Dnes se chceme podívat na Decebala Dáciu – rumunského vládce, který má svoji sochu vytesanou do skály v kazaňské soutěsce za městem Dubova v hodně nadživotní velikosti.
Nejprve sjedeme zase do Coronin, kde už při sjezdu z Heleny je vidět v Dunaji čnějící skála s názvem Baba Caia. Je opředena legendou, jak turecký správce Moldovy nechal na skále vysadit jednu ze sedmi manželek jménem Zálička, protože chtěla utéci s maďarským šlechticem. Měla se na skále káti, ale její milenec ji odtamtud vysvobodil. Později měl ještě milenec šanci se pomstít, když byl v boji smrtelně zraněn, tak mu sdělil, že Zuleika žije a stala se křesťankou.
Za Babou se na srbském břehu pyšně tyčí vojenská pevnost Golubač. Byla postavena již za Marie Terezie. Bojoval zde s Turky Zikmund Lucemburský. Legenda vypráví, že jeskyně nacházející se poblíž pevnosti po proudu, kde Svatý Jiří zabil draka. Touto zdechlinou se pak živil hmyz a ten pak nakazil celou pevnost.
V tu dobu tu však ještě nebyla hladina Dunaje tak vysoko, protože ji zvedla až výstavba největší vodní elektrárny v Evropě (s výjimkou Sovětského svazu), která měla zkrotit v těchto místech divoky Dunaj. Po dostavbě v roce 1972 se hladina zvedla o 33 metrů. A pozor, nesmí se zde fotit. Proto jsem to tady loni jenom natáčel.
Dál pokračujeme kolem obce Liubkova a Berzasca, kde v těchto obcích také sídlí Česká menšina. Po chvíli míjíme zříceninu hradu Drencovna, který taky pohltil Dunaj. Za odbočkou na Bigar začíná off-road v podobě opravy hlavního tahu. Opravovali to tady už loni a zdá se mě, že s tím ani trochu nepohnuli. Naštěstí je tady v tom údolí kolem Dunaje neustále na co koukat, tak nám to docela utíká i s těmi pauzami než, odhrne buldozer obrovské balvany do řeky. Projíždíme Svinitou a zainí je další hradní zřícenina, kterou si vzala řeka, jako daň za její zkrocení. Zřícenina se jmenuje Tri Culi a pochází z roku 1439. Její dvě hranaté věže vypadají, jako kdyby měly každou chvílí spadnout do té obrovské masy vody, ale zatím se drží. Stáčíme se na severovýchod a míjíme odbočku na nejbohatší českou vesnici, v které mají dokonce asfalt a nejmenší odliv mladých lidí do Čech, protože zde ještě fungují antracitové doly. A už přijíždíme do Kazaňské soutěsky. Ta nádhera se ani slovy nedá popsat. Nádherná mohutná řeka a do ní padající bílé skály. Člověku se ani nechce jet. Nejraději by zastavil a jen tak pásl oči. Toto místo je bohaté na jeskyně a jedna obrovská se jmenuje Dubova. Až to otočíme zpět, tak do ni nakouknem.
Po nabažení se soutěskou projíždíme kolem kláštera, za nimž je už socha Decebala Dácii. To byl poslední vládce původních obyvatel Rumunska, Thráckých kmenů a hlavně Dáků. Alespoň víte po kom se jmenuje nejslavnější, nejlepší a asi i nezničitelné rumunské auto. Tady se taky nesmí fotit a zrovna tady stojí i pohraniční hlídka, ale nikoho to moc nezajímá a hlídku už vůbec ne.Takže po nafocení se otáčíme a jedeme k jeskyni Dubová. Hledáme přístupovou cestu a nakonec jedeme na louku nad jeskyni a dál jen pěšky. Ale ouha. Po chvíli se z cestičky stává pěší off - road a nakonec horolezecký sestup. Takže to vzdáváme a děláme si jenom oběd. Škoda. Má to být jeskyně s velkým dómem a ústit až do Dunaje, takže asi takový tunel.
Po jídle pokračujeme zpět a na odbočce na Biger se dáváme doprava. Z mapy jsme vyčetli, že na cestě u řeky mají být vodopády. Všímáme si jich a na cestě zpět se u nich zastavíme. Do Bigeru vede zase endurová 18 km dlouhá cesta, která vystoupá až do 550 m.n.m, kde už nás přivítá ospalá vesnička. Není tady zdaleka takový ruch jako v Heleně, ale českých aut je tady taky dost. V krámku nakupujeme pití a nanuky a kocháme se krásnou panenskou přírodou. Kosťa vyráží na průzkum do všech stran vsi. Vždy když se vrací, tak rozvíří hodně prachu z cesty. Já tady bydlet a mít otevřená okna, tak mu dám po dřžce. Odjíždíme směrem vodopády. Jsou dva nad sebou a každý z nich má tak dva metry. Zastavujeme motorky na kraji stržené cesty a jdeme se cachtat. Ve vodě ledové kry nejsou, takže má nad nulou. Ale zas ne moc. Jenže, když je takové vedro. Kosťa a Honza jdou do vody po hlavě a to doslova. Už plavou břichem nahoru, jak leklá ryba. A najednou zas břichem dolu. A teď nejsou vidět vůbec. Prostě jak malí Jaryni. Točím je a lezu do vody jen po pás. Miloš se k vodě jen přiblížil a vzdává to. Pepa byl provést očistu o kousek dál, aby na něj nikdo necákal. Toto letní veselí vydrží asi půl hodiny a pak se osušíme, oblečeme a jedeme k Dunaji a do Heleny.
Cestou kolem Dunaje natáčíme s Martinou kluky na motorkách každého zvlášť, ať máme nějaký úvodní záběr na naše DVD. Pepa neustále zastavuje a něco si fotí. Na odbočce na Helenu zastavuji a čekám na ostatní. Vidím, že už se blíží a tak se plouživým tempem vydávám do kopce k Heleně a natáčíme cestu. V zatáčce se ještě ohlédnu a koukám, že už se sjeli a blbnou na kopečku za hřištěm. Ať blbnou, my jedeme natáčet. Ke konci cesty nás dojel Miloš a u Štěpničku Kosťa i Pepa. Ptám se, kde je Honza. Ještě si tam chtěl zablbnout na kopečku a přijede, zní odpověď. Je vyhlášená příprava na večeři. Honza nikde. V tom přijíždí Dácie se sousedem a ten říká, že Honza měl havárku. Že jemu nic není a motorka leží na zemi a teče z ní olej. No, říkám si, že zas dělá z komára velblouda. Tady to má každý ve zvyku. Pepa a Kosťa se Štěpničkou se mu vydávají naproti a my s Milošem zůstáváme nahoře, protože jsme už odstrojení a na zvednutí nebo co se tam stalo stačí tři. Říkám Pepovi, ať když tak cinkne. Bohužel za chvíli cinká. Honza jel po cestě a Rumunka s Dácií vypálila do cesty, aniž by se rozhlédla. On se ji už nestačí vyhnout a trefuje ji pravou stranou, to ho odráží a padá na levou stranu. Udělá pár kotoulů a končí asi 10 metrů od motorky. Zvedá se a běží ji zvednout. Dácie se pootočila o 90 stupňů a už z ní vystupuje korpulentní Valaška (Rumunka). Začíná slovní přestřelka a každý přestřeluje ve své rodné řeči. Po chvíli se Honza snaží vysvětlit, že si stejně nerozumí, tak ať počkají až dojede pomoc. Kluci s panem Štěpničkou doráží momentem a začíná koloběh věcí, co se musí udělat. Zavolat policii, sehnat odtah nahoru do Heleny, zjistit co vše je s motorkou, co na to pojišťovny atd….Zkrátka práce na další tři dny a hlavně žhavení telefonu. Honza, který už 10 let nekouří, tak tady stáhnul 4 cigára za sebou. Přijíždí policie a vyšetřuje se. Valaška se brání, že Honza mohl vjet do protisměru, že tam bylo místo na koně a že ona má řidičák 12 let. Říkáme si jak to dopadne. Přece jen ona je místní a policie taky, ale vina je evidentně na její straně. Policista ji vysvětluje (doslova) a dokonce kreslí na zem, co je silnice a co se dělá než auto na ni vyjede. Ona říkala, že viděla projet čtyři motorky a myslela si, že další už nepojede. Prostě argumenty ženský (promiňte slečny a dámy co to čtete vím, že vás se to netýká).
Odtah do Heleny je zajištěn a paní ukřivděná a Honza se Štěpničkou jedou do Coronin sepsat protokol.
My, co jsme zůstali nahoře jsme dostali hlášku ať koupíme lahvače, protože se to asi protáhne. Za chvíli přijíždí Štěpničkových zeťák s Arem a remorkou (vozík) a na něm Kosťa držící BMW. A za nimi Pepa. Skládáme motorku a pak ji obhlížím, co s ní vlastně je. Ohnutá pravá vidlice, zmuchlané rameno a čep, mlhovky, rámy motoru, ventilové víčko je proražené, odřené plexi, dolíček v nádrži, přední kolo o 10 cm vzadu, ale vypadá v pohodě. Ale na druhou zobák, světla a takovéto věci ze předku, co jsou první na ráně, tak jsou netknuté. Za to Dachna má oba blatníky, kapota, chladič, světla, maska, přední náprava, asi i převodovka, protože na odjetí museli použít honě hrubého násilí. Auto vždy vytočili pomalu na maximum, rozjeli se a v převodovce zarachotilo a stáli. Nakonec s tím teda odjeli.
Honza se Štěpničkou se vrátili asi ve 23:00 hodin a říkají, že ráno v devět tam mají být zas. Takže si dáme každý nějakého lahváče a jdeme spát. Zítra bude asi náročný den.
Po nabažení se soutěskou projíždíme kolem kláštera, za nimž je už socha Decebala Dácii. To byl poslední vládce původních obyvatel Rumunska, Thráckých kmenů a hlavně Dáků. Alespoň víte po kom se jmenuje nejslavnější, nejlepší a asi i nezničitelné rumunské auto. Tady se taky nesmí fotit a zrovna tady stojí i pohraniční hlídka, ale nikoho to moc nezajímá a hlídku už vůbec ne.Takže po nafocení se otáčíme a jedeme k jeskyni Dubová. Hledáme přístupovou cestu a nakonec jedeme na louku nad jeskyni a dál jen pěšky. Ale ouha. Po chvíli se z cestičky stává pěší off - road a nakonec horolezecký sestup. Takže to vzdáváme a děláme si jenom oběd. Škoda. Má to být jeskyně s velkým dómem a ústit až do Dunaje, takže asi takový tunel. 
