PALUBNÍ DENÍK Z GASTRO, PIVNĚ, SILNIČNÍHO DOVOLENKOVÉHO VÝLETU TELEBLBIES PŘES SK,H,HR,BiH,MNE,AL
Den 5.:
Dopoledne se všichni válíme u moře a sem tam zajdeme na pivo – pitný režim se musí dodržovat. Jíme koblihy a chladíme se v moři. Pláž je tady doslova přelidněná – to nám trochu vadí, ale dá se to překousnout – nebudeme se tu přece válet týden. Odpoledne jede Držák a Ríša s holkama do Ulcinju, procházejí starým Ulcinjem a vracejí se k večeru – cca 40km. My ostatní se válíme u vody celej den. Večer jdeme do naší oblíbené restaurace na megapizzu a grilovaný kotlety. Spát jdeme vcelku brzo. Ráno už budeme točit k domovu.
Den 6.:
V 8,30h se loučíme s Milanem, který směřuje k Dubrovníku a my razíme směrem na Albánské hranice. Na hranicích vcelku pakárna, vedro jak sviňa a vše zdržuje jeden debilní němec, který místo techničku od auta cpe celníkovi techniček od karavanu, který má ovšem zaparkovaný doma v Německu, ale celník už to má naťukaný v počítači a vzniká vcelku zmatek, kdy se na celnici bortí počítačová síť. Tvrdneme tam skoro hodinu a půl. Jinak pohoda. Jakmile se dostaneme na řadu, trvá to 10 minut a jsme v Albánii. Razíme si zobákama cestu na Shkodar. Po cestě potkáváme obrovskou svatební kolonu – tolik hostů na svatbě jsem ještě neviděl – kolona byla snad přes kilometr dlouhá. Na začátku Shkodaru mizí jakékoli značení a tak opět hledáme správný směr. Nakonec nám opět radí místní lidé u jedné pumpy. Provoz je opravdu úžasný. Na dvouproudové ulici jsou klidně čtyři řady aut, přednost veškerá žádná, ale za celou dobu nebyla žádná krizovka a všichni nám ochotně dávali přednost při najíždění z vedlejších a my to samé opláceli jim. Na kruhových objezdech hlídají policajti, snad proto, aby řidiči nejezdili i do protisměru – vůbec bychom se tomu nedivili – proč to bude zbytečně objíždět, když ten potřebný výjezd je hned po levici. Ne, vážně – provoz nás opravdu zaujal, ale né ve zlým. U nás bych se prodíral zácpou a každou chvíli postával na křižovatce – tady je člověk neustále v pohybu, furt se jede, třeba pomalu, ale furt. Jsme venku z města. Objíždíme Shkodarské jezero a pokračujeme po hlavní silnici na přechod AL/MNE. Vedro jak sviňa. Všude kolem je neskutečnej binec a toulavý čokli, kteří ty skládky doslova okupují. Po pravé straně jsou vidět nádherný hory. Škoda, že je dovolené jen týden. Hned bych do těch hor odbočil a v Albánii zůstal alespoň dva, tři dny. Co naplat – ale není všem dnům konec. Určitě se někdy vrátíme na celý týden. Hranice v pohodě. Pokračujeme na Podgoricu, Nikšič (tam se ještě fotíme u jezer na silnici směrem na Trebinje), zpátky do Nikšiče. Za městem zastavujeme na pozdní oběd v jedné výtečné konobě – poprvé se stává, že to nemůžeme dojíst – 350g porce grilované plněné vepřové rolky, míchaného masa a výtečných steaků je na nás moc – stydíme se. Po jídle jedeme dál na hranice MNE/BiH opět kaňonem a tunely okolo Pivské přehrady. Na cestě k moři nám tudy dost pršelo, a tak se tu dnes zastavujeme v městě Plužine. Sjíždíme dolů k jezeru, zkoušíme vodu – je krásně čistá, ale teplota nic moc. Pokračujeme dál k hrázi – potkáváme se tu se dvěma kluky na 1100GS z polského BMW klubu a jejich kámošem na Intruderovi – jedou jezdit do pohoří Durmitor a pak do hor k hranicím s Albánií. Z hráze je krásný výhled do kaňonu – hloubka jako prase. Za chvíli jsou hranice. Za nimi bereme chatku ve vodáckém kempu nad řekou Drina. Večer rozdělává majitel kempu oheň a začíná nespoutaná zábava s místními, při níž jsou Zdenál a Kristýna vyhodnoceni jedním Bosňákem jako „první česká liga“. Probíhá ochutnávka rakije z naší strany a ochutnávka slivovice ze strany Bosňáků. Spát jdeme až pozdě v noci a některým není moc dobře.
Najeto 317km.
Den 7.:
Ráno nebo spíš dopoledne je krušné. Hlavy bolí a pravděpodobně se nevejdou do přilby. Držáka ještě štípla do nohy vosa, a tak se mu ještě možná nevleze noha do boty – nakonec se vlezla.
Jdeme s Evou, Ríšem a Kristýnou zkusit řeku. Voda je brutálně ledová, ale nádherně čistá a osvěžující.
Pomalu balíme, loučíme se s lidma. Mačkám tlačítko startéru, ale brambora nechce naskočit. Vytahuju svíčky Brisk a montuju starý NGK. Chytá na brnknutí. Už předtím jsem si všímal, že po ránu se jí moc nechce – startér točil jako blázen a motor naskočil až tak na třetí, čtvrtý převalení – za tepla to bylo v pohodě. Takže Brisky už ne – něco přes 6000km je na svíčky opravdu málo. Je 12h. Konečně jedeme.Za městečkem Brod (kousek od Foče) odbočujeme na Goražde a jedeme pěknou silnicí podél řeky Drina. Za Goražde v obci Ustipraca odbočujeme doleva a pokračujeme pěkným kaňonem s mnoha zatáčkami a tunely na Rogatici (před ní si dáváme „odpolední oběd“ čevapčiči s hranolkama, šopák a kafe), Podromanii do Vlasenice. Krajina od Podromanie až do Vlasenice nám připomíná Šumavu. Po cestě je několik odboček k lyžařským centrům. Před Vlasenicí lezeme do nemoků. V městečku trochu bloudíme, nikde není ta správná cedule, a tak hledání správné odbočky chvíli trvá. Konečně jedeme dobrým směrem, odbočujeme doleva a pokračujeme na Gojsalici k hlavní silnici směr Tuzla. Opět pěkná klikatá cesta podél řeky. K večeru dojíždíme do Bukinje k pneuservisu, kde jsme spali první noc. Majitel má radost, že tam budeme opět spát a celý večer máme pivo zadarmo – jako pozornost podniku. Všichni jdou spát, jen já a Zdenál kecáme u piva s majitelem o poměrech v Bosně atd. Před půlnocí jdeme spát.
Najeto 244km.
Den 8.:
Vstáváme v 7h. Dnes to chceme dorazit domů. Majitel nám přeje šťastnou cestu, a že se máme zase někdy zastavit. Cesta vcelku ubíhá, hranice bez problému. Projíždíme Osijek, hranice s HR/H, Mohács. U městečka Cece obědváme v prima motorestu – řízek a smažák s hranolkama. Ve městečku pak u silnice ve stáncích kupujeme feferonky a meloun, kterej nám veze Zdenál pod síťkou na sedadle spolujezdce. U Gyoru najíždíme na dálnici, držíme tempo okolo 140km/h a za chvíli už jsme v Bratislavě. Na hranicích je to rychlovka. V Podivíně na Shelce se s náma loučí Držák a my o půl osmé dojíždíme domů do Oslavan.
Najeto 722km.
Celkem 2720km. Najedli jsme se, napili jsme se, vykoupali jsme se v moři, pojezdili něco v horách – tak jak jsme si to představovali.
Den 6.:
