Dneska jsme se rozhodli pro cestu do Rovenska a jeho okolí. Takže ráno se ptáme pana Štěpničky, jestli má někdo ve vsi svářečku na Honzův držák na kufry. Pan Štěpnička odpovídá, že svářečku má on. Teda on tomu svářečka říkal, já už taky svářeček pár v životě viděl, ale tenhle model jsem ještě neměl čest spatřit. Byl prostě boží, ale hlavně, že svářel. Po mistrovské zkoušce ve sváření se rám montuje zpět na moto a za chvíli jsme připraveni na odjezd. Jedeme dolů do Coronin, to je obec na břehu Dunaje a místní lidé tady ve válečných letech zbohatli a někteří dokonce přišli až k astronomickým částkám. Pašovali tady naftu a benzin do bývalé Jugoslávie. Mnoho lidí tady při tom položilo život kvůli tomu, že lodě pašující palivo nesvítily a tak se mnohokrát stalo, že se srazily a potopily. Lidé co zbohatli, tak začali stavět vily a paláce, které tady uvidíte a někteří se z obrovského bohatství zbláznili, nebo ho rozfofrovali a tak tady dnes najdete mnoho rozestavěných a nedokončených vil. Ale to už je historie. Zase je to obyčejná rumunská vesnice na jihu Banátu a lidé jezdí na pole s koňmi a povozy. Pokračujeme kolem Dunaje, v kterém je z hladiny vyčnívající skála Baba Caia, která je opředena taky pověstí, ale tu až jindy. ještě spolu kolem Dunaje pojedeme. O kousek dál je na rumunské straně zřícenina hradu svatý Ladislav a jeskyně Gaura cu Muska. Mezi nimi se na srbské straně tyčí hrad Golubač, pod nímž je ve skále tunel, kterým vede silnice. Pokračujeme po klikaté silnici podél hladiny řeky, která je místy sotva dva metry od nás a dokonce i bez svodidel. Ale je to nádherný pohled na hladinu a okolní zalesněné svahy, ze kterých se občas zvedá kouř z ohňů, které nikdo nehasí.
Dojíždíme k obci Liubkova, u které je benzina a to doslova, protože stojany tam jsou Made in Czechoslovakia. Před touto benzínkou se dáte doleva a v obci před mostem zase doleva a odtud asi 20 km lehkého terénu s dvěma trochu složitějšími místy a převýšením 670 m. do obce, která má dnes již jen něco okolo 100 obyvatel. Jedete neustále kolem říčky a potkáváte salaše opuštěné i obydlené až přijedete k první záludnosti v podobě utrženého svahu a odhrnutého na stranu, ale v cestě je bahno. Takže tady se ušpiníte jako prase. Ale asi po 500 metrech v lese odbočíte zase před mostkem doleva a kousek za ním v roce 2003 vzala velká voda cestu, takže zátarasy vás navedou přímo do potoka a asi 100 metrů jedete jeho korytem, takže se zase umyjete. Za těmito terénními vložkami jsme si dali na louce svačinovou pauzu. Když jsme všichni odstrojeni a máme vše vybaleno, tak si všímáme na Pepovi motorce nějak moc včel. A všude okolo taky. Hnízdo. Odnášíme si věci o kus dál, ale moc to nepomáhá. Proto nasedáme na mota tak jak jsme a odjíždíme kus dál, kde bude klid od včel. Zastavujeme a já se otáčím na louce. Jen tak si to brumlá a to je ten problém. Předním kolem najíždím na hrb, motor zdechává a já se kácím k zemi. Sakra 3:2. No Kosťa to snad tak nenechá. Nerad prohrává. Ještě má navrch, ale už jen těsně. S Pepou využíváme přítomnosti malého potůčku a jeho vody k malé osvěžující koupeli.
Po pauze pokračujeme dál směrem do Rovenska. Když tam dojedeme, tak nás tam na návsi vítají akorát dva psi a stádo domácích prasat, pasoucích se vedle zavřeného krámku. Sedneme si na lavičky ke stolu a někdo se dojídá, jiný studuje mapu, někdo krmí potulné psy a nebo jen tak lenoší na lavičkách. Za chvíli přichází první domorodci a dáváme se s nimi do řeči. Jak je to kde hezké a chlubí se, že už taky byli v Čechách. Ukazují nám kam si tady máme zajet, jak to kde vypadá a co tam je. Takže pojedeme odtud do Sopotu Nou přes Boinitu, kde jsou mlýny. Ze Sopotu Nou se vydáváme podél řeky Nery k Čertovu jezírku. Ovšem do cesty se nám staví zavřená brána a na ní nápis v rumunštině – VA RUGAM INCHIDETI POARTA VAMULTUMIM. Naše rumunština není valná, ale Pepa to zhruba překládá něco jako : Pozor, incidenty a pak ještě nějaká slovíčka, která si nepamatuji. Zkrátka asi takto: Pozor na incidenty, soukromý pozemek. Říkáme si, že to večer ukážeme Štěpničkovým a ty nám řeknou přesně co to znamená. Tak se otáčíme a jedeme k jedné zátočině na řece a dáváme opalovací a koupací pauzu.
Když přijde k řece, tak tam jsou stovky pstruhů a voda jak křišťál. Válíme se tady asi dvě hodiny a pak pokračujeme ze Sopotu Nou klikatou endurovou cestičkou s překrásnými výhledy do banátského kraje ve výšce pořád okolo 700 m.n.m až do Carbunari. Na kraji této vsi se dáváme do leva a projíždíme ji celou. V jednom místě je vidět začátek krásného asfaltu. To je silnice 571 na město Sasca Montana. My pokračujeme dál na jih po enduro cestě na Moldovu Novu. Něž dojedeme do Moldovy, tak jsme všichni i naše stroje pokryty řádnou vrstvou prachu.
Natankujeme v Moldově ( off-road spotřeba 8,5l na 100 km) a jedeme na Helenu. Ještě děláme fotky u Coronin u fotbalového hřiště a kopečku fotky a posléze i nějaké kraviny na motorkách. Honza sjíždí dolu nejprudším svahem, dole se otáčí a jede nahoru. Do cesty se mu postavil kámen a trefuje ho předním kolem. Zadní kolo se smeká a Honza dělá efektní půlhodiny s položením motorky bokem pod svah a sebou provádí nějaké divné gymnastické cviky v dost velké rychlosti. Když se zastavuje, tak se zase rozbíhá proti svahu a jde stavět svoji motorku. To se mu nedaří, tak mu jdeme na pomoc. Říkám mu „konečně tě taky vidím spadnout“. On totiž moc nepadá. A skóre srovnáno na 3:3. Po tělocvičné vložce nasedáme na stroje a jedeme ke Štěpničkovým. Po příjezdu a večeři dáváme přeložit našemu domácímu ten nápis. Překlad zní: „Prosím, zavírejte za sebou bránu. Děkuji“ Vypuká obrovský smích, který se zastavuje až hodně dlouho po překladu. No super. Asi to bude příště chtít sebou vozit i slovníček. Škoda, tak se na jezírko podíváme příště. Alespoň je zase proč se sem vracet.
Jdeme k Pepsimu dovršit hezky strávený den, ale tam se dozvídáme zdrcující zprávu. Došlo točený pivo. Musíme lemtat lahváče.
Po pauze pokračujeme dál směrem do Rovenska. Když tam dojedeme, tak nás tam na návsi vítají akorát dva psi a stádo domácích prasat, pasoucích se vedle zavřeného krámku. Sedneme si na lavičky ke stolu a někdo se dojídá, jiný studuje mapu, někdo krmí potulné psy a nebo jen tak lenoší na lavičkách. Za chvíli přichází první domorodci a dáváme se s nimi do řeči. Jak je to kde hezké a chlubí se, že už taky byli v Čechách. Ukazují nám kam si tady máme zajet, jak to kde vypadá a co tam je. Takže pojedeme odtud do Sopotu Nou přes Boinitu, kde jsou mlýny. Ze Sopotu Nou se vydáváme podél řeky Nery k Čertovu jezírku. Ovšem do cesty se nám staví zavřená brána a na ní nápis v rumunštině – VA RUGAM INCHIDETI POARTA VAMULTUMIM. Naše rumunština není valná, ale Pepa to zhruba překládá něco jako : Pozor, incidenty a pak ještě nějaká slovíčka, která si nepamatuji. Zkrátka asi takto: Pozor na incidenty, soukromý pozemek. Říkáme si, že to večer ukážeme Štěpničkovým a ty nám řeknou přesně co to znamená. Tak se otáčíme a jedeme k jedné zátočině na řece a dáváme opalovací a koupací pauzu. 
