Dnes je ten den, na který jsme asi všichni byli nejvíce zvědaví. Ráno posnídáme, a plni všeho očekávání vykukujeme na ulici, kdy už uvidíme nějaké ozdobené vozy jedoucí přes celou ves a šmerkustníky s velkými dlouhými metlami plnými mašlí jako na Moravě. Furt se nic neděje. Sakra, datum je správný. Právě přichází Štěpničkovi z kostela, tak se jich ptáme, jak to, že se nic neděje. Vždyť už se dělo, odpovídá paní Štěpničková, byl kostel. Po debatě se dozvídáme, že tady chodí jen děti po svých příbuzných a ani ne s metlou. A s těmi stejně bydlí většina v jednom statku. Nevzdáváme to, ale fakt se nic neděje. Čekáme celé dopoledne a po obědě se rozhodujeme, že se pojedeme projet po okolí Svaté Heleny.
Za Helenou je ze všech stran vidět na vysokém kopci vysílač a tak se stává cílem naší cesty. Jedeme směrem na Coronini (k Dunaji) a asi po 2 km se vydáváme u elektrických sloupů doprava do svahu po pěkných šutrech. Všichni jedou sami a já s Martinou, která se snaží to natáčet. Honza s Kosťou nám trochu ujeli a v té spleti cest a cestiček jedeme s Milošem prostě po nějaké. Za chvíli je potkáváme proti nám a že ať jedeme a na louce na ně počkáme. Oni se jen někde otočí a přijedou za námi. Zastavujeme na louce a za chvíli přijíždí. Už z dálky vidím, jak se Kosťa tlemí a tak si říkám, že to někde složil. Taky že jo. Při otáčení mu došla půda pod nohama a odnáší to pravý přední blinkr ohnutím v držáku. Nepokoušíme se ho ani rovnat abychom ho neutrhli a stejně by Kosťa na něj zas určitě spadnul. ( Zapomněl jsem napsat, že první den, když jsme odbočili z Coronin na cestu do Heleny, tak Kosťoj to nedalo a jel se projet zase na fotbalové hřiště jako loni. On je totiž fotbalista a u nás se to nesmí a tady to je jedno. Jede přes val a poprvé padá i se svou Afrikou.) Takže vyhlašujeme soutěž BMW versus Afrika v počtu pádů. Tak Kosťa vede 2:0. Určitě jste zaregistrovali, že BMW tady jsou tři a od večera budou čtyři a Koťa je sám. Stejně vede. Je to prostě borec. Popojíždíme asi o kilometr dál krásnou prašnou cestou a tam nacházíme kráter po jeskyni jak hovado a dá se v něm dobře řádit. Nahoru a dolu a po stranách jak v cirkuse v takové té kouli. Jsou tam i skokánky a tak naše tlumiče chodí na dorazy. Kosťa vyjíždí kopec, pálí to celkem slušně a do cesty se mu staví vcelku slušný hrb. Skáče a dopadá krásně na přední kolo. Ozývají se rány ze všech plastů, silentbloků a i Kosťových kostí, ale ustává to. Škoda, skóre nezvýšil.
Po vyblbnutí pokračujeme dál po cestě a necestě hlubokými kolejemi na louky a loučky. Políčka a loučky v protějším svahu vypadají ták krásně upravené v této zvrásněné krajině, že se toho nedá nabažit. Vše umocňuje slunce a teplo. Dojíždíme pod nějaké salaše, za kterými je vidět náš cíl. Projíždíme kolem nich. Nikde nikdo. Cesta plná kamení vede na vrchol kopce Varad s výškou 527 m.n.m. Otvírá se nám neuvěřitelný výhled na Dunaj, rudné doly a jejich odkaliště, nedokončený most přes Dunaj, Moldovu Novu a Veche a okolní kopce. Prostě nádhera. Opravdu jeden z pohledů pro který sem stojí za to jet. Ani se nezdá, že jsme nějakých skoro 450 nad Dunajem. Fotíme, jíme, odpočíváme. Kam spěchat. Při pohledu dolů rozpoznáváme příjezdovou cestu od Dunaje k Heleně a na ni z ptačí perspektivy odbočku k dolům a další cíl cesty je na světě. Martina říká ať ji odvezu do Heleny, že s námi nepojede. Tak ji odvážím a jedeme k dolům. Cestou kolem fotbalového hřiště koukáme na rumunskou ligu a taky možná na budoucí známé sportovní tváře.
Krásná klikatá cesta nás vede kolem hromad naplavenin a vytěžené hlíny z dolů až opět pod vysílač. Ovšem o několik set metrů níž. Po překonání několika zátaras v podobě vysypané fůry hlíny v cestě se ocitáme přímo u ústí do jedné šachty, která je ovšem asi po 50 metrech zazděná a ponechaná díra jen pro odtok vody. Chvíli koukáme po okolí a domlouváme další cíl – nedokončený most na ostrov v Dunaji. Sjíždíme po druhé straně za fůrou hlíny ze začátku po pěkné cestičce, která se po chvíli mění v prudší kopec s obrovským množstvím kulatých kamenů jak pěst. Honza jede přede mnou a je vidět jak se kameny převalují pod koly našich endur. Projíždím a sjíždím i já a jsem rád, že jsem motorku udržel kolama k zemi. Pod kopcem čekáme a nikdo nejede. Tak si říkáme, že to asi otočili a jedou po cestě, kterou jsme přijeli. Není tomu tak. Kosťa je už vidět a opět se už z dálky uculuje a všichni víme, že skóre je 3:0. Chvíli po něm vyjíždí Miloš, právě jede po těch kamenech …… a kurňa 3:1. Běžíme mu pomoct zvednout motorku, z které prozatím vytěká kyselina z baterky na výfuk a válec. Ještě upadl boční kryt na svíčku a je odřené ventilové víčko. Kostlivec má jen odřené plasty mezi rámama. Uděláme pár fotek, něco natočím a jedeme kolem fotbalového hřiště, které je už prázdné a správce trávníku už zapnul sekačky na trávu (ovce) a tak 50 jich pustil udržovat angličana. Pak již po chvilce hledání nacházíme tu správnou prašnou cestu podél odkaliště, které vypadá jako poušť k nedokončenému mostu. Jdeme ho obhlídnout a nafotit. Potom už jen Kosťa zkouší na své Africe zdejší uměle vytvořenou poušť, protože furt tvrdí, že když na Africe, tak do Afriky. Kousek Afriky našel v Rumunsku, tak si zase může odškrtnout jeden splněný sen. Těsně před odjezdem si Honza všímá na svém nově nakomaxitovaném držáku na kufry prasklé trubky. Hold motorky dostaly zabrat. Tak už jen domů. Ale nakonec projedeme jen kolem Štěpničkových a pokračujeme po turistické červené směrem na Gerník a u Křížku se dáváme doprava. Tam projíždíme hodně hlubokými kolejemi až tak, že se válcema opíráme o stěny z hlíny. Na obou stranách si posunuji ochranné rámy až na doraz vzad. Na konci cesty na nás čeká překvapení v podobě zavřené brány. Tady se teda fakt neotočíme. Kosťa vybíhá a zkouší bránu otevřít. Naštěstí to jde. Potom už po slušné banátské cestě dojíždíme až k Pepsimu, kde sedí naši kolegové z Prahy. Jedeme si pro pivo. Nakonec si dáváme každý tři a těch posledních 200 metrů od Magazinu mixt je asi nejhorších za celou dovolenou, protože pivo je silné a slunce taky.
Po večeři zkoukneme jeden z mnoha dílů American choper a bavíme se s panem domácím o těch dolech. Povídá, že v nich dělal a kolikrát ani nevěděl, jak se po šichtě dostal ven. Prý tam práce nebyla tak složitá a tak se tam mohlo pít a kouřit. Dnes nekouří a pije s mírou. My na něm nikdy nic nepoznali. Jdeme k Pepsimu čekat na příjezd Pepy, který doráží kolem 21:45. Dáme si pár pivek a jdeme do našich postelí vyčkávat na další den.
Za Helenou je ze všech stran vidět na vysokém kopci vysílač a tak se stává cílem naší cesty. Jedeme směrem na Coronini (k Dunaji) a asi po 2 km se vydáváme u elektrických sloupů doprava do svahu po pěkných šutrech. Všichni jedou sami a já s Martinou, která se snaží to natáčet. Honza s Kosťou nám trochu ujeli a v té spleti cest a cestiček jedeme s Milošem prostě po nějaké. Za chvíli je potkáváme proti nám a že ať jedeme a na louce na ně počkáme. Oni se jen někde otočí a přijedou za námi. Zastavujeme na louce a za chvíli přijíždí. Už z dálky vidím, jak se Kosťa tlemí a tak si říkám, že to někde složil. Taky že jo. Při otáčení mu došla půda pod nohama a odnáší to pravý přední blinkr ohnutím v držáku. Nepokoušíme se ho ani rovnat abychom ho neutrhli a stejně by Kosťa na něj zas určitě spadnul. ( Zapomněl jsem napsat, že první den, když jsme odbočili z Coronin na cestu do Heleny, tak Kosťoj to nedalo a jel se projet zase na fotbalové hřiště jako loni. On je totiž fotbalista a u nás se to nesmí a tady to je jedno. Jede přes val a poprvé padá i se svou Afrikou.) Takže vyhlašujeme soutěž BMW versus Afrika v počtu pádů. Tak Kosťa vede 2:0. Určitě jste zaregistrovali, že BMW tady jsou tři a od večera budou čtyři a Koťa je sám. Stejně vede. Je to prostě borec. Popojíždíme asi o kilometr dál krásnou prašnou cestou a tam nacházíme kráter po jeskyni jak hovado a dá se v něm dobře řádit. Nahoru a dolu a po stranách jak v cirkuse v takové té kouli. Jsou tam i skokánky a tak naše tlumiče chodí na dorazy. Kosťa vyjíždí kopec, pálí to celkem slušně a do cesty se mu staví vcelku slušný hrb. Skáče a dopadá krásně na přední kolo. Ozývají se rány ze všech plastů, silentbloků a i Kosťových kostí, ale ustává to. Škoda, skóre nezvýšil. 
