DEN5:Pondělí 4.6.2007
Ráno balíme stany a dostáváme tip od majitele campu,jak se dostat nejkratší cestou do Albánie.Vyrážíme tedy směr Igoumenitsa-Sagiáda na Albánsko-řecký hranice v horách.Až na celnici vedla asfaltka.Řecký asfalt strašně klouže.Jezdit na něm je fakt o hubu.Zastavíš a nohy se ti rozjíždí od motorky jak na ledu.
Odbavení 12 motorek,kontrola techničáku a zelenejch karet+vystavení jakýhosi papíru,že motorka na které jedeš je tvoje trvalo asi hodinu.Vše bylo OK a před námi se zvedla závora a my vyrazili vpřed……….
Cesta byla šotolinová v délce asi 20km.Jelo se jen na 1. a 2. převodovej stupeň.Průjezd vesnicí Ciflik,Butrint.Špatně jsme zabočili a vjeli jsme do vesnice ve které cesta končila.Otočit a zpět přes vesnici.Místní věděli že se to nedá projet,tak už na nás na náměstí čekali když jsme se vraceli zpět na křižovatku.Mávali jak o závod,moc motorek tam asi neprojede,natož 12 strojů v koloně s vlajkami Zajímavé je,že ve vesnici byl jakýsi asfalt,ale vyjels ven a zase šotolina.
Dorazili jsme k řece,kde byl přívoz.Každý zaplatil symbolicky 1 euro a vjelo se na prám.Pokračovali jsme směrem k městu Sarande.V horách kousek před městem už na nás čekal albánský policista na terénní motoguzzi.Asi dostal echo od celníků a provedl nás skrz městem na majáky do hotelu,kde pracoval jeho známej.Byl to nově postavený přepychový hotel na kopci u moře s nádherným venkovním bazénem a palmami.Asi se Albánie vzpamatovává a snaží se nalákat turisty do přímořských oblastí.Dali jsme si oběd.Policista nás doprovodil na křižovatku za město,rozloučili jsme se a vydali směr Vlore-Fier-Lushnje-Durres,dále kolem Tirane do Lezhe a k jezernímu městu Shkoder,kde byl hraniční přechod do Černé Hory.Ale abych nepředbíhal………..
Cesta vedla překrásnými horami a koryty řek.Počasí nám stále nepřálo,střídal se déšť se sluncem,cesty byly rozbité a motorka šla hodněkrát až na doraz.Při jednom výjezdu ze zatáčky nebyl na silnici asfalt,byla tam jen kamenná cesta s dírami.Áda s tím nepočítal a zadní topcase givi vzlétnul a přistál na silnici.Odnesl to jen pár škrábanci,úchyty byly v cajku.Jelo se dál.Silnice do města byla v rekonstrukci,takže hurá do stupaček a vzhůru dolů.
Následovalo pár hodin offroadu po rozbitých cestách.Nejhorší bylo že v blátě a kamení člověk musel předjíždět osobní a nákladní auta.
Kousek před Tirane nás zastihl prudký liják.Rychle jsme odbočili na benzínku,dali si kávu a počkali až se bouře přežene.Pumpař říkal,že do Shkoderu je vybudovaná nová cesta a že by jsme se do půlnoci měli dostat na hranice……
V Albánii jezdí samej starej mercedes.Museli snad vykoupit všechny starý šunky v bazarech v Německu..Na jedný cestě „stál“ uprostřed žebrák bez noh a mával na nás když jsme projížděli.Nechápu jak tam mohl stát,měl jsem strach že mi padne pod kola.Podél této cesty byly ve vesnici obchody s gumami,disky a poklicemi.Zajímavé bylo že co vesnice to jiný druh obchodu………
Přestalo pršet,tak vyrážíme směr Shkoder.Pumpař nekecal !!! Byla tu 4 proudová silnice.Valíme 130 a proti nám normálně jezdí v odstavným pruhu v protisměru skútry a normálně tu u silnice prodávají ovoce a zeleninu.Jinej kraj, jinej mrav.Autostráda končí a dál pokračuje velice slušná silnice,ikdyž plná policistů s radarem,ale mávají a nezastavují nás ikdyž tam jedeme rychle jak hovada.Čas nás tlačí,začíná se stmívat.Tankujeme na benzínce za jednotnou cenu 20 euro za motorku a je úplně fuk kolik natankovals.Ber nebo neber.Pumpař si asi pěkně namázl kapsu a my vyrážíme směr Shkoder.Do města přijíždíme za tmy.Město je bez asfaltu,celý rozbitý,nesvítí tam pouliční osvětlení a kdo mohl bejt na ulici tam prostě byl.Všude mraky lidí,špína a smrad.Bloudíme,nemůžeme najít odbočku na hranice.Bigounovi se rozsvítila kontrolka oleje a motorka zhasla.Doprdele….jestli je to zadřený,tak tu všichni zdechneme.Zastavujeme motorky na kraji,působíme menší dopravní chaos,začínají se k nám přibližovat dav lidí.Jdeme zjistit co se stalo,vypadá to dobře,bigoun dolil olej a motorka nastartovala.Slyším laďáky,můžeme vyrazit z tohohle bohem zapomenutého města.Albánský děcka mi okupují motorku a myslí si ,že moje GPS garmin zumo je televize
Přejíždíme most přes řeku plnej žebráků a vyrážíme směr hraniční přechod Murigan.Před půlnocí dorážíme na celnici.Kontrola všech dokladů a odevzdání zázračného papíru zabrala asi 30 minut.Z přijíždějícího auta vystupuje čáryfuk
Všechno je OK a my odjíždíme z celnice směr Ulcinj v Černé Hoře.Před městem nás zastavuje auto,prej jestli sháníme ubytování.Říkáme že chceme do campu,ten nám však rozmlouvá a nabízí ubytování u něho v pensionu za 9 euro na hlavu.Bez váhání bereme a jedeme za ním.Kdo by chtěl v noci stavět stan že…..
Pokoje sou slušný,ubytováváme se a míříme do města na půlnoční večeři u jeho známého.Klasika,já na bráchu brácha na mě Jíme co sneseme a o půl druhé ráno padám mrtvej do postele……………….
DEN6:úterý 5.6.2007
Zas chčije !!!
Rozhodneme se,že zůstaneme v Ulcinju do zítra.Dáváme dohromady motorky po albánském offroadu.Dobrákovi prasknul zadní blatníček od ermaxu,ale velká podložka to spraví.Jdeme se projít na místní trh do města.Mentalita lidí zde ve městě je spíš albánská.Ve městě hned vedle trhu bylo parkoviště,nebo spíš autobazar.Byla tam pěkná černá audina i se slovenskejma značkama.Asi nějaká čorka.Vzali jsme si taxi a jeli se podívat za město na velikou pláž,dlouhou 5 kilometrů.Původně jsme tam chtěli campovat,ale naštěstí se tak nestalo.
Pláž byla v hrozném stavu.Špína,všude plno střepů,celý areál byl jak o 20 let zpátky v času.Dali jsme si pozdní oběd a taxíkem se dostali zpět do pensionu.Domluvili jsme se že zítra pojedeme ve dvou skupinách.Jedna směr Podgorica-Mostar-Konjic a druhá to vezme po pobřeží do Kotoru a pak přes bosenské hory do Konjice,kde si dáme sraz a ubytujeme se.
DEN7:středa 6.6.2007
Prozměnu zase chčije !!!
Naše skupina vyráží směr Bar-Kotor.Jadranská magistrála je zasekaná skoro ve všech městech.Předjíždíme auta přes plný čáry,jinak to nejde.Tankujeme benzín a jedeme do hor nad město Kotor a směřujeme směr hraniční přechod Gradine.Než se vyšplháme na kopce je 12 hodin a dáváme si oběd ve výšce 930mnm v krásné zatáčce.Chleba a konzervu.Pokračujeme dál z kopce dolů,kde už vidíme hraniční přechod.Vše jde hladce,za 15 minut jsme v Bosně.Podle plánu vyrážíme směr Trebinje a pak se dáváme na sever kolem jezera Bilečko.Opět leje jako z konve,tak si dáváme v jezerní restauraci kávu a čaj.Po půl hodině už tolik neprší,tak vyrážíme směr Plana na náhorní plošinu Dabarsko Polje.
Všude kolem jsou rozstřílený a vypálený domy,projíždíme dokonce minovým polem.Chtěli jsme si zkrátit cestu v Berkoviči do Konjiče.ale místní policista říkal,že cesta je ve špatném stavu a je jen šotolinová a v dešti špatně průjezdná.Rozhodujeme se že pojedeme přes Mostar a kaňonem kolem řeky Něretva do města Jablanica a dále k Jablaničko jezero,kde už na nás čeká první skupina.Cesta kolem řeky je nádherná,jen kdyby furt nechcalo……..
Přijíždíme v 19 hodin a ubytování už máme zajištěný.Pěkný pension u jezera,co víc si přát.
První skupina si dnes užila opět offroadovou vložku.Tiše závidím.Nechápu jak to všechno stihnou a ještě přijedou vždycky první.
Najíme se a padáme mrtví do postele.
DEN8:čtvrtek 7.6.2007
Po snídani se opět dělíme na 2 skupiny.Jedna pojede přes Banja Luku do Maďarska a druhá přes Sarajevo-Slavinsky Brod.Kousek před hraničním přechodem do Chorvatska se nám stane malá nehoda.Prudce brzdíme a jeden z posledních jezdců Marek „Pekař“ nedobrzdil kolonu a než aby nás smetl,posílá motorku do příkopy.Odneslo to zlomený zrcátko a plexi ermax.Americká páska spravila plexi a zrcáko putovalo do tanvaku.Vyrážíme dál.
Čím víc se blížíme k chorvatským hranicím,tím víc bylo rozstřílených a vypálených domů kolem nás.Přejezd hranic byla jen formalita a my se ocitáme v Chorvatsku.Pokračovali jsme směr Požega a že bylo dost času,rozhodli jsme se pro menší offroadovou vložku lesem.Výjezd na kopec kde byl vodopád a pak dolů asi 20km do vesnice Slatinsky Drenovač a dále do Slatiny.Blížíme se k hraničnímu přechodu Barcs.Ted už nás čeká jen nudný přejezd Maďarskem k Balatonu.Rovinka,nikde žádnej kopeček jen pár zatáček a déšť.První skupina už dorazila do campu ve městě Hevis kousek od Balatonu.Camp je asi 100 metrů od termálních lázní.Dorážíme kolem 20 hodiny,máme zajištěno ubytování dáváme si večeři a jedeme pro pivo do marketu.Debatujeme jak se kdo dnes měl,která skupina kde byla a kolem půlnoci jdeme spát.
DEN9:pátek 8.6.2007
Ráno jdeme na snídani do místní restaurace v campu.Je tam moooc pěkná servírka.Po snídani balím věci.Někteří z nás jedou dnes domů,pár lidí tu však zůstává a užívá si termálních koupelí.Mě dnes večer čeká cesta do Chorvatska k moři,na rodinnou dovolenou.S Ladíkem a Pekařem vyrážím směr Bratislava-Brno,Ladík pak pokračuje do Ostravy-Karviné.
Ve 14 hodin jsem doma.Odstrojuji motorku,zjišťuji že padací rám je ve svárech popraskaný.No nic stejně holka půjde po dovolené do servisu a tam mi ji dají do kupy.Zadní pružina je taky v háji…………
A toto je konec jedné motorkářské dovolené……….
2800KM
12 lidí
11 motorek
10 států
9 dnů
Moje náklady na cestu i s trajektem 640 euro.
Zvláštní poděkování Helence, která to s náma vydržela celou cestu jako bigounův spolujezdec.
DEN5:Pondělí 4.6.2007
DEN6:úterý 5.6.2007
DEN8:čtvrtek 7.6.2007
