Dneska jedeme Já s Martinou, Kosťa a Miloš jen tak pro vyplnění času do Gerníku. Nejdřív zajedeme do Moldovy, tam je nejbližší benzínka. Ta je asi 12 km a na druhou stranu je nejbližší až v obci Ljubková a to je asi 30 km.
Po natankování odjíždíme přes celou Moldovu, v které to je už značené na Gerník. Cesta je asfaltová až k takové bráně do továrny ,u které stojí asi vrátný ,nebo co to je. Od loňska vím, že jsme správně a proto na něj jen mávnu a jedeme dál do nitra továrny. I tam si pamatuji cestu od loňska a tak nebloudíme. Projíždíme ji a najíždíme na serpentiny vedoucí do našeho dnešního cíle. Jsou to fakt pěkný vracečky, kde si svoji stranu neudržíte, tak bacha na protijedoucí auta ( zvláště na Dachny ). Motáme se do zákrut docela dlouho a konečně se to začíná trochu rovnat. Najednou si u silnice všímám vodopádů, kterých jsem si loni nevšiml. Jdu prudce na brzdy a zastavuji bez pádu. Mám ABS. Stojí tady dokonce i auto s pražskou SPZ. Vyjíždíme blíž k vodním pádům a zastavujeme skoro pod nimi. Jdeme si je prolézt. Já s Kosťou šplháme jak kamzici po Tatrách vodní tříští nahoru, abychom si to tam prohlédli. Nahoře je krásný potůček, který se klikatí do dáli lesem a na druhé straně pod vodopádem jsou dominantní pneumatiky, kbelíky a pixly od barev. Nádhera. Ta příroda tady fakt hraje všemi barvami. Vyrábíme si pár fotek a záběrů pokud možno bez rušivých elementů. Pak zase lezeme s Kostlivcem dolů. Jdeme k motorkám a kousek od nás jdou asi i majitelé pražského auta. Zdravíme se „dobrý den“ a pokračujeme v započaté činnosti. Při odjezdu za Pražákama doráží ještě jedno auto se středočeskou SPZkou. My odjíždíme do Gerníku vstříc novým dobrodružstvím. Před Gerníkem v lese ještě narazíte na křižovatku ,na které se dáte doprava a po krásné oblázkové cestě se dostanete do největší české vsi, kde je na zemi položený dokonce nefalšovaný asfalt. Dojíždíme po něm až k zavřenému krámu na Husím rynku. Sedáme si alespoň pod slunečník obřích rozměrů ke stolu vyrobeného z elektrikářské cívky, co na ni jsou kilometry kabelů a vozí ji náklaďák. Sedíme, kecáme, pokuřujeme a najednou přijíždí naši „známí“ z Práglu. Přijdou k nám a diví se, že jsme Češi. Prý si mysleli, že jsme Švýcaři. To teda nechápu proč, když mám na kufru „czech republic“ a pardubickou SPZ, tak na ně čumím jak puk. Kosťa do mě pod cívkou kope a tlemí se. On pochopil proč si to myslí. Mám totiž na kufru samolepky „Motorex – oil of Schwidzerland“. Jak jednoduché.
Domlouváme se, kudy k jeskyni Filipova díra. Ptáme se i jedný místňačky a ona sama kloudně neví. Ale prý tady za krám podél potoka. No, je to asi 300 metrů. Hold tak daleko místní nechodí. My odbočujeme po turistických bodech doleva podél plotu do strmého výjezdu, který teda ve dvou nepůjde vyjet. Martina slézá a aspoň natáčí. Na této cestě jsou balvany jak náprava z Dachny, kličkuji mezi nimi a hlavně nezastavit nebo se můžu se svým BMW rozloučit. Nahoře naštěstí už na rovnějším místě mě stejně jeden šutr zastavuje. Měl jsem lufta ,abych se vešel vedle něj a plot. No tak jsem to nějak vykličkoval a popojel. Kostlivec vyjel bez zastávky a Miloš nechal radši motorku dole a jde pěšo s Martinou. Jedeme dál super off – roadovým výjezdem. Je fakt boží. Mitas – E 09 odvádí svou práci skvěle. Bawor se na nich ovládá jak koloběžka. Dovoluji si fakt hodně oproti E 07, co jsem měl loni. Zastavují mě až kamenné schody ,na které si už fakt netroufám. Otáčíme se a jedeme dolů. Sjíždím až k potoku a jdu se podívat ,až se vyřítí Kosťa. Nevřítí, už tam leží 4:3 Kosťa vede. Přeci se mu to povedlo. Spadnul na té „nápravě z Dachny“ Po postavení sjíždí dolu a já se mu směji. Má ohnuté zrcátko a jinak mu nic není. Sedáme na oře a dojíždíme na konec Gerníku proti proudu potoka, který tvoří vodovod pro tuto vesnici. Na jeho konci, kde vyvěrá ze skály je posezení a místo pro ohniště. Krásný kout země. Dáváme si oběd ze Štěpničkových zásob. Dali nám sýr, lívance, chleba, karbanátky a já nevím co ještě. Plavou si tady kačeny, tak se k nim jdu přidat. Voda tady je po kotníky, zato studená jak led. Procházím se vodou k pramenu, natáčím, fotím. Pak se rozhodujeme, že se jdeme podívat k Filipově díře. Je odsud asi 50 metrů ve svahu. V této jeskyni se schovával muž jménem Filip se ženou Filipikou. Schovával se zde, aby nemusel do války. Opravoval deštníky, hrával na housle a jeho žena tancovala společně s cvičeným medvědem. Kamenný stůl ,u kterého jedli je prý na konci jeskyně.
My jsme tam vlezli jen takovou malou dírou a v prvním dómu se ani nepostavili. V druhém už to jde, ale zase z něho vede jen takový průlez dál, že jsme tam ani nešli. Byli bychom jak prasata. Takže jestli tam má ještě nějaký nábytek, to nevíme.
Po prohlídce volného bytu na konci Gerníku se vydáváme enduro cestou plouživým tempem do Sichevity. Tam už je asfalt a napojuje se u Dunaje na naši známou cestu. Takže jedeme do Heleny, kde se s Kosťou rozhodujeme trochu prozkoumat okolí. Martinu a Miloše necháváme doma, protože se jim už nechce jezdit terénem a jdou dělat společnost Honzovi, který by se sám asi U Pepsiho uchlastal limonád. My si ještě jedeme vyrobit žízeň a pak se napojit. Někdo mluvil o tom, že když vyjedeme z Heleny ke skládce komunálního odpadu, tak za ní asi 200 metrů u žlabu je jeskyně. Jedeme kolem doutnající a smrdící skládky cestou od vesnice a jsou tady často odbočky a spleť cestiček. Zastavujeme, protože před námi je stádo koz a jejich velitel. S tím se dáváme do řeči, kde ta jeskyně je a kam ta cesta vede a taky jak se jemu vede a on se zase ptá jak se vede nám v Čechách. Říká, že tam byl už tak 20x. Taky se nás ptá, jestli to jsme my, co měli tu nehodu u Coronin. Povídá „Valaška křivá, vzali jí prej řidičák“. Jak se to tady rychle po těch pastvinách nese takovéhle zprávy. Ještě chvíli debatujeme a už nasedáme a za né moc přívětivého štěkání a cenění zubů jeho psů odjíždíme směrem k jeskyni. Povídal, že tam je taká lúčka kde ,možeme nechat stroje. Jo, lúčka. Bažina to je. Já tam najel a rázem jsem klesnul o 20 cm. Mám ale 09 a tak Kosťa točí a já projíždím. Pak točím já a Kosťa neprojíždí. Ladím kameru, aby sama natáčela a jdu ho lovit. On má totiž 07. Když ho vytlačim, tak jsme jak prasata a motorky to samé. Jdeme se podívat na ty jeskyně. Jedna je o kousek výš, ale zase úzká. To se nám do ní nechce a z druhé vytěká potok a je taky malá, tak se nám do ní taky nechce. No tak jedeme k domovu. Tam už ve vratech na všechny křičíme, že za to nemůžeme, že nás tam na tu lúčku poslal bača. „Ježíši vy zas vypadáte hováďata“ zní odpověď. No, rozhodně to nebudu mýt. Nejsem přeci prase a navíc mám enduro.
No a máme taky krásný podvečer, tak jdeme po večeři k Pepsimu na dvě, protože ráno má být Honza v devět na policii a když to do deseti stihne, tak vyrazíme k domovu. Honza pojede s Kosťou na Africe….
