskoval jsem, presto ze sem vedel, ze mam dalsi den let. Hlavou se my proběhlo, že bud to stihnu, pojedem li celou noc, a ja pak celi den do Bankoku, anebo prodloužim letenku.
Nasledujici den jsem zase celou noc stravil v aute.Dokonce jsem rano par hodin si lehnul v hotilku, nez milostivi panove po spolecnem cviceni otevreli celnici. Probehlo to v pohode, a ja byl v Bankoku v poledne.Ihned vzal do ruky zlate stranky a hledal shipping compani, ktera mě poveze motorku. Bez uspechu.Vsude mě bylo řečeno, že za celkovou pripravu potřebuji min tri dny, az na jednoho, a ze at pridu, necham mu motorku a klyče, on my to vsechno pripravy behem tydne a pěkně v klidu. „samozřejmě Igorku mi to předem všechno zaplatiš a bude vse ok, Mr Igor“. Nez sem se projel skrz Bankok, ubehly tri hodiny.Pred tym jsem uz volal na leteckou agenturu, kde mi zdelili, at budu na letisti radeji jiz jedenact vecer. "jak to ze uz dnes.Des je desateho, a ja mam let az jedenacteho!!" sem se divil. "No ano, mate tedy jedenacteho, ale v dve rano!"
Do prdele, ještě tohle. No, stihl jsem odmontovat kola, zabalit vše do kufru, suvenýry v hodnotě 300USD jsem mu nechal na motorce, na všechno hodil igelit, špinavej běžel do kanceláře, zaplatil 1200 USD, zapomněl samozřejmě jakýkoliv doklad, a poprosil šéfa, zda se můžu umít od kambodžského pět dnů starého bahna na vlasech a tričku, protože mě do letadla nepustí.
"yes, ty si náš dobrý zákaznik ,ty mužeš" „Jasně, to vím, když jsem ti tady nechal celý svůj kapitál jen tak, a ještě ti za to platil“, sem si myslel. Na letiště jsem stihnul s igelitkou ve který bylo moje nejoblibenější tričko od bahna-už hnoje, dvě hoďky před odletem. Usnul jsem jak zabitej a spal celý let.V Londýně jse chytnul záchvat kvůli tomu, že sem fakt jen tak všechno nechal někde v Bangkoku! Po čase to ze mě spadlo.Našel jsem totiž vizitku na dotyčného pána, kterému jsem za tři dny volal, a moto už bylo zabalené v bedně. Dva dny na to my psal, že nemůže vyvést motorku, protože nemám razitko v Carnetu. Druhý den na to , že by to u "celniků spravilo 150 USD. Jasně že jsem mu to poslal. Měsic na to jsem si motorku vyzvednul v Praze. Špinavou od bahna, celou se všema kuframa a suvenýrama.Vypadala velice uboze a unaveně. Má za sebou celkem 120.000km.
Kvůli Číňanům a Vietnamcům jsem musel tedy měnit plan, ale já se do toho Japonska letos v létě podívám. I dál do Chile, až do Aljašky. A na stejné motorce, se stejnou Veronikou, se stejnou vůlí, stejným nadšením, a hlavně.....se stejnýma kraťasama, botama i stejným, ale vypraným tričkem.
Vietnam,Kambodža a cesta domů
Mluvil jsem z urednikama, proste z vsema, co slo, a nic. Konzul se mel vratit kolem desate.Cekal jsem na jeho auto, a v kapse mel slozen papir, na kterem psalo v Thaistine: VAZENY PANE KONZULY,MUSIM NUTNE S VAMY MLUVYT.PROSIM". A sedel a cekal pred branou.On projel, a zajel dovnitr, presto ze jsem rval a ukazoval mu papir. Zase jsem se ptal boha proč ...., najednou ale pro me prisel hlidaci policajt, a uz jsem myslel ze me zaviraji , nebo vezou do blazince. Ha! ale me vezli k nemu do kancelare. Vysvetlil jsem problem, a on me nadaval proc jsem tak nezodpovedni ohledem vizuma, a ze to neni jeho problem ....A ze nevi co semnou. Tak podle skusenosti s pruserama a urednikama jsem cekal: "ok, tak dnes večer, a pak uz abych te nevydel!!!" Ale tady, u nejvisiho to znelo:"ZITRA, MISTR!!Tomorow v pet odpoledne. Nedrskoval jsem, presto ze sem vedel, ze mam dalsi den let. Hlavou se my proběhlo, že bud to stihnu, pojedem li celou noc, a ja pak celi den do Bankoku, anebo prodloužim letenku.
