Jako tradičně každý rok začínáme s přípravami již ve čtvrtek. Ráno jedu pro pivo a zjišťuji, že ho zapomněli poslat. No, je teprve čtvrtek, tak se jim snad povede poslat do začátku srazu . Seká se louka, začínají se stavět pártystany, náš stan na spaní. „pivní stan“, nosit lavice, židle, stoly a večer dostávám sms, že pivo je už v obchodě, kde ho mám objednané, takže pro něho vyrážím. Dovezu ho a zkouším spustit lavinu náhod zakončenou plným půllitrem s krásnou bílou hustou pěnou. Je fakt obzvláště dobře uvařené. Besedujeme do noci a užíváme si krásné letní noci za šera, protože je pár dní po úplňku a puchejř svítí jak bláznivej.
Ráno začíná nové kolo příprav a dolaďování všech věcí ke spokojenosti účastníků. Dodělávají se pártystany, uklízí se a připravuje sál bývalé hospody na Vedralce pro ty, kteří nahlásili, že nebudou mít stany, natahují se další prodlužováky s elektrickým proudem, aby bylo osvětlení. Den plyne jak voda a práce ubývá pomalu. Nakonec v odpoledních až podvečerních hodinách je vše připraveno. Přijíždí první účastník. Jaro Kuchta, doktor z Povážské Bystrice se svým novým kabrioletem. Je totiž po operaci a na motorce ještě nemůže. A pak se to začíná sjíždět na motorkách. Lidi, které neznám i které znám. Večer už je poměrně živo pod stany a debata rozvinuta správným směrem. Stmívá se a začíná padat voda z nebe, která vydrží padat až do dopoledních hodin.
Ráno si myslím, že se nikomu ani nebude chtít vyjet na orientál. Naštěstí kolem půl desáté déšť ubírá na intenzitě a nakonec ho svatý Petr vypíná úplně. Rychle vysvětluji záludnosti na trati a jak postupovat při ztrátě orientace Vysvětluji, že začátek trati je u autobusové zastávky která je dole ve vsi, takže po trávě z louky k asfaltu tam DOPRAVA, dolů pod kopec a doleva k zastávce. Odjíždí první a sjedou po trávě k asfaltu, švihnou to doleva a berou za plyn. Polil mě pot a říkám si: „ještě nenašli ani první křižovatku na trati a u to zkur…….“ Další naštěstí odbočují správně. Teda skoro všichni. Ještě jedna motorka se najde co odbočí doleva. Nakonec se ale všichni proženou zpět a začátek trasy najdou zdárně. V duchu si říkám jestli se se všemi večer setkáme. Jdu jim dělat přítele na telefonu. Této nápovědy nikdo celý den nevyužívá, dokonce ani muž na Harleyi, co loni odjel 4 km a 8x volal. Po jeho příjezdu mě povídá, že v Blansku dost zmokli a tak už jeli zpátky. Docela na něj čumím. Přes Blansko to nevedlo. No nic, zpátky je. V podvečer se to začíná sjíždět s menší, či větší úspěšností. Po doražení i posledních účastníků je připravena večeře v podobě řízků a komu by nestačil, tak na doražení je tlačenka. No a po jídle přichází vyvrcholení akce ve formě jejího vyhlášení:
Nejvzdálenější účastník ČR:
1. místo Ferda Adv. – Ostrava
2. místo Marek Adv. – Praha
3. místo Marek LC8 – Praha a Čízák HP2 – Praha
Nejvzdálenější účastník SR:
1. místo Walter Adv 1200 - Ulič
2. místo Cyril DL650 – Košice
3. místo Karabinoš DL650 – Revúca
Orientační závod
1. místo Cyril + Alena DL 650
2. místo Walter + Adriana BMW 1200GS Adv.
3. místo Pavol + Ivana VFR
Mototuristky
1. místo Romana – Praha
2. místo Klasika – Velká Bíteš
3. místo Kačka – Stěžery
Nejhezčí motocykl
BMW R 1200 GS Adventure (milášek) – Walter Schuster
No a po vyhlášení dorazil ještě jeden pozvaný účastník na indickém stroji Enfield s diesel agregátem o obsahu 435 ccm a výkonu necelých 7 koňských sil a dojezdem na jednu nádrž více jak 1000 km (to je adventure, nádrž má 15 l obsah). Potom začala už jenom bujará zábava a pršet. Bujařilo se dlouho do noci.
Ráno se již jenom za deště sklízely stany a pomalu se to rozjíždělo. My jsme tam uklízeli zhruba do poleledne a pak odjeli k domovu. Toho si všiml svatý Petr a tak vypnul vodu.
