Ráno nás opouští Pepa. Je to jeho klasika. Nikdy nevydrží do konce dovolený, ale u něho to je povolený, povinnosti ve firmě volají. Letos akorát netrhne rekord v počtu ujetých kilometrů naráz. Loni ujel v kuse z ukrajinského Krymu až do Košic (přes 1800 km). Tady odsud to má jen lehce přes 900 km, takže to má na odpoledne. Takže se sním loučíme a říkáme mu ať nám kouká napsat o sobě zprávu.
Honza se Štěpničkou na Africe vyráží do Coronin na četnickou stanici vyřizovat pojistnou událost a jsme zvědaví, jak to dopadne a komu uznají vinu. Když tam dojíždí, tak už je zevnitř slyšet hlasité nadávání. To si „paní řidička“ vyskakuje na policajta. Skáče skoro ke stropu a je ji už toho slyšet po celých Coroninách. Opět vykřikuje argumenty typu „já mám papíry 12 let a místo tam bylo na koně, mohl jet protisměrem“. Mimochodem Honza má papíry 15 let a pravidla silničního provozu zná. To se o tý babě říct nedá. Když polevila ve slovní přestřelce, nebo spíš náletu, tak spustil policajt a ještě o oktávu výš. „Kdybych měl ty pravomoce, tak celým Coroninám seberu papíry, protože jste si je stejně všichni koupili.“ No, muselo to tam být hodně zajímaví. Mezitím si Honza podává ruku se starostou vesnice, protože mají s policií stejný úřední dům. Nakonec to tam vyřizují a kolem 10:30 přijíždí zpět. A tak se ptáme, jak to dopadlo. Vinu uznali babě a na zbytek formalit k vyřízení má přijet v sobotu v devět ráno, protože to musí udělat jiný policajt a ten tady bude až v tu sobotu. No, nevadí. Chtěli jsme jet v pátek domů, ale čas máme, tak vyrazíme o den dýl. Taky se domlouváme, že tato havárka do skóre pádů nebude počítána, ale nazveme ji „crashtest 1“ Takže skóre zůstává 3:3. A co s načatým dnem? Jdeme na pivo. Tam Honza zjišťuje po telefonu od českého pojišťováka a právníka a já nevím od koho ještě všechny věci potřebné ke kladnému vyřízení této pojistné události. To máte lopatu, krumpáč,kolečko….jéé, to je od jinud. Tady stačí doklad od policie s postihem a pokutou pro babu, nevině Honzy a vině baby a možná ještě nějaké blbosti. Někde jsou snad vyfocený, nebo to od něj zjistím. Další zajímavou věcí je, že operátorka od pojišťovny začala shánět odtahovou. To je zajímavá věc. Počítala 1200 km jedna cesta, protože nevěděla přesně kde jsme, tak jsme ji zdělili, že na severní polokouli, kousek od ní. Víte kolik spočítala peněz??? To si ani nepřejte vědět!!! 50 až 60 tisíc korun!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! To je ryto jak sviňa co? Když si to spočítáte na kilometr, tak ta odtahovka je dražší jak autobus. Honza s úsměvem na rtech odmítá pomoc s tím, že motorku domu dotlačí. No, uvidíme, jak to dopadne. Zatím máme čas přemýšlet.
U piva se domlouváme co budeme dělat odpoledne. Půjdeme se podívat na jeskyni Turecká díra. Mimochodem už je točený. Podle mapy to vypadá na nějakých 6 – 7 km jedna cesta. Tak je čas oběda a my vyrážíme směr turistická červená co vede na Gerník. Jdeme polema za Helenou a dnes mají větší kouzlo, jak minule. Dnes je obdělávají všichni helenští a coroninští pantátové a panímámy. Nikdo z mladších lidí tady není. Všichni jsou v Čechách. Snad jen Štěpničkových dcera s manželem. Jí je 22 let a jemu 28 a jsou v Heleně. Mají dvě děti Jozu a Jasmínu, které hlídá babička, když jsou na poli. Joza se uhlídat nedá. Jsou mu dva a něco, ale čipernej je jak velkej čert. Jasmína je starší a už i rozumnější. My pomalu docházíme k odbočce na Kulhavku, ale pokračujeme zde rovně po červené. Je vidět vysílač u kterého jsme byli na motorkách a na druhé straně před námi kouř. Jdeme jeho směrem. Je pod Garinou u salaše. Nikdo tady není a oheň si vesele vypaluje louku. Procházíme sotva dva metry od ohýnku a začínáme stoupat do kopce. Vypadá to na pořádný krpál. Nemýlíme se. Za to, když na něj vylezeme, tak jsme odměněni nádherným výhledem do širokého okolí a taky až daleko do Srbska. Pokračujeme dál po červené a vcházíme do lesa. Není toho tady moc k vidění, za to stromy nám poskytují příjemný stín. Je to neustále mírně z kopce do kopce až po asi hodině vylezeme z lesa a narážíme na červené body, které znamenají zkratku na Tureckou díru. Tak odbočujeme a jdeme pod prudší kopec. Dole pod ním je křižovatka a dáváme se doprava do prudkého kopce. Pak narážíme na turistickou modrou a po ní se dáváme do kopce. Když se na něj vyšplháme, tak Honza vyřkne větu: „já tady na vás počkám, už dál nejdu“ Říkám mu, že to je už jen kousek, ale nedá se zlákat. Kopec se láme a my jdeme zase pod prudký kopec a po asi půl kiláku se před námi objevuje díra jak do prd… Je to Turecká díra. GPS ukazuje našlapaných 10,5 km. To Honzovi ani nemůžeme říct.
Jdeme zkoumat díru. Vtéká do ní potůček a když se k ní přibližuji, tak se rapidně ochlazuje. Řekl bych tak o 10 – 15 stupňů. Je v ní konečně příjemně. Na začátku obrovský dóm plný jílového blátíčka, takže to je jak na kluzišti. Jdeme s Kosťou a Milošem hlouběji, ale moc dál se nedostáváme, protože tam je tak obrovská tma, že ani naše čelovky ji nedokážou proříznout. Slyšíme jak potůček klokotá do tmy a my za ním nemůžeme. Z vrchu na nás občas kápne voda a my se poraženě otáčíme k východu z jeskyně. I Turecká díra má svoji historii. Je zde údajně zakopaný zlatý poklad, který tady ukryli Turci těsně předtím, než je Rakušané z oblasti vyhnali. Taky tady jsou kolonie netopýrů, které nevidíme. Bohužel ani poklad nenajdeme. Je tady fakt absolutní tma.
Po chvilce odpočinku se vydáváme na cestu zpět. Vylezeme do toho krpálu a nahoře sebereme Honzu, který už spí v lese a vracíme se stejnou cestou zpět. Z kopce do kopce, z kopce do kopce. Na Garině kontrolujeme oheň, který zatím zlikvidoval velkou část louky a do salaše se vrátili majitelé. Pod salaší je potůček s pidi jezírkem, kde dáváme pauzu. Přichází na návštěvu malý cikáně a asi kontroluje, jestli jim nepijeme vodu. Uhodl, nepijeme, jen si v ní myjeme nohy. Pak už po známé cestě upalujeme k Pepsinu na pivko, které splachuje prach z cesty.
U piva se domlouváme co budeme dělat odpoledne. Půjdeme se podívat na jeskyni Turecká díra. Mimochodem už je točený. Podle mapy to vypadá na nějakých 6 – 7 km jedna cesta. Tak je čas oběda a my vyrážíme směr turistická červená co vede na Gerník. Jdeme polema za Helenou a dnes mají větší kouzlo, jak minule. Dnes je obdělávají všichni helenští a coroninští pantátové a panímámy. Nikdo z mladších lidí tady není. Všichni jsou v Čechách. Snad jen Štěpničkových dcera s manželem. Jí je 22 let a jemu 28 a jsou v Heleně. Mají dvě děti Jozu a Jasmínu, které hlídá babička, když jsou na poli. Joza se uhlídat nedá. Jsou mu dva a něco, ale čipernej je jak velkej čert. Jasmína je starší a už i rozumnější. My pomalu docházíme k odbočce na Kulhavku, ale pokračujeme zde rovně po červené. Je vidět vysílač u kterého jsme byli na motorkách a na druhé straně před námi kouř. Jdeme jeho směrem. Je pod Garinou u salaše. Nikdo tady není a oheň si vesele vypaluje louku. Procházíme sotva dva metry od ohýnku a začínáme stoupat do kopce. Vypadá to na pořádný krpál. Nemýlíme se. Za to, když na něj vylezeme, tak jsme odměněni nádherným výhledem do širokého okolí a taky až daleko do Srbska. Pokračujeme dál po červené a vcházíme do lesa. Není toho tady moc k vidění, za to stromy nám poskytují příjemný stín. Je to neustále mírně z kopce do kopce až po asi hodině vylezeme z lesa a narážíme na červené body, které znamenají zkratku na Tureckou díru. Tak odbočujeme a jdeme pod prudší kopec. Dole pod ním je křižovatka a dáváme se doprava do prudkého kopce. Pak narážíme na turistickou modrou a po ní se dáváme do kopce. Když se na něj vyšplháme, tak Honza vyřkne větu: „já tady na vás počkám, už dál nejdu“ Říkám mu, že to je už jen kousek, ale nedá se zlákat. Kopec se láme a my jdeme zase pod prudký kopec a po asi půl kiláku se před námi objevuje díra jak do prd… Je to Turecká díra. GPS ukazuje našlapaných 10,5 km. To Honzovi ani nemůžeme říct. 
Jdeme zkoumat díru. Vtéká do ní potůček a když se k ní přibližuji, tak se rapidně ochlazuje. Řekl bych tak o 10 – 15 stupňů. Je v ní konečně příjemně. Na začátku obrovský dóm plný jílového blátíčka, takže to je jak na kluzišti. Jdeme s Kosťou a Milošem hlouběji, ale moc dál se nedostáváme, protože tam je tak obrovská tma, že ani naše čelovky ji nedokážou proříznout. Slyšíme jak potůček klokotá do tmy a my za ním nemůžeme. Z vrchu na nás občas kápne voda a my se poraženě otáčíme k východu z jeskyně. I Turecká díra má svoji historii. Je zde údajně zakopaný zlatý poklad, který tady ukryli Turci těsně předtím, než je Rakušané z oblasti vyhnali. Taky tady jsou kolonie netopýrů, které nevidíme. Bohužel ani poklad nenajdeme. Je tady fakt absolutní tma. 
